Petr Casanova: FirstClass dělám srdcem, ne pro přežití nebo zisk

Je to hotový Casanova. To je jeho příjmení. Jinak je to pro všechny Petr. Zakladatel jednoho z nejznámějších magazínů u nás – FirstClass.cz. U webu to však neskončilo. Začal vydávat také vlastní časopis, ve kterém vycházely pravidelně rozhovory se slavnými osobnostmi a podnikateli. A i ten slavil úspěch mezi čtenáři. Nás to samozřejmě nenechalo chladnými a tak jsme si Petra pozvali, aby nám povyprávěl, jak se takový úspěch rodí.

Petře, na stránkách FirstClass.cz je krátké povídání o tobě samém. Moc tam toho není :-). Naše čtenáře by třeba zajímalo, jak ses vlastně dostal k novinařině? Snil jsi již od dětství o tom, že se staneš novinářem a budeš ovlivňovat svými články statisíce čtenářů? A nebo ses k této kreativní profesi dostal vlastně čirou náhodou?

Předně, na mé osobě není nic zajímavého. Vyrůstal jsem s touhou po psacím stroji a v osmi letech jsem ho dostal. Absolvoval jsem střední školu se zaměřením na média a komunikaci, v posledním ročníku nastoupil do novin a na maturitním vysvědčení jsem měl jedinou dvojku: z češtiny. Učitelka mi do očí řekla: Čím jsem nebyla já, nebudeš ani Ty. Přesto mě vzali na žurnalistiku, ale já jsem na ni nenastoupil. Dal jsem přednost právům, protože jsem je považoval za užitečnější. Že mě budou číst statisíce lidí, o tom jsem si byl v osmi letech jist :). Dnes mi více záleží na tom, aby to, co píšu, mělo pro ony statisíce čtenářů smysl. Jinak to znamená neúspěch.

Máš docela neobvyklé jméno. Odkud vlastně pocházíš ty a tví rodiče?

To je dlouhá historie. V roce 2000 jsem se přiženil do rodu potomků skvělého spisovatele a milovníka, kterého asi každý zná. Traduje se, že Giacomo, ačkoli nikdy nebyl ženatý a tedy byl oficiálně bezdětný, na sklonku svého života uznal 4 „nástupnické“ větve podle míst, která pro něj byla nějakým způsobem osudová: Itálie, kde se narodil, oblast západu Evropy, kam uprchl z Olověných kobek – byl jediný člověk, kterému se podařilo utéct z tohoto benátského vězení, Německo, kde měl matku a sourozence, a dnešní Česko, kde dožíval. Slyšel jsem, že manželčina rodina navštěvovala tetu Palmu Rosu v Itálii a strejdu Hardyho v Holandsku, ale já viděl jen úžasnou tetu Ingrid v Německu. Žije stále v Halle poblíž Drážďan, kde Giacomova matka měla angažmá. Já ale s Casanovovými geny ani vlastnostmi nemám nic společného. Když jsme se brali na zámku v Duchcově, oddával nás muž převlečený za Casanovu, který mi úsměvně vyčítal: Casanova a svatba? Nova to vysílala i v hlavních zprávách.

Mohl bys našim čtenářům popsat v několika větách (a nebo odstavcích :-)) svou pracovní kariéru? Kde jsi začínal pracovat poprvé? V jaké firmě ses toho nejvíce naučil? Mohl bys pak prosím zmínit, kde všude jinde jsi pracoval a čeho jsi tam dosáhnul? Děkuji.

Pracuji od svých 17 let. 7 let v novinách, 7 let v televizi, 7 let v časopisectví. To je rejstřík mých zaměstnání. Všechny mi daly přesně to, co jsem potřeboval. Praxi, nezávislost, kontakty.

Kdy ses rozhodl, že odejdeš od svého chlebodárce a založíš magazín FirstClass? Mohl bys prosím našim čtenářům, kteří třeba tvůj magazín třeba ještě neznají, říct, proč by vás měli číst a co na stránkách FirstClass.cz vlastně najdou?

Rozhodnutí zrálo několik let a eskalovalo díky tomu, že jsem se stále více setkával s úspěšnějšími lidmi. V zaměstnání máte strop, přes který Vás nikdo nepustí, protože byste se hlavou probourali do patra svého nadřízeného. Někomu to dojde dřív, někomu později. Mně po 7 letech.

Jak dlouho zrál v tvé hlavě nápad, že založíš podobný magazín? Přemýšlel jsi nad tím několik měsíců, let a nebo to byl prostě spontánní nápad?

