Práce ve velké firmě a bezpečnost

Milá ovečko, asi víš, že velké firmy musí být certifikovány, aby se mohly účastnit některých (státních) zakázek. K tomu se váží také přísné požadavky na bezpečnost. Občas ti to, ovečko, bude připomínat sen mladého schizofrenika. Všude samé kamery, bezpečnostní opatření jako v Pentagonu. Ale toho si nevšímej. Zvykneš si.

Každé dveře se ti, milá ovečko, otevřou až po přiložení tvé osobní ID karty. Stejně tak turnikety a výtahy se aktivují až po několikasekundovém šoupání po čtečce karet. Ovečko, ID kartu je taktéž nutné nosit neustále na viditelném místě, aby ses jasně odlišila od „vetřelců z venku“ – to vše kvůli bezpečnosti (jinak hrozí zastřelení). Ovečko, vítej v naší korporaci.

Tím to však nekončí. Vlastní pracovní nástroj (laptop) je nutné opatřit tzv. bezpečnostním zámkem, který vypadá a funguje úplně stejně jako klasický zámek na kolo. Když vám pak bude chtít někdo odnést (ukrást) notebook, bude si muset s sebou vzít i váš stokilový pracovní stoleček z pravého dubového dřeva.

Při odchodu od pracovního stolu je nutné vždy zamknout obrazovku (aby náhodou někdo nenaběhl do stopadesátihlavé kanceláře a neofotil si část monitoru například pomocí iPhonu).

Pozn.: Toto bezpečnostní pravidlo mě naučilo si vždy zamykat obrazovku. Za to patří korporaci dík. Když potom odběhnu někam z kanceláře na meeting, nestane se mi, jako mým kolegům, že najdu na PC podobné překvapení jako porno puštěné na pozadí, spořič s gay obrázky, který mi tam nastavili mí hodní kolegové.

Do každé aplikace musíte mít vlastní login a heslo. Heslo musí mít aspoň 10 znaků, musí obsahovat číslo a také alespoň jedno velké písmeno (a nesmí se nápadně podobat vašemu loginu). A teď přichází ta pravá nefalšovaná zábava. Během práce budete používat 10-15 podobných aplikací. To je celkem 20-30 loginů a hesel dohromady. Většina aplikací je pak natolik inteligentní, že vám neumožní používat stejná hesla a loginy, pokud jste je již použili v jiné aplikaci – samozřejmě hádáte správně – opět kvůli bezpečnosti. Řeknete si, že si hesla někam napíšete (nic jiného vám ani nezbyde).

Normálně byste si dali hesla na nějaké viditelné místo. Ne však ve velké mezinárodní firmě.

V korporaci by se totiž mohlo čistě teoreticky stát, že by vám vaše hesla někdo odcizil a dostal se do interních aplikací firmy s citlivými daty klientů. Papírky s hesly je tedy nutné schovávat – kvůli bezpečnosti. Proto je poslušně ukryjeme do šuplíčků a ty také zamykáme. Řekli byste si, že to přece není takový problém jednou za den vaše ošmatané kousky papíru vyndat na světlo boží. Ale ouha.

Problém nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že po každých například 15 minutách vás aplikace v případě neaktivity odloguje. A vy se tedy musíte opětovně přihlásit, pokud chcete v daném nástroji pracovat.

Ano. Opětovně hádáte správně. Po většinu pracovní doby si tedy jen odemykáte a zamykáte šuplíčky a ťukáte hesla do počítače. Pokud byste si náhodou řekli, že se hesla a loginy naučíte nazpaměť, tak i zde nejspíše nepochodíte. Jelikož hesla je nutné vždy pravidelně měnit (například 1x za měsíc) – kvůli bezpečnosti.

Abyste náhodou nezapomněli na dodržování všech těchto bezpečnostních pravidel, ty lepší firmy si najmou ještě pro jistotu párek externistů (ideálně rovnou celý tým), kteří chodí po firmě a dohlíží na dodržování těchto pravidel. Pracovně jsme jim s kolegy začali říkat „ISO komando“, jelikož jejich cílem bylo kontrolovat interní směrnice. Na základě těchto opatření se mohla firma pochlubit příslušnou ISO certifikací, která měla být zárukou kvality bezpečnosti a správně nastavených procesů v dané firmě.

ISO komando chodilo nenápadně po budově a kontrolovalo, zda máte zamknutou obrazovku. Jestli se vám neválí v blízkosti počítače hesla do počítače. Zda máte přikurtovaný laptop k vašemu stolu a nikdo vám jej nemůže odcizit atd. Za každý prohřešek jste dostali kartáč. Tzn. jeden trestný bod, warning, abyste se příště polepšili. Pokud nevíte, co si pod tím představit, je to něco jakmo žlutá karta ve fotbale.

Když jste se nepoučili ani po několikáté a často jste svou korporaci faulovali, hrozila vám i červená karta (vyhazov).

Dodnes nevím o nikom, koho by sudí z ISO komanda někdy vyloučil a dal mu stopku i na příští příchody do práce.

Celý prostor kanceláře byl monitorován interním kamerovým systémem (pominu problémy spjaté s tím, že v mnoha případech snímaly kamery monitory pracovníků, což, jak jsem se dozvěděl později, není úplně košér po právní stránce).

Když se nad tím tak zamyslíte, vypadá to, že pro bezpečnost bylo uděláno maximum.  Bylo. Celá budova vypadala jako tvrz z doby kamenné, do které neproklouzne ani myška.

Akorát nikdo nepočítal s tím, že pak přiběhne nějaký cizí myška z Ukrajiny a místo přiložení ID karty k turniketům je zkrátka přeskočí. Místo výtahu použije požární schodiště. Dveře na kartu jednoduše vykopne, dojde ke stolu, odřízne laptop s kouskem stolu a notebook s citlivými daty si v poklidu odnese neznámo kam…

Nedlouho po tomto incidentu přichází další plošný rozkaz od bezpečnostního manažera vztahující se na celou firmu – od Gibraltaru až daleko za Ural:

„Nenechávejte po pracovní době notebooky na stole. Ale zamykejte je do šuplíků.“

Asi už víte proč – kvůli bezpečnosti. Dle bezpečnostního manažera firmy byl právě celý problém vyřešen. Teď už se totiž asi do budovy žádné ÚKáčko nedostane…

Source : Krcmic.cz