Věčně nešťastný

K napsání tohoto článku mě inspiroval můj velice dobrý kamarád a pak pár dalších lidí, které jsem během svého krátkého života potkal. Je tomu pár let, co jeden můj kamarád vyrazil na zkušenou do světa. V očích jedněch blázen. V očích druhých člověk, který si jde tvrdě za svým cílem.

Ano, šel si za svým snem. A ten se mu částečně splnil. Je uznávaný v tom, co dělá (pracuje jako grafik). Ostatní mu závidí. Minimálně u nás patří k těm nejlepším ve svém oboru a ve světě se určitě neztratí – ba naopak.

Vydělává hodně peněz. Má přítelkyni. Může cestovat, užívat si života. Přesto stále není šťastný. Proč? Protože se celý život stará jen o sebe.

Celý život si jenom něco bere. Nic nedává.

Co je štěstí?

Jeden moudrý člověk kdysi prohlásil, že štěstí je to jediné, co můžeme dávat, aniž bychom to měli.

Ano, přesně tak to je. Ač to může znít divně, tak právě tohle se mi již v životě mnohokrát potvrdilo.

Někdo to označuje jako karmu. To, co dáváte, se vám často pak vrací zpět. Někomu dříve, jiným později, některým vůbec.

Proto, i když byste si to moc přáli, tak to neznamená, že když budete neustále pomáhat, tak se vám automaticky vyhnou všechny životní pohromy širokým obloukem – to by bylo moc jednoduché a dělal by to tak každý (jednou jsem někoho podrazil, tak teď půjdu a udělám jeden dobrý skutek a jsem vykrytý).

Je to jako náboženství nebo cokoliv jiného.

Můžete věřit v boha (jedno jakého) a modlit, i když jste jej nikdy v životě neviděli a možná ani neuvidíte. A třeba vám právě tato víra zachrání jednou život, až budete úplně na dně. Ale nikdo vám to nikdy nebude moci zaručit.

Stejně tak vám nikdo nezaručí, že když si budete moct přát, aby vás vzali do vaší vysněné práce, že vás tam fakt vezmou. Ale už jenom tím, že na to myslíte (a něco pro to děláte), zvyšujete šanci na zisk práce. A stejné je to se štěstím.

Když budete ostatním pomáhat, jednou, až to budete nejvíce potřebovat, pomůže někdo vám. Třeba zrovna ten, koho jste před lety vytáhli z bryndy vy. Třeba to bude někdo úplně cizí.

Musíte zkrátka věřit, že se vám vše dobré jednou vrátí.

Protože, když tomu nebudete věřit, svět bude plný sobců, kteří se nebudou ohlížet nalevo či napravo.

Jak dosáhnout štěstí?

O štěstí kdysi mluvil také Jan Werich, který řekl:

“Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.”

Když budete pomáhat v životě ostatním, budete mít pocit zadostiučinění. Něco jste pro někoho (ne)zištně udělali. Pomohli jste mu. Váš život má smysl. Právě jste možná někomu změnili život k lepšímu. A právě tenhle pocit je tím, co vás učiní šťastným.

Proto také všichni boháči zakládají nadace a posílají své peníze lidem v nouzi. Protože pochopili, že samotné peníze jim nezajistí štěstí v životě.

Onen pocit štěstí je jen nastavení naší mysli. Hrozně po něm toužíme a když ten pocit máme, je vše v pořádku.

Že další vydělaný milion jim už nepřináší žádnou radost. Radost vám totiž udělá tak leda váš první vydělaný milion. Nebo třeba vaše další vydělaná miliarda.

Ten princip je stejný, i když se nebavíme o milionech, ale desetitisících, statisících atd. Dříve nebo později vás už přestane bavit stále syslit další a další peníze.

Ale dříve nebo později člověk zjistí, že už má peněz dost. Je sice bohatý. Ale to mu nestačí.

Protože si nemáte s kým ty své peníze užít. Nač jsou vám miliony na účtu, když nemáte vedle sebe nikoho, s kým byste se mohli podělit o radost, kterou vám přináší. K čemu vám je, že se můžete vydat na cestu kolem světa, když se tam vydáte zase jen vy sami?

Mezi štěstím a množstvím peněz neexistuje exponenciální křivka závislosti. Neplatí, že čím více peněz vyděláte, tím se budete cítit šťastnějšími.

Ono žít jenom sám pro sebe je zábavné. Ale jenom chvíli. Po čase vám to začne rvát srdce, jakmile si uvědomíte, že jste na tom světě sami. A že lidé kolem vás s vámi nejsou kvůli tomu, že by vás měli rádi. Ale kvůli vašim penězům.

Zatímco kamarádi a lidé, kterým na vás skutečně záleží, se o vás postarají bez ohledu na stav vašeho bankovního konta, vaši rádobykamarádi lačnící po penězích na vás zapomenou ve stejnou chvíli, kdy už z vás nebudou nic mít. Jakmile přestanete sypat, tak půjdou vysávat někoho dalšího.

Jsou něco jako půjčka od Komerčky.

A nejhorší na tom je, že pak už nejste schopni ani rozeznat, kdo s vámi je kvůli tomu, že máte lowe a kdo je ten skutečný přítel a kamarád.

Peníze ničí mozek jako mor. Je jedno, jestli jste tím, kdo ty peníze má anebo jste na té druhé straně a máte bohatého kamaráda / partnera / blízké. Připravte se na to, že mohou stejně dobře zatemnit mozek jak vám, tak lidem ve vašem okolí.

Proto, pokud máte peněz nazbyt a rádi byste se jich zbavili, máte možnost! Pošlete mi je na účet 670100-2211582724/6210.

