Mezinárodní den proti nášlapným minám

Miny, jakož to jedny z nejzákeřnějších zbraní, jsou i v dnešní době hrozbou, nejen v době trvajícího válečného konfliktu. Nášlapné miny jsou oproti ostatním zbraním nebezpečnější v tom, že způsobují smrt i dávno poté, co válka skončila. Tento den slouží jako vzpomínka na ty, kteří pod tou to zbraní ztratili svůj život a samozřejmě i na ty, kteří jsou stále ohrožování aktivními minovými poli, jakožto pozůstatku války. Miny se z minových polí a oblastí, kde jsou stále nastřežený, snaží odstraňovat na základě Mezinárodní úmluvy o nášlapných minách (nebo-li Ottawské úmluvě).

Kdy si připomínáme Mezinárodní den proti nášlapným minám

Mezinárodní den proti nášlapným minám si připomínáme 4. dubna (4.4.).

Vyhlášení Mezinárodního dne proti nášlapným minám

O vyhlášení rozhodlo Valné shromáždění OSN v roce 2005. Cílem je prostřednictvím různých akcí na tento palčivý problém upozornit a podpořit činnost na odstraňování min ve světě.

Nášlapná mina

Mina je vojenská zbraň sloužící k pasivnímu vyřazování nepřátelských sil. Mina funguje na principu tlakového snímače, který se zapne, když na ni oběť stoupne nebo vjede (snímače jsou vyráběny na různé hmotnosti např. protitanková mina sepne nad 250 kg a nášlapná nad 50 kg). Tlakem aktivuje roznětku, která odpálí umístěnou nálož. Výbuch je směřován vzhůru do míst, kde se nachází cíl. Miny jsou instalovány pod povrch země, čímž se zmenšuje její šance na odhalení.

Nášlapná mina se většinou odpaluje tlakem, ale dají se využít i další způsoby jako seismický otřes, optočlánky, dotek, pohyb, přetrhnutí nebo vytrhnutí jistícího lanka, časováním atd. Miny se často umísťují do souvislých oblastí jako uměle vytvořené zátarasy, či pasti proti postupujícím jednotkám. Těmto souvislým plochám říkáme minová pole.

Vynález zkázy

První pozemní nášlapné miny byly nasazeny ruskou armádou již v krymské válce během obléhání přístavu a pevnosti Sevastopol v letech 1854–1855 (tehdy byly stále nazývány „fugasy“). Vykázaly překvapivou efektivitu především kvůli značnému demoralizujícímu účinku na britské obléhatele. Vojín James Evans z 97. pěšího pluku v dopise domů zmínil takový případ: „Rusové zakopali v předpolí krabice plné střelného prachu, a když na ně někdo stoupl, byl vyhozen do povětří, a takových případů bylo mnoho.“ Nick Evans má za to, že tyto první nášlapné pozemní miny byly odvozeny od tehdejších ruských námořních min, které byly nasazeny během obrany baltských základen, především Kronštadtu.

Obrana a ničení min

Nejlepší obranou je prevence. Zákaz a ničení protipěchotních min formuluje široce uznávaná Ottawská úmluva. Smlouvu o zákazu výroby a používání min podepsala většina členských zemí OSN, včetně ČR. Ale 35 zemí, největší výrobci a uživatelé nášlapných min, dohodu nepodepsali (USA, Čína, Rusko).

Další možností jsou protiopatření, která mají chránit jednotky. Jedním z nich je minohledačka, což je přístroj reagující na kov v zemi. Dalším je například umístění speciálních nástaveb na obrněná vozidla. Často se využívá speciálně navržená konstrukce, která se přidělá před obrněnce. Na jejím začátku je několik silných řetězů, které se otáčí kolem středu a prudkými údery mlátí do zemského povrchu, čímž zvyšují tlak a přivádějí minu k výbuchu.

Ottawská úmluva

Ottawská úmluva, oficiálně Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení má za cíl odstranění protipěchotních pozemních min ze světa. Do současnosti se k úmluvě připojilo 164 států. Smlouvu nepodepsalo 33 členských států OSN, mezi nimi USA, Rusko a Čína.

