Tajemství dlouhodobého vztahu 3/3

Jste ochotní na sobě neustále ve vztahu pracovat – a to oba

POkud jste nečetli předchozí část, tak skočte rovnou sem . Vašemu partnerovi musíte nejenom dokonale rozumět (často jej budete znát lépe než on sám), ale při tom všem musíte ještě myslet také na sebe, abyste vy nestrádali. Musíte se toho zkrátka naučit hrozně moc, nepolevovat, učit se a se učit jako Mireček z Básníků. Je to opravdu věda a vlastně nikdy nebudete umět a znát vše (a už vůbec se nebudete umět podle toho správně chovat v kritických situacích). To ani nejde, ale co můžete udělat vždy – je se snažit. A věřit, že se tomu ideálu alespoň přiblížíte na 70 %.

Je to jako ve sportu, nikdo se nerodí dokonalým sportovcem. Někdo má možná talent, ale jen talent nestačí. Snaha, dřina, odříkání a zase dřina. Proto většinou ti nejvíc talentovaní neuspějí, protože je předběhnou ti, co jdou kupředu

Vztahy se vyvíjí stejně tak jak my rosteme a získáváme životní zkušenosti i kopance. Měníme názor na svět, lidi, mění se naše priority, zájmy, přátelé a někdy i nejbližší okruh rodinný (ne každý má prostě šťastnou milující rodinu a někdy je prostě třeba jít dál i bez rodiny, která vás tlačí k zemi).

Stejným procesem přerodu prochází i váš partner, naši kamarádi, kolegové a jiní další tvorečci, kteří vstoupili do našeho života (filcky, blechy, štěnice). Tohle všechno utváří nás, náš pohled na svět, ale i naše vztahy.

Proto nestačí ustrnout v období, kdy jste se poznali, ale je třeba se také dále rozvíjet a váš vztah někam dál posouvat (jinak zákonitě chcípne), ale zároveň u toho nezapomenou naslouchat i vaší drahé polovičce (Co zase chceš?! Teď ne, teď čumím na fotbal! :-D).

Pokud to nezvládnete anebo jen jednou těžce zaspíte natolik, že už si k sobě neumíte najít cestičku, nerozumíte a asi už nikdy rozumět nebudete, pak často přichází ona krize (anebo rovnou rozchod).

Proto je lepší řešit spoustu věcí preventivně – což se hrozně hezky říká, ale hůř dělá.

Všechno určitě nepohlídáte, proto budete mít slabší období a v tom přijde třeba někdo lepší, hezčí anebo jen – bude zkrátka jiný a vy se zamilujete. To se děje a dít bude.

Ale pak podle mě by se měl člověk zamyslet nad tím, jestli to není jen chvilkové pobláznění. A zda vám skutečně stojí za to riskovat vztah s někým, koho vůbec neznáte. To samé se však může stát i druhé straně. A pak právě začnou hrát velkou roli kvality a přednosti člověka, se kterým dlouhodobě žijete.

Když budete myslet na to, že nesmíte dopustit, abyste něco zanedbali, protože už jste to několikrát takto v minulosti dojebali, budete už více myslet na „vztahovou prevenci“. Více přemýšlet. A nejenom přemýšlet, ale i pro to něco dělat.

Budete více vnímat pocity své holky, budete více přemýšlet nad tím, že posledně jste se chovali tak či onak a ono to nefungovalo (tak příště by to možná chtělo více zariskovat / zkusit se zachovat jinak apod.). Budete více přemýšlet nad jednotlivými rozhodnutími (i jejich následky). Nebudete chtít dělat ty samé chyby (pokud si nechcete rozbíjet hubu pořád o ty samé schody).

Nebo aspoň já se je snažím nedělat – někdy se to daří, někdy ne, ale z dlouhodobého hlediska na sobě vidím neuvěřitelný progress. A je to jen díky tomuto přístupu…

Základ je prostě pohyb vpřed – v životě, v podnikání, ve vztazích, prostě všude. Je jedno, zda to bude krokem nebo sprintem. Důležité je, že nestojíte na místě. Když se zastavíte, někdo vás předběhne. Tohle je věta, kterou mám na paměti již od svých 18 let.

Umíte spolu mluvit – a hlavně – umíte mluvit o všem

Znáte to – kdo se moc ptá, moc se dozví. Někdy ale nepotřeba se na vše jen vyptávat, ale prostě nechat vaši drahou polovičku se vykecat. Nejenom, že se dozvíte vše o jejím / jeho momentálním rozpoložení, ale pomůže vám to pochopit, jak přemýšlí, co během dne řeší, více o jejím / jeho životě.

Mluvte o svých pocitech, aktuálních myšlenkách i plánech do budoucna (jak společně po týdnu známosti založíte rodinu a budete mít pět dětí :-)).

Zde si dovolím opět malou poznámku – podle mě jít si pořizovat děti po pár měsících vztahu je prostě jednoduše čiré šílenství, protože člověka na opačné straně ještě v podstatě neznáte. A vystavujete se tak zvýšenému riziku, že se rozejdete a odnesou to hlavně děti. Protože budou žít neúplné rodině.

Stejně tak je blbost si pořizovat dítě, když jste nevybouření (pak to dopadá tak, že některý z rodičů běhá po venku, kalí “jako zamlada” a na výchovu svého potomka úplně kašle), příliš mladí, nezabezpečení (neumíte zaopatřit ani sebe, natož další hladový krk), nic jste si v životě neprožili (pak vás to bude vždy táhnout někam pryč, protože “co kdyby to tam za humny bylo o něco lepší?”).

Měli byste podle mě jít plodit děti, až jste na to připravení…. Což nikdy nebudete a s takovou byste neměli děti nikdy. Jen si myslím, že prostě by si člověk měl uvědomovat tato rizika (bude se muset HODNĚ omezovat, nemyslet jen na sebe), protože už tím nedokurvíte jen svůj vlastní život. Ale ještě někomu dalšímu. Někomu, kdo by třeba jinak mohl mít šťastné dětství. Stejně tak můžete svému dítěti pokazit život i tím, když si zkrátka vyberete vy špatného životního partnera, který bude nezodpovědný. Obecně budete mít v mnoha ohledech život složitější (zejména v situacích, kdy zůstanete s dítětem sami, protože vás partner opustil, nepomáhá vám, nepřispívá na výchovu dítěte – i to se může v klidu stát). Na druhou stranu znám docela dost rodičů, co to i přes tuto nepřízeň osudu zvládají bez ztráty kytičky a za to máte můj neskonalý obdiv, protože sám nevím, jestli bych to dokázal takto skvěle zvládat – někteří asi víte, o kom mluvím……..

Mluvte o vás, vašem vztahu, o věcech, které se třeba ani vůbec netýkají vašeho vztahu, ale mluvte spolu. Budete spolu trávit někdy více času, než je zdrávo a komunikace je jediný prostředek, jak si stále perfektně rozumět.

Nejhůř se mluví o těch nepříjemných věcech. Bohužel i tohle je třeba se naučit. Přijít na cestu, jak tyto věci dostat ze svého protějšku a jak se o nich naučit mluvit.

Třeba tak, že se společně totálně najebete…. a komunikace hned nabere zcela jiný rozměr Source : Krcmic.cz