Mezinárodní den proti policejní brutalitě

Poprvé byl Mezinárodní den proti policejní brutalitě ustanoven v roce 1997, konal se ve Švýcarsku, důvodem tohoto protestního dne bylo zmlácení dvou dětí švýcarskou policií. Každému je jasné, že hlavním důvodem tohoto dne je příležitost připomenout si a posílit mezinárodní solidaritu proti neustále se stupňujícímu násilí obecně a hlavně proti narůstající spolupráci mezinárodních policejních složek.

Kdy si připomínáme Mezinárodní den proti policejní brutalitě

Mezinárodní den proti policejní brutalitě si připomínáme 15. března (15.3.).

Policejní brutalita

Policie má dle zákona být schopna zjednat pořádek. Hrozba trestu často nestačí k tomu, aby se kriminální činnosti předešlo, nebo byla zastavena a je tak zapotřebí použití síly a dalších pravomocí, které policie má. Mezi ně patří právo zastavit, odchytit, prohledat, omezit a zatknout. Ne vždy však je použitá síla v souladu se situací.

Policejní násilí nebo policejní brutalita je záměrné použití nadměrné síly, obvykle fyzické, prováděné během donucovacích činností na obyvatelstvu. Tento typ chování zahrnuje rovněž verbální útoky a psychologické zastrašování policistou.

Německý kriminolog Norbert Pütter udává jako příčiny policejní brutality těchto sedm bodů:

• osobní psychologické deficity policistů,
• chybějící profesionalita policistů v určitých situacích,
• pracovní podmínky policistů, pokud jsou vystaveni přetížení, strachu a frustraci,
• mužská subkultura obdivující násilí, jaká převládá u policistů na základní úrovni,
• specifika policie jako instituce,
• právo policistů omezovat práva a svobody jednotlivců,
• zasahování politiky do práce policie.

Policejní násilí se odehrává v policejních vozech nebo na služebnách, postiženými bývají drogově závislí, bezdomovci, prostitutky a příslušníci etnických menšin, dále také demonstranti a novináři.
Policejní brutalita není jen o fyzickém násilí, ale zahrnuje i psychický nátlak a projevy mikroagrese, nejčastěji ve formě verbálních poznámek a urážek. Obecně projevy mikroagrese nemusí být vždy záměrné, ale nesou v sobě rasově negativní kontext. Přichází od dominantních skupin společnosti a je směřována směrem k menšinám, ženám, lidem s postižením, LGBTQ+ komunitu a mnoho dalších. Ti, kteří se mikroagresí dopouští si toho velmi často ani sami nejsou vědomi.
Mezi akty mikroagrese patří verbální i neverbální útoky, často mohou být součástí rutiny a nezáměrné. Za verbální toky se dá považovat například záměrně nevinné dotazy na původ, úroveň jazyka a přízvuk, příjmení, apod.Mezi častý projev neverbální mikroagrese patří například chránění si kabelky před lidmi s tmavší pletí, či jejich záměrné ignorování.

Mikroagrese se dělí na mikroútoky, které zahrnují nadávky, distancování se a záměrnou diskriminaci, mikrourážky, kam patří projevy hrubosti a ponižování a mikrozneplatnění, které se projevuje snižováním důležitosti nebo ignorováním pocitů druhé osoby a popíráním rasismu či útlaku. Mikroagrese se může projevit i v kriminálním systému dané země, nejvíce pozorovatelná je v práci policejních důstojníků, kteří se zejména na základě barvy pleti soustředí více na členy menšin, než na bílé občany. Díky tomu jsou obětmi policejní brutality velmi často občané z etnických menšin a díky barvě své pleti je pravděpodobnější, že budou bezdůvodně prohledáni nebo jinak postiženi. Zároveň je pravděpodobnější, že policie použije nadměrnou sílu, pokud zasahuje v oblasti, kterou obývají převážně menšiny.

Policejní brutalita v České republice

Konec komunistické totality v roce 1989 bohužel neznamenal definitivní skončení porušování lidských práv ze strany státních orgánů. Velkou změnou je však fakt, že na tyto případy je již nyní možné veřejně upozorňovat a požadovat nápravu.

Použití násilí ze strany policie v ČR ovlivňují pozitivně i negativně specifika prvků, které jsou výsledkem vývoje komplexního systému tohoto policejního orgánu. Patří mezi ně prvky z teoretické části, jako aplikace policejní etiky do vzdělání policistů, kontrola a vyšetřování policejní kriminality, možný vliv ze strany politických představitelů, ale také prvky vedení a řízení policie, legislativní nastavení systému, kriminalita policistů, personální a kvalifikační obsazení policie, motivace policistů, profesionalita práce a aktivní přístup k policii ze strany organizací a výborů pro lidská práva. Tyto možné vlivy na policejní násilí zmíním obecně, protože těchto vlivů může být spousta a ne všechny mohou směřovat ke kolektivnímu policejnímu násilí.

