Světový den astmatu a alergie

Světový den astmatu a alergie, který připadá na první úterý v květnu, vyhlásila Globální iniciativa pro astma (GINA) ve spolupráci s Evropskou federací sdružení alergiků a astmatiků. V tento den se po celém světě konají aktivity, které mají za cíl seznámit širokou veřejnost s problematikou těchto závažných onemocnění.

Kdy je Světový den astmatu a alergie?

Světový den astmatu a alergie připadá na první úterý v květnu.

Astma

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Tyto zanícené cesty, pokud jsou vystaveny vlivu různých rizikových faktorů, se stávají hyperreaktivní, obturované a mají omezenou průchodnost kvůli bronchokonstrikci, přítomnosti hlenových žlázek a zvýšené intenzitě zánětu. Klinickým projevem jsou opakované stavy pískotů při dýchání, dušnost, tlak na hrudi a kašel, především v noci a časně ráno. Prevalence astmatu neustále narůstá, především u dětí. Astma patří mezi jednu z nejčastějších chronických chorob.

V Evropě je prevalence asi 5 % (s rozptylem 10–12 %), až v 63 % vzniká před 5. rokem života.

Příznaky a symptomy astmatu

Astma je charakterizováno opakujícími se epizodami sípání, dušnosti, svírání na hrudi a kašle. Při kašli může v plicích vznikat sputum, které je však často obtížné vykašlat. Během návratu do normálního stavu po záchvatu může mít sputum podobu hnisu v důsledku přítomnosti vysokého počtu bílých krvinek zvaných eozinofily. Symptomy jsou obvykle horší v noci a časně ráno nebo při reakci na námahu či pobyt na studeném vzduchu. Někteří lidé s astmatem zažívají symptomy jen velmi vzácně, obvykle v reakci na spouštěcí faktory, zatímco u jiných osob mohou být symptomy velmi výrazné a přetrvávající.

Příčiny astmatu

Astma je způsobeno kombinací složitých a stále ne zcela pochopených environmentálních a genetických souvislostí. Tyto faktory ovlivňují jak závažnost nemoci, tak odpověď organismu na léčbu. Má se za to, že k současnému zvýšenému počtu případů dochází v důsledku měnících se epigenetických faktorů (dědičných faktorů nesouvisejících se sekvenováním DNA) a změn prostředí, v němž žijeme.

Patologická fyziologie

Astma je výsledkem chronického zánětu dýchacích cest, který má za následek zvýšenou smrštitelnost okolního hladkého svalstva. To spolu s dalšími faktory vede k náhlému zužování dýchacích cest a ke klasickým symptomům sípání. Zužování je typicky vratné s pomocí léčby i bez ní. Příležitostně dochází ke změnám samotné dýchací trubice.

Mezi typické změny v dýchacích cestách patří zvýšení počtu eozinofilů a ztluštění retikulárního vaziva. V chronické podobě může hladké svalstvo dýchacích cest nabýt na velikosti a může se zvýšit počet hlenových žláz.K dalším typům buněk zapojených do tohoto procesu patří T-lymfocyty, makrofágy a neutrofily, podílet se na něm mohou ale i další složky imunitního systému, mimo jiné cytokiny, chemokiny, histamin a leukotrieny.

Diagnóza astmatu

Ačkoli je astma dobře rozpoznatelným onemocněním, neexistuje žádná jednotná stanovená definice. Světová iniciativa pro astma nemoc definuje jako „chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, ve kterém hraje roli mnoho buněk a buněčných prvků. Chronický zánět souvisí s přecitlivělostí dýchacích cest, která vede k opakujícím se epizodám sípání, dušnosti, svírání na hrudi a kašle, zejména v noci nebo časně ráno. Tyto epizody obvykle souvisejí s rozšířeným, ale variabilním snížením průchodnosti plic, které je často vratné buď spontánně, nebo pomocí léčby.“

V současné době neexistuje přesný test – diagnóza je obvykle založena na symptomech a reakci na léčbu v průběhu času. Možná diagnóza astmatu by měla být brána v úvahu v případě vracejících se epizod sípání, kašle nebo obtížného dýchání nebo tehdy, pokud se tyto symptomy objevují či zhoršují v důsledku fyzické námahy, virové infekce, vystavení alergenům nebo znečištění vzduchu. K potvrzení diagnózy se používá spirometrie. U dětí mladších šesti let je diagnóza obtížnější, jelikož jsou pro spirometrii příliš malé.

Léčba astmatu

Astma není možné zcela vyléčit, ale díky moderní inhalační léčbě lze ve většině případů minimalizovat potíže, a hlavně zabránit trvalým změnám v průduškách. Správně léčený astmatik pak může vést celkem normální život včetně sportu.

Kromě vhodné medikace je však nezbytné rozpoznání faktorů, které astma spouštějí nebo zhoršují, aby se jim nemocný mohl co nejvíce vyhýbat. K tomu je nutná konzultace s praktickým lékařem, alergologem či pneumologem.