Zachraňte se, dokud je čas! Dokud vás o ně ještě nepřipravila vaše exmanželka :-). Uznejte, že to je lákavější představa, než je poslat vaší ex.

Jen si představte, jak moc ji tím naserete! No není to nádhera?

A teď zase chvíli vážně (ale ty prachy klidně pošlete). Ono není asi náhodou, že nejšťastněji se cítí lidé, kteří jsou chudí. Lidé bez peněz umí být šťastní, protože se umí radovat z maličkostí.

Zde je pár příkladů:

„Máňo! Podívej na tu paní, ta nemá prdel! Ale tříprdel!“

Nebo:

„No čum na ní! Ta má nos jak pes čuráka!“

Ano, je to značně pokleslý humor. Ale nic vás nepobaví tak, jako když si můžete utahovat z druhých. Zvlášť, když jsou hnusní… A právě v těchto situacích budete zase rádi, že na tu karmu není 100% spolehnutí. Jinak byste se už smažili v pekle.

Ale když ta slečna fakt měla místo nosu psího čuráka, nekecám…

Proč se mám radovat z maličkostí?

Nejlépe to pochopíte ve chvíli, kdy potkáte někoho, kdo neměl takové štěstí jako vy.

Potkáte slepce, který už od narození chodí o holi. Nikdy neviděl východ anebo západ slunce. Nikdy nespatřil to, jak krásné (anebo hnusné) může být ženské tělo.

Když potkáte handicapovaného člověka, který přišel o nohy a už se nikdy v životě nepostaví na nohy. Už nikdy nebude chodit. Už nikdy nebude běhat.

Btw. víte jaký je nejoblíbenější nápoj vozíčkáře? Kola…

Uvidíte děti, kterým je sotva 10 let. Umřeli jim rodiče. Anebo se o ně rodiče nestarali, protože museli fetovat, chlastat, což je vlastně skoro to samé. Tyto děti museli už od útlého věku pracovat. Neví, co to je dětství, protože jej nikdy nezažili. Nevědí, co to jsou hračky, protože je nikdy neměli. Prošvihli možná ty nejkrásnější chvíle svého života kvůli tomu, že jejich rodiče měli zrovna něco „lepšího na práci“.

A tito lidé jsou kolikrát daleko šťastnější, než my zdraví, kterým nic nechybí. Zamyslete se nad tím. Možná vám uniká právě to podstatné.

Máte 4 ruce a 3 nohy…. Počkat! To nejste vy, to jsem já….

Dobře, teď vážně. Máte 2 ruce a 2 nohy.

Vidíte svět takový, jaký je. Můžete se radovat z toho, jak je dneska venku krásně.

Slyšíte.

Můžete chodit, mluvit a pokud vám není přes 30 let a nechodíte každý den na základku, tak nejste ještě úplně debilní (ale stále můžete být pedofil!).

Máte co jíst a pít.

Máte střechu nad hlavou.

Můžete cestovat. Můžete, když budete chtít, jet kdykoliv na dovolenou.

Když nebudete chtít a uděláte si dostatečnou finanční rezervu, tak nemusíte ani pracovat.

Můžete si jednoduše plnit své sny. Můžete dělat cokoliv si umanete.

Oni ne. A přesto se umí radovat ze života více než vy.

Právě tyhle situace vám pomohou si uvědomit, že na tom nejste zase tak špatně. Že pocit štěstí se neodvíjí od počtu vydělaných milionů. Ale od toho, kolik štěstí a radosti rozdáte ostatním.

Radost ze života se dá naučit. Jen to chce trochu cviku. Nemusíte být nešťastní, když nebudete chtít. Ale musíte začít dávat a nečekat nazpět nic. To vás bude těšit nejvíc.

Já tím chci jen říct, že pokud máte pocit, že vám v životě něco chybí, tak se zkuste na chvíli zastavit. Dělat také to, co vás baví. Snažte se udělat něco pro sebe, co vám zlepší náladu.

Ano, peníze jsou důležité, ale jenom o nich život není. Jak zpívá Richard Müller – štěstí je krásná věc. Ale prachy si za něj nekoupíš. A stejně tak to platí i naopak. Můžete mít všechny peníze světa a přesto být nešťastní. Vlastně existuje jedna možnost, jak si štěstí můžete koupit.

Kolem nás každý den projde tolik lidí, kterým můžeme změnit život. Desítky lidí, kteří potřebují pomoc druhých. Stačí otevřít oči.

Až otevřete oči

A až to uděláte, tak se připravte na to, že až (třeba jako já) potkáte bezdomovce oblečeného v otrhaném županu a nabídnete se, že mu jako projev dobré vůle dáte svůj kabát proto, aby mu nebyla zima. A on vám na to kupříkladu řekne:

„Na tohle fakt nemám čas! Spěchám!!!!“

A začne se se svým plechovým domovem (nákupním vozíkem) pomalu šourat pryč od vás.

V tu chvíli si uvědomíte hned několik věcí:

– třeba ten pán fakticky neměl čas

– život bezdomovce musí být fakticky kurevsky časově náročný!!!!

– máte asi dost hnusné hadry, když už je nechtějí ani bezdomovci

– jste nejspíš také pěkně hnusní, když i bezdomovec od vás raději utíká, jako kdybyste měli lepru

– v duchu si přejete, aby zrovna letos nastala doba ledová a byla tak krutá zima, aby i člověku v županu byla pořádná kosa a umrzly mu jeho bezďácké rolničky

– příště se tak leda vyserete na to někomu pomáhat

– těmito myšlenkami jste si tu karmu moc nevylepšili a o moc šťastnější se také necítíte….

Source : Krcmic.cz