Objektivní poukázání na kriminalitu policistů je závislé na dostatečném vnitřním a vnějším vyšetřování. Tabulky kriminality policistů ukazují nejvyšší hodnoty u případů úmyslného ublížení na zdraví. Problematická může být v případě policejního náslií korupce, která může egativně ovlivnit motivaci řadových policistů a týká se všech složek policie. Zejména korupce u vysokých policejních úředníků a ú ředníků ministerstva vnitra má značný demoralizující vliv. Nepotrestání kriminality policistů může být rovněž negativní motivací beztrestnosti pro policisty v nejnižších funkcích, kteří se dosud báli sankcí a to může vést k zvýšení kriminality a s tím spojeného policejního násilí.

Podle mezinárodních institucí, které dlouhodobě monitorují a hodnotí stav lidských práv je problém ve vnitřní kontrole a vyšetřování policistů v České republice, kteří použili nepřiměřené síly nebo jinak zneužili pravomoci policie. Doporučení a znepokojení vydal Výbor pro lidská práva (dále jen HRC), který se zabývá občanskými a politickými právy. Dále Výbor proti mučení (dále jen CAT), Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace (dále jen CERD), Evropská komise proti rasismu a intoleranci (dále jen ECRI), Evropská úmluva o zabránění mučení a Výbor pro zabránění mučení (dále jen CPT). Doporučení od všech orgánů bylo zřídit vyšetřovací orgán policistů nezávislý na ministerstvu vnitra a policii. Doporučení těchto organizací bylo zasláno opakovaně a vývoj situace v České republice nadále monitorují.

Případy kolektivního policejního násilí v ČR

Mezi nejznámější polistopadové sporné kolektivní policejní zákroky patří zákrok na Velké Pardubické 1993, v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, zásah policie proti demonstraci anarchistů na Tylově náměstí 1999, zásah proti anarchistům na 1. Máje 199928, demonstrace proti zasedání MMF a SB 2000, zásah proti akci CzechTek v roce 2005, střety policie s Romy, neonacisty a veřejností v Janově 200829, vyklizení squatu Milada 200930 a zásah proti blokádě kácení lesa na Šumavě roku 2011.

Zákrok v klubu Propast

V Lipanské ulici na Praze 3 ve dne 4. května 1996 provedl speciálně vycvičený policejní tým ,,Drogy“ zásah v hudebním klubu Propast. Zásahu se účastnilo okolo šedesáti maskovaných a samopaly vyzbrojených policistů. Policie použila donucovací prostředek hrozbu střelnou zbraní, aniž by byla ohrožena bezpečnost zasahujících policistů bezprostředně hrozícím útokem ze strany návštěvníků klubu a vyzvala je ke zvednutí rukou. Kdo neuposlechl, byl podle návštěvníků fyzicky napaden. Použití donucovacích prostředků bylo tedy nepřiměřené. Komunikace byla vedena mocenským přístupem v podobě hrozby trestem a ve formě převládaly příkazy a nařízení. V rovině komunikace šlo o vertikální rovinu v podobě nadřízeného hrozícího zbraní .

Výsledkem zásahu bylo zajištění jednoho hledaného muže, zadrženo bylo pět lidí bez občanského průkazu a byly nalezeny tři marihuanové cigarety a injekční stříkačka, o které účastníci tvrdili, že byla policisty nastrčena. Zásah měl být nahráván ze tří kamer, u kterých měla být jedna pokažena, druhá neměla baterie a třetí nahrávala výzdobu klubu. Záznam z akce tedy pořízen nebyl. To poukazuje na zadržování informací nebo nedostatečnou profesionalitu. Celý zásah měl prvky policejní brutality, kdy policie použila síly v rozporu se zákonem.

Zasedání MMF a SB

Na podzim roku 2000 zajišťovala policie České republiky bezpečnost zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Poprvé měly nad demonstrací dohlížet nestranné hlídky tzv. Občanské právní hlídky (dále jen OPH), organizované sdružením Ekologický právní servis (dále jen EPS) a Hnutím za občanskou solidaritu a toleranci (dále jen HOST). Hlídky byly označeny modrými reflexními vestami. Hlídky se bály toho, že vládní orgány využijí jednotlivých incidentů k plošným opatřením a omezením práv nejen konkrétních výtržníků. Hlídkám byl ze začátku slíben i dohled na služebnách, ale pak to nebylo dodrženo. Otázka je z jakého důvodu? Zvláště po signálech o porušování lidských práv na služebnách po zásahu na Global Street Party v roce 1998.

