1. Úvod
  2. Všechny články
  3. Psychologie
  4. Vše, co jste chtěli vědět o dezinformacích

Vše, co jste chtěli vědět o dezinformacích

Fenoménem dnešní přeinformované doby se stávají dezinformace, které se aktuálně šíří především v souvislosti s Covidem. Denně se setkáte s tím, že někdo šíří nepravdivé informace o vakcíně nebo samotném onemocnění a člověk pak neví, čemu věřit. Můžeme se dezinformacím vůbec bránit? A co to ta dezinformace vůbec je?

Význam slova dezinformace

Jak definovat slovo dezinformace nám napovídá předpona dez- která značí, že se jedná o nepravdivou informaci. Důležité je, že dezinformaci někdo šíří s cílem ovlivnit co nejvíce lidí.

Dezinformaci tedy někdo šíří, ačkoliv ví, že ji nemá nijak podloženou. Je to něco jiného, než když se někdo pouze splete. Chybu z hlouposti či neznalosti označujeme jako misinformaci neboli omyl.

Ne všechny nepravdy, které kolem nás létají tedy můžeme označit za dezinformace, to zase ne. Důležitý rozdíl je v záměru toho, kdo informaci šíří.

Proč dezinformacím věříme?

Dezinformace a konspirační teorie můžeme přirovnat k viru, který místo dýchacích cest napadá myšlení. Takový virus je vysoce nakažlivý, protože v prostředí internetu může nepravdivé informace šířit kdokoliv a kdykoliv.

Neexistují žádná omezení, takže ve chvíli, kdy přijde nějaká nepravda a náhodou jí pošle dál nějaký alespoň trochu vlivný člověk, může tak „nakazit“ stovky dalších lidí.

Tito lidé dezinformacím uvěří především proto, že informaci získali od někoho, komu věří. To je nevýhoda dnešní éry influencerů, kdy nás ovlivňují cizí lidé a my jsme ochotní jim bezmezně důvěřovat.

Vyjádření k testování na Covid na Facebooku Ilony Csákové.

Dalším důvodem, proč lidé věří dezinformacím je také ten, že mají rádi zkratkovitá vysvětlení. Nikdo zatím neví, kde se například takový Covid vzal. Věda v tomto směru nabízí jen pár vodítek, o která se nemůžeme tak úplně opřít. Proto je jednodušší si vymyslet například teorii o tom, že za vším stojí Bill Gates. Máme na koho ukázat prstem a hned se ve zmateném světě cítíme lépe.

Dezinformační mentální model

Psychologové často zmiňují to, že každý člověk má svůj unikátní mentální model – tedy představu o realitě. Tuto představu si vytváříme celý život na základě zkušenosti a informací, které k nám přichází.

Průběžně do těchto představ přidáváme nové poznatky a rozšiřujeme tak svůj pohled na svět. Zároveň informacím, které jsou v rozporu s naším stávajícím mentálním modelem těžko věříme a považujeme je za lži.

Mentální model nám umožňuje být stále znalejší světa. To je skvělé. Bohužel jen do té doby, než se změní v tzv. dezinformační mentální model. Ten je tvořen komplexem navzájem se potvrzujících dezinformací, kterým přizpůsobíme svůj původní mentální model.

Měníme tak své staré vnímání reality a dezinformacím se naprosto oddáme. To už není taková paráda. Vlastně to může být dost nebezpečné…

Začíná to samozřejmě pomalu. Nejprve lidé přizpůsobí dezinformacím jen část svého vnímání. Dezinformace v mysli člověka však postupně „klíčí“ a on má celkově větší tendenci věřit i dalším nepravdám. Pak se to na sebe nabaluje a on pomalu ale jistě přetváří realitu, ve které žije.

Nevěřte ničemu!

To není žádná moje rada. Člověk paralyzovaný dezinformačním mentálním modelem postupně přestane věřit všemu, co říkal jeho původní mentální model. Proto se s vámi bude hádat, že je Země placatá.