FirstClass nevznikl mojí myšlenkou. Vznikl na přání lidí. To oni si ho vymodelovali do podoby, v jaké je nyní. Ta podoba se stále mění a za rok bude nepochybně znovu jiná.

Neměl jsi strach, že FirstClass.cz bude jen dalším tuctovým českým webem, kterých je u nás spousta?

Nemohl být tuctový, protože jeho obsah fakticky tvoří čtenáři, ne já. Píšeme o tom, co je baví.

Proč se podle tebe stal FirstClass tak úspěšným? Přece jenom spousta jiných webů bojuje o přežití a vám se až neskonale daří. Čím to je? Je to díky tomu, že zároveň vydáváte svůj tištěný časopis? Nebo celé kouzlo spočívá v něčem jiném?

Odpovím za sebe: Dělám to srdcem, ne pro přežití nebo zisk. Uznávám, že nikdo si nemůže dovolit dělat druhý FirstClass, a to proto, že by musel zaplatit ohromnou redakci, tisk časopisu, veškerou infrastrukturu, zkrátka mít normální vydavatelství. My nejsme normální vydavatelství.

Co podle tebe stojí za úspěchem magazínu FirstClass? Proč si myslíš, že zatímco jiné tištěné i online magazíny bojují o přežití, vás si lidé kupují s radostí a vůbec jim nevadí, že za to platí?

Věřím, že nacházejí dobrý poměr ceny a hodnoty. Že jim čtení FirstClassu pomáhá. Ujišťuji Vás, že jakmile nebudeme mít spokojené čtenáře, skončíme to. Proč? Nemá smysl dělat to, co nemá smysl.

Jsi ochotný sdělit, kolik lidí měsíčně zavítá na web FirstClass a kolik výtisků časopisu FirstClass se v průměru měsíčně prodá?

K dnešnímu dni nás čte 248 000 unikátních čtenářů měsíčně. Už rok se prodá vše, co vytiskneme. Ačkoli od ledna neustále zvyšujeme tištěný náklad, jakýkoli počet časopisů se vyprodá. Je to i tím, že majitelé velkých firem nebo šéfové týmů si berou najednou desítky kusů a dávají je podřízeným, kolegům. Nejspíš to pomáhá jejich obchodům, protože si odebírají stále víc.

Ještě k tvému časopisu. Jestli se nepletu, tak dříve vycházel čtvrtletně. Nyní je z něj měsíčník. Co vedlo k tomu, že jste začali časopis vydávat každý měsíc? To je po FirstClassu takový hlad?

Nevycházel čtvrtletně, ani není měsíčník. Je to dvouměsíčník od samého počátku. Vzhledem k vysokému převisu poptávky nad nabídkou a stížnostech čtenářů, že dvouměsíčník je špatně, vážně uvažujeme o měsíčníku. Mluvíš-li o čtvrtletníku, to je jiný náš časopis. First Class Traveller. To ale není veřejný titul. Začali jsme ho vydávat před třemi lety pro absolutně nejúspěšnější lidi v zemi a posílat přímo na vyžádané adresy. Je to velmi diskrétní magazín.

FirstClass se snaží nabídnout lidem hlavně články k zamyšlení. Motivovat je, aby překonali svou komfortní zónu a snažili se dokázat i něco sami. Nebojíš se třeba toho, že časem bude FirstClass jednoduše fádní? Přece jenom po čase asi lidi omrzí číst stále citáty slavných a jejich slavné výroky….

Předně, FirstClass děláme přes 2 roky a za tu dobu se neustále mění podle toho, co lidi baví. Návštěvnost roste stále rychlejším tempem, stejně jako počet fanoušků na sociálních sítích. Nemáme patent na rozum, ale jen se snažíme dělat to, co je zajímá. Nejtěžší dobu máme za sebou. Tehdy naši první čtenáři netušili, o čem píšeme. Nenáviděli bohaté, nevěřili ve svůj úspěch. Po více než 2 letech máme řadu již velmi úspěšných čtenářů, kteří se přece jen vydali na svou cestu. Nyní už nehledají, jak nastartovat byznys. Ale jak vyrůst ve střední firmu. A pak se budou ptát, jak vyrůst ve velkou firmu. Stále je kam pokračovat. To platí pro každého člověka. I pro FirstClass. Jsme teprve na začátku.

Jaké máte plány s FirstClass do budoucna? Co chcete změnit nebo vylepšit?