Léky na astma

Lékaři rozlišují 2 hlavní skupiny farmak, která by měla pacientovi pomoci jeho onemocnění lépe zvládnout. Jedná se o úlevové léky s krátkodobým účinkem a protizánětlivé preventivní léky, které pomáhají situaci kontrolovat. Obě tyto skupiny léků máme v inhalační podobě, což zaručuje rychlé dopravení účinné látky do cílové tkáně (průdušek), bez ovlivnění ostatních orgánů. Na trhu je celá řada moderních a účinných inhalačních systémů (spreje, disky, inhalační kapsle ad.).

• Úlevové léky, bronchodilatační (= průdušky rozšiřující) se používají k rychlému a účinnému potlačení akutních projevů astmatu. Zmírňují dušnost rychlým rozšířením průdušek, proto jsou to léky první volby. Patří sem hlavně krátkodobě či dlouhodobě působící inhalační beta-2-agonisté neboli beta-2-mimetika (SABA, LABA) – třeba salbutamol nebo formoterol, salmeterol. Používají se i další bronchodilatační léky, anticholinergní léky, teofyliny.
• Preventivní léky, protizánětlivé – účinek se projevuje až po nějakém čase, jejich užívání by mělo být dlouhodobé. Mezi nejznámější a nejúčinnější patří inhalační kortikosteroidy (IKS), často v kombinaci s dlouhodobě působícími beta-2-agonisty (LABA) – salmeterol nebo formoterol. Dále se někdy používají antileukotrieny, či kombinace léků.
• U alergického typu astmatu je samozřejmě nutno užívat i antialergické léky.

Všechny zmíněné léky se přednostně podávají formou inhalace, jen výjimečně je nutné užívat je perorálně. Pacient tedy musí mít neustále při ruce svůj inhalátor na astma, přičemž správnou techniku inhalace by s ním měl nacvičit lékař.

Dlouhodobá inhalační léčba by měla vést ke stabilizaci nemoci – k získání kontroly nad nemocí. To znamená zredukovat a zmírnit záchvaty dušnosti a tím minimalizovat používání úlevové akutní léčby. Pacient by měl dobře rozumět strategii a taktice léčby a dobře ovládat techniku inhalace.

Alergie

Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E (IgE) vlivem daného alergenu. Spektrum projevů alergických reakcí je velmi široké, od banální rýmy až po anafylaktický šok, který může končit i smrtí.

Projevy alergie

Alergie je bouřlivá lokální nebo systémová reakce na alergeny. Lokálními symptomy mohou být:

• zduření nosní sliznice (alergická rýma);
• zarudnutí, svědění, otoky očí (alergický zánět spojivek);
• zúžení průdušnice, průdušek, dušnost a dechová nedostatečnost, někdy doslova astmatický záchvat;
• pocit zaplnění až bolesti v uších, zhoršení sluchu vlivem neprůchodné Eustachovy trubice;
• ekzém, vyrážka (kopřivka) a další kožní reakce;
• řídce i bolesti hlavy.

Systémová alergická reakce se nazývá anafylaxe. V závislosti na míře závažnosti může vyvolat kožní reakce, zúžení průdušek, otok, snížení krevního tlaku a dokonce smrt. Takový život ohrožující stav se nazývá anafylaktický šok.

Takzvaná senná rýma je jedním z příkladů běžné slabé alergie – velká část populace trpí symptomy senné rýmy, je-li vystavena působení pylu obsaženému ve vzduchu. Astmatici jsou často alergičtí na prach a roztoče. Kromě alergenů pocházejících z okolního prostředí mohou být alergické reakce vyvolány i některými léky.

Alergeny

Alergen je exogenní antigen, který je schopen u vnímavých jedinců vyvolat patologickou imunitní reakci – tzv. alergii či alergickou reakci. Jde nejčastěji o složky pylových zrn, plísní či zvířecí srsti. Z chemického hlediska představují alergeny převážně glykoproteiny a proteiny. Alergeny však také mohou být chemické látky v kosmetice, zejména látky v kosmetice, nejčastěji vonné složky. V důsledku způsobuje alergická imunitní odpověď zánět v těle, čímž vyvolává určité alergické choroby.

Od poloviny prosince 2014 musí výrobci potravin povinně zvýrazňovat alergeny v popisu složení potravin, povinnost uvádět alergeny se týká i restaurací, jídelen, pekáren, cukráren, kaváren, nemocnic, škol či sociálních ústavů.

Zjednodušený seznam alergenů dle tohoto nařízení:

• lepek,
• korýši,
• vejce,
• ryby,
• arašídy,
• sója,
• mléko,
• ořechy,
• celer,
• hořčice,
• sezam,
• oxid siřičitý, siřičitany,
• vlčí bob (lupina),
• měkkýši.

Source : Krcmic.cz