Na druhou stranu jsou tito lidé často ochotní nevěřit ani dezinformacím. Nevěří totiž ničemu. A to se může podepsat na jejich psychickém zdraví.

Nevěří tomu, že potřebují jíst. Nevěří tomu, že se zítra ráno probudí. Nevěří své rodině ani přátelům. Nevěří nikomu a ničemu, protože svět je jedno velké spiknutí. Zdá se jim to logické, ale život se najednou stane těžším než dřív. Tito lidé už se ale z kolotoče dezinformací dostanou ven jen stěží.

Proč je tak těžké dezinformacím přestat věřit?

Lidé zmítáni konspiračními teoriemi mají pocit, že jsou spasiteli. Že už pochopili svět a odpůrce svých názorů vnímají jako ty, které to teprve čeká. Tím spíš mají tendenci dezinformace dál sdílet. Hlavně rychle než si pro ně někdo přijde. Rychle než vláda smaže důkazy. Rychle to sdílejte!

Tito lidé mají pocit vlastní nadřazenosti, což je přijemné obzvlášť, pokud se jim v běžném životě nedaří a realita je nudí. Pocit, že jsou něco víc zde funguje jako odměna, která je žene dál v popírání reality.

Dovolím si ještě jeden pojem z psychologie, a tím je kognitivní disonance. Setkáváme se s ní denně. Například, když si koupíte drahou večeři a obhajujete si to tím, že je z kvalitních surovin. Nicméně záhy zjistíte, že restaurace bude brzy zavřena z hygienických důvodů. Začnete ve své hlavě celý personál omlouvat a říkat si, proč právě ta vaše večeře byla určitě zcela v pořádku.

Jinými slovy kognitivní disonance přichází ve chvíli, kdy jsou nějaké dvě informace v rozporu a my nevíme, jak je zakomponovat do svého mentálního modelu.

Lidé, kteří věří konspiračním teoriím dělají všechno pro to, aby poznatky z „normálního“ světa zakomponovali do své nové představy o realitě. Proto se tito lidé shlukují do celých skupin a navzájem se utvrzují v tom, jak si kterou informaci vykládat tak, aby pasovala do jejich příběhu.

Vlastně je to opravdu jako skládání puzzlí. Rozhodnou se postavit úplně nové puzzle, které ještě nikdo na světě neviděl. A jednotlivé dílky jsou schopni hledat kdekoliv. Klidně i na profláklých dezinformačních webech.

Dlouhodobě dokážou dezinformace rozložit kromě vaší reality i vás samotné tím, že z vás udělají šílence. Bez nadsázky.

Když už si někdo dává tolik práce se sháněním dílků do skládačky, tak se s každou novou dezinformací ještě zatvrzeleji odmítá vzdát celkového obrazu, ke kterému směřuje.

Struktura dezinformace

Dezinformace se skládá z několika částí a každá plní svou roli.

  • Racionální háček – je část dezinformace, která odkazuje na informace přijímané širokou veřejností. To je důvod, proč v konspiračních teoriích často vystupují známé osobnosti. Všichni je známe a víme, že existují. Navíc když se dá do článku na dezinformačním webu jméno někoho znamého, hned to přitahuje více čtenářů.
  • Otočka – je druhá část dezinformace, která navazuje na pravdivou informaci, ale přináší podezření o její pravdivosti. Modifikuje tak všem známou realitu a bývá podepřena emocí – např. „odborníci z USA přiznali, že…,“ Paradoxně se zde odkazuje na odborníky, kterým vlastně dezinformátoři také nevěří, ale při šíření dezinformace fungují jako berlička, o kterou lze nesmyslná tvrzení opřít.
  • Kotva – je poslední částí, která je nejvíce flexibilní a není podložena žádnými daty. Jedná se o dedukci toho, kdo s dezinformací přišel. Nabízí vysvětlení, které lze snadno zakomponovat do již vzniklého dezinformačního mentálního modelu.

Další části dezinformace

Dezinformace však krom základních částí často obsahuje:

Page Id: 8466

K personalizaci obsahu a reklam a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Více informací
Ok Spravovat nastavení