I my se každým dnem učíme. Děláme chyby a hledáme zlepšení. Na posledním meetingu jsme během dvouhodinového brainstormingu přišli asi na miliardu nových nápadů. Problém je najít čas realizovat je. Já jsem byl nyní pracovně 10 dní v Keni, to jest 2x 9 hodin v letadle, a využíval jsem každou chvíli k přemýšlení, jak více ještě našim čtenářům pomoci, čím je potěšit. Stejně přemýšlí i další lidé ve vedení, byť je živí jiné aktivity. FirstClass je ale srdcovka.

Vychází FirstClass pouze u nás v češtině a nebo se prodávají i cizojazyčná vydání? Přece jenom se to doslova nabízí….

Zatím vycházíme v češtině, protože primárně chceme pomáhat tuzemským čtenářům. Čechům a Slovákům, kteří česky rozumí a odebírají časopis v elektronické verzi v opravdu nádherném počtu. Cizojazyčné verze nezavrhujeme, ale nehoníme více zajíců najednou.

Jaké jsou v průměru náklady na vydání jednoho čísla FirstClassu?

Je to cena nákladů na obsah a tisk, nic víc. Nezaměstnáváme žádné redaktory a už vůbec ne obchodní nebo marketingová oddělení. Nemáme žádnou reklamu, neplatíme žádné trafiky, distribuční řetězce. Všichni mají nataženou dlaň, pracují pro peníze, a to je právě to, co my nechceme.

Kolik lidí se podílí na chodu webu? Jak velkým tým má na starosti přípravu tištěného časopisu?

Kde jiní mají celé oddělení, u nás je jeden člověk. Takže jsou to snadné počty. Nadšený člověk, kterého práce baví, obsáhne větší penzum než armáda líných žoldáků. Z toho vyplývá unikátní ekonomika First Class Publishing. Nepotřebujeme reklamu a čtenář platí férovou cenu.

Z čeho vlastně žije FirstClass? Na čem vydělává? A byl bys ochoten zmínit i obrat, který generuje společnost, jež za tím vším stojí (First Class Publishing a.s.)?

FirstClass nevznikl proto, aby vydělala společnost, ale aby vydělávali čtenáři. Přemýšlíme o hodnotě, kterou poskytujeme. Nejsme ověšení reklamami jako leták. To nikoho nezajímá. Kdykoli je tedy obrat až příliš vysoký, víme, že něco děláme špatně. Raději více peněz mezi lidi, zvýhodnit je, dám jim více radosti. Starostí mají dost. FirstClass jim nemá nic brát. Ale jen dávat.

Ty sám máš v této firmě nějaký podíl? A jsi vlastně podnikatel a nebo zaměstnanec?

Bez komentáře.

Omlouvám se teď za poněkud neomalenou otázku, ale ty sám jsi někdy vybudoval nějakou firmu od nuly? A nebo jsi vždy byl něčí zaměstnanec?

Podnikám od roku 1998, takže ano, vybudoval jsem několik firem od nuly. Nikomu se nesměji, jestli je raději zaměstnanec, ale pro mě to určitě není životní cesta řídit se názory, s nimiž se neztotožňuji.

Je podle tebe podnikání pro každého? Kdo by podle tebe raději zůstat vždy zaměstnancem? V čem jsou hlavní výhody i nevýhody toho, když je člověk podnikatelem?

O všem píšeme na webu a v časopise. Všem doporučuji: Řiďte se vlastním srdcem. V každé situaci. A nikdy nelitujte, že Vám srdce tehdy řeklo: Udělej to tak. A rok poté: Udělej to jinak. Zkušenosti se jinak nesbírají.

Nemáš někdy pocit, že spousta lidí čte FirstClass jenom díky tomu, že jim to umožní prožívat své nenaplněné sny? Že to jsou často takoví ti věční hledači motivace a štěstí, jež nedělají pak nic jiného, než čtou příběhy jiných, až jim nakonec nezůstane čas pro jejich vlastní cíle.

Každý dělá to, co v dané chvíli považuje za nejlepší. Nikoho nesoudím. Protože s drtivou většinou čtenářů jsem v každodenním styku, ať už přes internet nebo po telefonu, často chtějí radu v drobných věcech, vidím, jak i zrezavělí lidé se dávají do pohybu. Jsem svědkem jejich úspěchu. Je nádherné sledovat, jak si začali věřit, a po čase se diví, proč tak dlouho váhali. To druhé je ale špatný pohled. Všechno má svůj čas. Zásadní je akorát DOVOLIT SI být úspěšným.

