Shoda přísudku s podmětem

Shoda přísudku s podmětem v osobě, čísle i rodě je základem českého pravopisu. Pochopit jejich zákonitosti však občas není úplně jednoduché.

Podmět

Jako podmět označujeme základní větný člen, který vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti stavu či vlastnosti. V pasivních větách může podmět představovat cíl děje.

Jak poznat podmět ve větě

Podmět ve větě obvykle najdeme, zeptáme-li se otázkou 1. pádu (Kdo? Co?) a přísudkem. Příkladem může být věta Pekař peče výborné housky. Přísudkem je v tomto případě sloveso peče, zeptáme se tedy: Kdo peče výborné housky? Odpovědí je pekař, pekař je tedy v našem případě podmětem.

Slovní druhy podmětu

Podmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici podmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Podmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady:

• Otec (podstatné jméno) pracuje.
• Poslední (přídavné jméno) se připraví.
• Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
• Ne (částice) je mé poslední slovo.
• To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.
• Kdo přišel první (vedlejší věta podmětná), vyhrál.

Typy podmětu

• Vyjádřený podmět je podmět, který je ve větě slovně vyjádřen.
• Nevyjádřený podmět je podmět, který není ve větě slovně vyjádřen, ale známe ho.
• Všeobecný podmět je podmět, který není ve větě blíže určen. Dá se nahradit za oni / ony.
• Neurčitý podmět je podmět, který je ve větě neznámý. Dá se nahradit za ono.

Vztah podmětu k jiným větným členům

Podmět spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá predikace. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme („my“). Sestra nepřišla. U přísudku jmenného se sponou se podmět shoduje s přísudkovým přídavným jménem: Špenát je zdravý. Pokud je sponou podstatné jméno, shoduje se s podmětem v rodě pouze v případě, že existuje patřičné přechýlené slovo: Otec je zpěvák. Matka je zpěvačka. x Změna je život.

Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný.

Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. – Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjí podmět.
Doplněk rozvíjí zároveň podmět i přísudek: Otec se zdál unavený.

Přísudek

Stejně jako podmět i přísudek je základní větný člen. Přisuzuje podmětu činnost, stav nebo vlastnost. Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem.

Přísudek vlastně přebírá od podmětu jeho osobu, číslo, případně i rod a životnost. To znamená, že podmět ovlivňuje přesnou podobu přísudku, nikoli obráceně. Podmět je vlastně takový hrnčíř, který má před sebou kus hlíny a tu teprve vytvaruje do konkrétní podoby.
Přísudek je řazen mezi základní větné členy a s podmětem tvoří tzv. základní skladební dvojici. Jeho znalost je důležitá i pro správné určení pravopisu ve shodě přísudku s podmětem. Ve větě ho hledáme jako první (i dříve než podmět), vyjadřuje, co dělá podmět; nejčastěji je vyjádřen slovesným tvarem (jednoduchým nebo složeným). Přísudek můžeme rozdělit také na:

• holý (Petr studuje.),
• rozvitý (Petr dobře studuje.),
• a několikanásobný (Petr studuje a cestuje.).

Jak poznat přísudek ve větě

Nejjednodušeji ho zjistíme tím, že se zeptáme Co dělá podmět věty? Případně co dělal nebo bude dělat podmět, záleží vždy na konkrétní větě a jak nám to vyhovuje. Například máme opět větu Pekař peče výborné housky. Zeptáme se Co dělá pekař? a odpovíme si že peče. Přísudkem této věty je tedy větný člen peče.
Dejte si pozor na to, že slovesný přísudek bývá tvořen pouze a jen slovesem. Občas nás láká odpovědět, že přísudkem věty Karel miluje Danu je celé spojení miluje Danu. Ale pokud se nad tím zamyslíme do hloubky a budeme pátrat vyloženě jen a jen po činnosti, kterou podmět dělal, vyjde nám, že jen miluje. Jestli miluje Danu, Pavlku, Honzu anebo nám je teď jedno. Podstatná je činnosti, nikoli okolnosti. Těmi se budeme zabývat při určování ostatních větných členů. Nás zajímá základ informace, a to je, že Karel miluje.

