Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů

V tento den si připomínáme nejen politické vězně, ale také bojovníky proti fašismu. V roce 1945 byl v tento den osvobozen koncentrační tábor Buchenwald. Neměli bychom zapomínat na uctění památky všech, kteří koncentrační tábory nepřežili. Zároveň bychom také neměli zapomínat, že koncentrační tábory nejsou minulostí. Minulostí také není věznění odpůrců politických režimů. Mysleme proto v tento den nejen na oběti minulých režimů, ale také těch současných. Važme si naší svobody a demokracie, která není samozřejmostí. Právě dnes bychom se měli zamyslet, jak jeden člověk může obrátit naruby život celých rodin i národů. Kdo zapomíná na minulost, je nucen ji prožívat opakovaně.

Kdy si připomínáme Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů

Mezinárodní den solidarity osvobození politických vězňů si připomínáme 11. dubna (11. 4.).

Politický vězeň

Politickými vězni se nazývají osoby, které jsou či byly vězněny pro svou politickou či náboženskou činnost, náboženskou příslušnost či za své názorové přesvědčení. Političtí vězni jsou charakteristickou součástí totalitních a autoritativních režimů. Jedná se o představitele názorové opozice, kteří představují pro vládnoucí režim z jeho pojůledu nežádoucí konkurenci. Vládnoucí režim se tuto konkurenci snaží různými způsoby potlačit. Jednu z metod potlačení opozice vládní hegemonie představuje kriminalizace opozice.

Režim často následně trestá celé rodiny (například vystěhováním, ztrátou zaměstnání). V historii je nejznámější zavírání odpůrců režimu komunismu či nacismu do koncentračních táborů.

Aktuální příklady politických vězňů

I na počátku 21. století je problematika politických vězňů stále aktuální v řadě států. Příkladem může být Rusko, Bělorusko, Čína, Kuba či Severní Korea. Lidé však bývají za své politickou nebo náboženskou činnost, případně za své vyjádřené názory stíháni, trestáni řidčeji i vězněni také v demokratických státech.

Političtí vězni v Československu

V českých zemích se jako političtí vězni označují bývalí věznění odpůrci minulých nedemokratických režimů, jimž jsou političtí vězni a obzvláště postihovaní vězni, které čekala ta nejtěžší vězení a koncentrační tábory a počítalo se u nich s jejich likvidací. V komunistickém Československu bylo za postoj vůči režimu stíháno více než 250 000 lidí. Většina z československých politických vězňů byla odsouzena na základě zákona č. 231/1948 Sb. (zákon na ochranu lidově demokratické republiky).

Politickým vězněm může být i odpůrce režimu, který je či byl z politických důvodů účelově odsouzen za smyšlené zločiny nepolitického charakteru. Například komunistický režim v Československu se snažil všemožně bránit nezávislým umělecký projevům, proto v roce 1976 uvěznil členy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, pod záminkou toho, že zpívají vulgárně, čímž budí veřejné pohoršení.

Političtí vězni nacistické okupace

Za politické vězně nacistické okupace jsou považováni občané, kteří byli v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezeni na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro svou politickou činnost směřující přímo proti nacistickým okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa nebo z důvodů perzekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody.

Političtí vězni komunistického režimu

Za politické vězně komunistického režimu jsou považováni občané, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterého bylo rozhodnutí o jeho věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Koncentrační tábory

Koncentrační tábor, je místo sloužící k hromadné internaci nebo věznění lidí, kteří sem jsou umísťováni i bez řádného soudu nebo jiného právního důvodu. Označení koncentrační tábor bylo nejdříve používáno ve smyslu internačních táborů pro civilní obyvatelstvo v 19. století. Později byly jako „koncentrační“ označeny tábory, v nichž německý nacistický režim zadržoval, vykořisťoval, mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele. Poté, co byly nacistické koncentrační tábory v roce 1945 osvobozeny a byla odhalena jejich role v nacistické genocidě, stalo se označení koncentrační tábor synonymem nejhrubšího porušování lidských práv a postupně se přestalo používat jako oficiální označení existujících internačních táborů. Různá vězeňská a internační zařízení však jsou právě proto často popisována jako koncentrační tábory lidmi, kteří kritizují jejich existenci a způsob činnosti.

Koncentrační tábor Buchenwald

Koncentrační tábor Buchenwald byl založen v červenci 1937 několik kilometrů od města Výmar ve spolkové zemi Durynsko.

Vězni v táboře Buchenwald

Z počátku války měl tábor jen několik tisíc vězňů, avšak v průběhu války se tábor velkou rychlostí začal naplňovat a rozšiřovat. Na začátku války měl tábor 12 600 vězňů. Na konci roku 1944 jejich počet kolísal kolem 60 000. V únoru roku 1945 měl dokonce 86 000, v dubnu téhož roku 41 000. Počet vězňů ke konci války velmi fluktuoval. Spolu s ústupem Wehrmachtu Němci stahovali vězně ze vzdálenějších táborů v blízkosti postupující fronty směrem k Berlínu. Táborem za dobu jeho existence prošlo 240 000 vězňů. Mezi nimi i 7783 českých a slovenských politických vězňů, z nichž 818 zde zemřelo.

V drtivé většině byli vězni muži. Žen bylo v Buchenwaldu mezi 500 a 1000. V první vlně sem byly zavlečeny z Ravensbrücku v roce 1941 převážně coby politické vězeňkyně a v táboře byly nuceny k prostituci. Druhá vlna byla do Buchenwaldu uvržena z Osvětimi, Ravensbrücku a Bergen-Belsenu na přelomu let 1944/45. V koncentračním táboře Buchenwald byla mimo jiné vězněna a nakonec zemřela i italská princezna, dcera Viktora Emanuela III., Mafalda Marie.

Osvobození tábora Buchenwald

K osvobození Buchenwaldu došlo za dramatických okolností 11. dubna 1945 americkými jednotkami. Mezi vězni existovala odbojová organizace, která se tajně scházela a projednávala možný ozbrojený převrat. Skupině se dokonce podařilo propašovat do tábora munici a zbraně (od roku 1942 získala 91 pušek a jeden kulomet). Vězni měli navíc k dispozici zprávy z fronty díky ukrytému rádiu, na černo vyrobeném jedním z nich.

Využití tábora Buchenwald po 2. světové válce

V letech 1945–1950 sloužil Buchenwald sovětské NKVD jako „Speciální tábor číslo 2“. Byl součástí sítě speciálních táborů NKVD, začleněné do soustavy gulag. Podle sovětských zdrojů zde zemřelo 7113 vězňů.

V říjnu 1950 bylo rozhodnuto, že tábor bude zbourán. Zlikvidováno bylo všechno kromě hlavní brány, dvou strážných věží, lazaretu a krematoria. V roce 1958 byl přeživším a obětem tábora na místě postaven pomník.

Source : Krcmic.cz