A není právě tohle ten důvod, proč je FirstClass mezi lidmi tak oblíbený? Že jim umožní zasnít se a dotknout se alespoň naoko věcí a skutečností, na které si nejspíše nikdy v životě nesáhnout? Omlouvám se za poněkud pesimistický pohled, ale přece jenom ne každý může a bude ve skutečnosti milionářem…

Jestli někoho dělá šťastným snít, ať sní. Jestli někdo potřebuje číst, aby se inspiroval, ať se inspiruje. Ať si každý vezme z FirstClassu, co chce. Je zadarmo. Neměřím štěstí jen penězi nebo kariérní pozicí. Někdy prostě jen tím, že je člověku fajn.

Jelikož jsem již nakousnul ty boháče, v čem se podle tebe liší od obyčejných zaměstnanců? Čím to je, že na co sáhnou, to se promění ve zlato? Je to o štěstí, jak s oblibou říkávají mnozí? Je to o tom, že měli dobrý nápad ve správný čas a byli na správném místě? Že se uměli v těžkých chvílích správně rozhodnout…

Za jedním jackpotovým rozhodnutím je milion proher. Učili se, vytrvali. To je vše.

A propos – není to právě všechno o tomhle? Že ti milionáři se nebojí jít do rizika. Nepřemýšlí nad tím, zda uspějí nebo přijdou o peníze, jelikož vždy skálopevně vidí před sebou jen úspěch? Není právě tohle ta vlastnost, která ostatním lidem chybí?

Předně, oni nikdy nepřemýšlejí v rovině peněz. Jdou za svou vášní. Tomu, co mě baví, já věřím. V šesti letech jsem začal hrát fotbal za Slavii. Trenér Fabanka mi řekl: „Schválně, jestli odtud trefíš břevno.“ A já, prcek, si stoupnul na vápno a kopal. Kopal jsem několik tréninků a k bráně jsem pořádně nedokopnul. Pan Fabanka mě učil techniku a po určitém čase jsem začal ty břevna trefovat. Protože když Vás něco baví, nedá Vám to. Krásně to ukazuje film Karate Kid. Radím Vám, zapomeňte na peníze. A uspějete.

Kdysi jsi o sobě prohlásil, že ses nejspíše nejlépe placeným lifestylovým novinářem u nás. Platí to stále? A nebo už tě někdo předběhl :-)?

Přiznám se, že se o to nezajímám, ale pochybuji, že by někdo dosáhl mé tehdejší platové úrovně. Nedávno jsem si psal s mým bývalým vydavatelem a svěřil se mi, že i kdybych dnes nastoupil zpátky na stejnou pozici, už by si stejné honorování nemohl dovolit. Pro většinu časopisů nastal soumrak, ale není to nezájmem čtenářů.

Kdo byl vlastně oním člověkem, díky kterému ses dostal na výsluní a pro něhož jsi vedl 4 tituly? A které tituly to byly :-)?  Sleduješ,  jak se jim nyní daří a nebo je to pro tebe již uzavřená kapitola? Příběh skončil, jede se dál…?

Na pana Pavla Kvoriaka vzpomínám v nejlepším, protože to byl ryzí podnikatel. Vyšel z ničeho, chytil příležitost a úžasně ji rozvinul. Velice ho respektuji. Sleduji metamorfózu jeho vydavatelství a kus srdce tam stále mám. Byl to člověk, který mi dal široké kompetence a posadil mě na nejvyšší pozici, jaké může zaměstnanec ve vydavatelství dosáhnout. Byla to jedna z nejkrásnějších profesních etap mého života.

Když jsme u těch titulů, ty máš nějaký titul? Z vysoké školy a nebo máš nějaký šlechtický titul, třeba jako kníže Trautenberk ….?

Nejsem šlechtic, tedy žádný šlechtický nemám. Studoval jsem práva, ale na doktora jsem to nedotáhl, protože pět strávených let na fakultě mi připadalo dostačujících a na nějakou další nástavbu jsem neměl žaludek. Z talárů a úředníků je mi zle, právníkem jsem nikdy být nechtěl, ale právnické vzdělání se v novinařině hodí, to jsem věděl od začátku.

Dá se podle tebe začít s podnikáním skutečně v jakémkoliv věku?

Samozřejmě. Dokud / jakmile dýcháte, je čas a řada příležitostí.

Určitě si vzpomínáš na nedávný příběh šestnáctiletého klučiny Nicka D’Aloisia z Británie, který si jedinou aplikací vydělal stovky milionů. Koneckonců jste o něm psali také u vás. Co si o takových mladých podnikatelských hvězdách myslíš? Je to podle tebe dobře, když se již od mala lidé snaží prorazit a nebo jsi zastáncem toho názoru, že v tomto věku by si člověk měl spíše prožít bezstarostné dětství?