Shoda přísudku s podmětem

Jako základní větné členy označujeme podmět (podstatné jméno nebo zájmeno v 1. pádu) a přísudek (sloveso v určitém tvaru). Spolu tvoří tzv. základní skladební dvojici. Kdybychom se podívali na stavbu věty jako na strom, pak by základní skladební dvojice byla kmenem a ostatní větné členy jeho větvemi, které se teprve přidávají ke kmeni jako základu stromu. Podmět je tak trochu jako spodní část stromu (skoro by se dalo říct jako kořen), protože určuje podobu i druhé části kmene – přísudku.

Můžeme říct, že přísudek přebírá od podmětu jeho osobu, rod a číslo. Pokud se budeme držet podoby se stromem, pamatujte si, že těžko bude mít strom spodek kmenu z hrušky, zatímco vršek bude patřit borovici. Vršek kmene (tedy přísudek) roste prostě podle pravidel, která určil spodek kmene (podmět).

Koncovky přísudku v minulém čase

Při použití minulého času se i(í) / y(ý) v koncovkách slovesných příčestí a jmenných tvarů řídí tzv. shodou přísudku s podmětem. Koncovky se tedy řídí rodem a životností podmětu:

• Mužský životný v mn. č. -> Měkká koncovka i -> Muži pracovali.
• Mužský neživotný v mn. č. -> Tvrdá koncovka y -> Stroje pracovaly.
• Ženský v mn. č.-> Tvrdá koncovka y -> Ženy pracovaly.
• Střední v mn. č. -> Pozor! v koncovce není i/y, ale a -> Zvířata pracovala.

Některá slova se vyskytují v životné i neživotné variantě (i když obě vyjadřují stejný význam), podle tvaru je třeba určit správnou životnost a s ní i koncovku příčestí; např.:

• Uzenáči voněli. × Uzenáče voněly.
• Ledoborci postupovali. × Ledoborce postupovaly.
• Ukazatelé byli analyzováni. × Ukazatele byly analyzovány.
• Někdy nese rozdíl v životnosti také rozdíl ve významu:
• Nosiči zavazadel ztratili kufr. × Na střeše byly nosiče na kolo.
• Vodiči své koně neudrželi. × Elektrické vodiče nesnesly žár.

Slovo sněhulák, strašák atd. jsou slova mužského rodu životného, i když vyjadřují neživou věc.

• Na zahradě stáli sněhuláci.
• Strašáci strašili děti.

Slova rodiče, koně, lidičky mají koncovku jako neživotná, ale shodu s přísudkem jako životná.

• Rodiče hlídali.
• Koně vyhráli závod.

I když můžeme říct dva dny i dva dni, oba tvary mají shodu jako neživotná.

Podstatné jméno dítě je rodu středního, ale v množném čísle děti už je rodu ženského, proto se píše Děti zlobily.

Několikanásobný podmět

Problém nastává, když je podmět několikanásobný a jednotlivé podstatná jména v podmětu jsou různého rodu a životnosti. Pak se řídíme těmito pravidly:

Pokud je v podmětu alespoň jedno jméno rodu mužského životného (v jednotném nebo množném čísle), pak bude v příčestí měkká koncovka i.

• Města, firmy i prezident reformu uvítali.

Pokud v podmětu není žádné jméno rodu mužského životného, pak píšeme v příčestí tvrdou koncovku y.

• Postele a křesla byly ten týden ve slevě.

Toto pravidlo platí i v případě, že se několikanásobný podmět skládá ze jmen rodu středního a alespoň jedno z nich je v jednotném čísle.

• Polsko a Rusko vyjednaly dohodu.
• Koťata a štěně si spolu hrály.

Pouze pokud jsou všechna podstatná jména v podmětu středního rodu a v množném čísle, pak jedině píšeme v koncovce příčestí a.

• Košťata a vědra byla uložena v komoře.

Source : Krcmic.cz