Demonstrace probíhaly od 21. do 28. září a 26. září proběhly nejtvrdší protesty. Okolo deseti tisíc demonstrantů se v odpoledních hodinách pokusilo zablokovat všechny přístupové cesty ke Kongresovému centru, kde se zasedání konalo. Někteří demonstranti se snažili dostat ke Kongresovému centru násilím. Ve večerních hodinách skupinky demonstrujících vytloukly několik výloh a napadaly policisty v centru Prahy. Policie byla v mnoha případech napadena skupinkami organizovaných demonstrantů vyzbrojených tyčemi, kameny, dlažebními kostkami a zápalnými lahvemi. Demonstranti byli také chráněni plynovými maskami a molitanovými chrániči. V těchto případech šlo o sebeobranu policistů, zásah proti porušování veřejného pořádku a použití donucovacích prostředků ve formě stříkačů, výbušek, slzného plynu, použití obušků, sebeobrany atd. bylo oprávněné. Po zásahu a propuštění se mnoho ze zadržených ohradilo, že byli zadrženi neprávem, neúčastnili se násilných protestů a byla proti nim během zásahu použita nepřiměřená a neodůvodněná síla. Tato svědectví byla sesbírána, evidována a ověřena OPH. Bylo pracováno i s možností nevěrohodnosti důkazů. Některé výpovědi ze zásahu, pokud jsou pravdivé, klasifikují některé zákroky policistů jako policejní brutalitu. Většina těchto zákroků je popsána velmi podrobně a jednotlivé výpovědi se shodují v pravdivém smyslu.

Inspekce po vyšetření zásahu a následného zadržení osob na služebnách oznámila, že policisté při zasedání MMF a SB postupovali přiměřeně. Měla hodnotit 70 případů, z toho 16 podezření na spáchání trestného činu, u kterých byl jako trestný čin vyhodnocen jen jeden případ. Ten však pro nedostatek důkazů a neidentifikování policisty musela odložit. Právní odpovědnost státu a policie ČR nebyla dořešena. OPH se závěry inspekce nesouhlasila a na její postup si dále stěžovala.

Zásah na Šumavě

Policie zasahovala proti blokádě aktivistů, kteří požadovali konec kácení stromů napadených kůrovcem v Národním parku Šumava. Opatření ze strany policie trvala od 15. července do 12. srpna. Ekologové tvrdili, že park nemá výjimku ze zákona a kácení je nezákonné. Zahájili blokádu a policie proti nim zasahovala. Zásah byl monitorován.

Blokádu na Šumavě vyhodnotil Krajský soud v Plzni v souladu se zákonem a jako veřejné shromáždění, které je možné rozpustit jen určitým způsobem a za určitých podmínek. Policejní zásah byl podle soudu protizákonný z důvodu nedostatečné informace, proti komu zasahuje. Policie se nezabývala možnou nelegálností těžby a postup policie byl jednostranný. Podle vyjádření se policie nezákonností těžby nezabývala, protože žádný orgán se nevyslovil, že by byla nelegální, ale právě policie měla tuto otázku sama posoudit.

Komunikace ze strany policie měla prvky mocenského přístupu ve formě neochoty a neschopnosti naslouchat oprávněným stížnostem aktivistů. U druhu neadekvátního způsobu komunikace šlo o rezistentní komunikaci v odmítání a nedůvěře ze strany policie. Komunikace se účastnil i antikonfliktní tým, který v rámci individuální komunikace a výzvy postupoval správně. U komunikace došlo k informační nerovnováze na straně policie, to bylo také důvodem nezákonného zásahu.
Byly použity donucovac í prostředky ve formě hmatů, chvatů a použití pout. Donucovací prostředky jako vynášení aktivistů byly použity podle videa přiměřeným způsobem, ale podle některých výpovědí aktivistů měly prvky nelidského a ponižujícího zacházení. I Český helsinský výbor poukázal na záměrné působení bolesti, držení osob v nepohodlných polohách bez důvodu atd. Sporný je i zásah policisty hmatem proti muži, který tvrdil, že mu zatkli nezletilou dceru. Na videu není vidět, zda byl policista napaden, aby mohl použít sebeobranu.

Video poukazuje na autoritářskou komunikaci ze strany policie, ale občan však nereagoval na výzvu policisty. Policie údajně během zásahu zajistila a předvedla 212 lidí a oznámila příslušným úřadům 253 přestupků k dalšímu projednání. Ve sto třiceti případech použili policisté hmaty, chvaty či pouta. Ve čtyřech případech bylo zahájeno trestní řízení pro podezření z trestného činu násilí proti úřední osobě.
Je to jediný policejní zásah, který byl soudem vyhodnocen jako protizákonný. Policie zakročila na základě tvrzení státního podniku bez vyhodnocení názorů od aktivistů. Postupovala bez zjištění dalších informací a vyšetřování

Source : Krcmic.cz