Neuznávám žádné „měl by“. Ať si každý dělá to, co ho baví. To je jediné „měl by“. Jestli někoho baví programovat, ať programuje. Jestli má někdo raději diskotéku a jointy, ať si dá. Každý svého štěstí strůjcem. Jen ať pak nenadává na režim.

Je potřeba mít k ruce kapitál a nebo zastáváš názor, že i bez kapitálu se dají vybudovat velké věci?

Bez kapitálu se dají vybudovat malé věci a z malých věcí velké.

Co říkáš na dnešní startupový boom? Každý projekt hned hledá investora, dostane peníze, ty většinou hned utratí, projekt zkrachuje a už po něm neštěkne ani pes. Není to podle tebe špatně? Dříve se neinvestovaly tak horentní sumy do podobných do nesmyslných věcí. Stejně tak by nikoho dříve nenapadlo koupit za „pár“ miliard například Posterous a pak celý projekt pohřbít… Jaký je tvůj názor na tenhle trend?

Jestliže investor investuje do projektu, jehož autor peníze utratí pro svou potřebu, pak je to špatný investor i špatný autor. Osobně jsem rád za boom startupů. Málokdo hned napoprvé trefí jackpot a je to dobře, protože rychle vydělané peníze nejsou nikdy dobrá škola. Mnohem lepší je dostat pár facek, naučit se pokoře, postupnému růstu. I tady platí, že úspěch má svůj čas. Ale musí se začít.

Petře, kolik hodin denně pracuješ? A co tě na tvé práci nejvíce baví?

Pracuju pořád. Spím asi 7 hodin. Baví mě práce jako taková. Když jsme nedávno řešili prodej jedné firmy, partnerka mi řekla: Nic neprodávej, protože bez toho umřeš. Měla pravdu. Neprodali jsme.

Ty sám už jen řídíš lidi? A nebo také sem tam něco také napíšeš? Máš představu, kolik stran textu vyplodíš za týden?

Na tuhle otázku nebudu odpovídat, protože by mi to nikdo nevěřil.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Vstávám po šesté, hodinu běhám, při tom si nejlépe sesumíruji, co ten den udělám. Schůzky, mailing, nějaké psaní. Večer zásadně nějaká radost. Něco, co mi dělá dobře.

A máš vůbec čas na rodinu a své koníčky?

Bez rodiny bych zemřel. A koníčky? Každý by si měl sepsat svůj hodnotový žebříček. Ty hodnoty mít nejen na papíře, ale i promítnuté v celém dni. Já si každý den stavím tak, aby mě celých 24 hodin bavilo.

Má Petr Casanova rodinu? Pokud ano, jak početnou? A kolik času jí věnuje?

Italové zahrnují do rodiny veškeré příbuzenstvo. Tak je to podle mě v pořádku. Zrovna včera jsem slavil se svou tetou a strejdou 50. výročí jejich svatby. Věnoval jsem tomu celý den, protože patří k nejdůležitějším lidem v mém životě. Mám velké štěstí, že v mém životě je několik desítek ohromně důležitých lidí. Se všemi se snažím být, ale vzácnost má také svůj čas.

Staráš se ještě o nějaký další projekt?

Mám spoustu projektů.

Petře, poslední otázka, než se rozloučíme. Chtěl bys prostřednictvím tohoto rozhovoru někomu něco vzkázat? Pochválit někoho. Poděkovat. A nebo poslat do světa takovou nenápadnou výhružku :-)?

Chci poděkovat všem, kdo nám pomáhají dávat lidem důvod, proč stojí za to žít, ne jen přežívat. Včetně poděkování Tobě, Michale.

I já děkuji, Petře. A také chci poděkovat za velice upřímné odpovědi. Moc si toho cením. Nastává tedy čas loučení. Měj se a snad netřeba připomínat, že budeme všichni FirstClass i nadále sledovat. Přeji bohatého Ježíška a také stejně úspěšný rok 2014. Měj se!

PS: Tímto sice prohlašuji rozhovor s Petrem Casanovou za uzavřený a to znamená jen jediné. Jděte se podívat, co dnes vyšlo na FirstClass.cz :-).  Aloha!

Zdroj: http://objevit.cz/petr-casanova-firstclass-delam-srdcem-ne-pro-preziti-nebo-zisk-t43745

Source : Krcmic.cz