Pozemní miny jeden každý rok zabijí nebo zraní asi 4 300 osob, a to často i desetiletí po ukončení konfliktu, ve kterém byly položeny.

„Oč lepší by byl svět bez těchto smrtonosných nástrojů, které každoročně zabíjejí nebo mrzačí mnoho nevinných lidí.“ povzdechl si papež František ve svém velikonočním poselství Urbi et Orbi v roce 2021. Ačkoli tzv. Ottawská úmluva v roce 1992 vyhlásila zákaz protipěchotních pozemních min, za posledních dvacet let jejich výbuch poznamenal život 130 tisíc lidí, z toho 86 tisíc jej přežilo.

Podmínky úmluvy

Kromě ukončení výroby a vývoje protipěchotních min musí smluvní strany do čtyř let po přistoupení ke smlouvě zničit svou zásobu těchto min. Mohou si ponechat pouze malé množství za účelem výcviku odstraňování a detekce min.
Do 10 let po podpisu smlouvy by státy měly vyčistit všechna svá minová pole.

Smlouva také vyzývá smluvní státy, aby poskytly pomoc osobám své vlastní země zasaženým minami a aby pomohly také jiným zemím plnit jejich závazky.
Smlouva pokrývá pouze protipěchotní miny.

Úspěchy Ottawské úmluvy

Od vstupu úmluvy v platnost její smluvní strany již zlikvidovaly přes 46 mil. kusů min ze skladových zásob
155 členů Úmluvy dnes protipěchotní miny nevlastní
Z celkem 50 producentů (tj. těch zemí, které někdy v minulosti protipěchotní miny vyráběly) již 34 zemí jejich výrobu ukončilo,
15 z 54 států, které nahlásily zaminovaná území, už je zcela vyčistilo.

Hlasy proti Ottawské úmluvě

Oponenti Smlouvy namítají, že ratifikace nebyla všeobecná a státy, které nemají v současné době v úmyslu smlouvu ratifikovat mají nyní velké zásoby nášlapných min.

Odpůrci uvádějí, že miny jsou levný a tedy rentabilní prostředek pro ochranu území. Tvrdí, že při správném použití jsou protipěchotní miny obranné zbraně, které poškozují pouze útočníka. Na rozdíl od zbraní dalekého doletu, jako jsou balistické rakety, které jsou nejúčinnější, pokud jsou používány k preventivním útokům. Kromě toho oponenti tvrdí, že psychologický efekt min zvyšuje rizika útoku, a tak snižuje nebezpečí války.

Ottawská úmluva se nevztahuje na všechny typy nevybuchlé munice. Kazetové bomby například představují stejný problém jako miny: nevybuchlá munice je nebezpečná civilistům ještě dlouho po ukončení konfliktu. Úmluva neklade žádná omezení na miny určené vozidlům, které zabíjejí civilisty v traktorech, školních autobusech atd.

USA tvrdí, že nehumánní charakter nášlapných min neplyne z toho zda jsou protipěchotní anebo proti vozidlům, ale z jejich trvanlivosti. Nepoužívají tedy perzistentní miny. Americké miny jsou sebedestruktivní do dvou dnů, případně se samy deaktivují, protože jim do dvou týdnů dojde baterie.

Realita minových polí

Smutný primát v explozích těchto zbraní si již desetiletí udržují Asie a Afrika. V Afghánistánu ročně zabíjejí 1700 lidí, zatímco k nejzamořenějším územím náleží irácký Kurdistán, kde mají na svědomí více než šest tisíc obětí. Podle odborných odhadů by si odminování Kurdistánu vyžádalo 300 let. O mnoho lepší není stav v Sýrii a Jemenu, kde polovinu z obětí tvoří děti. Z latinskoamerických zemí ohrožují protipěchotní miny nejvážněji život obyvatel Kolumbie, kde místní církev před pěti lety zahájila protiminovou osvětovou kampaň, aby snížila riziko nehod.

V Evropě ovlivňují nášlapné miny dětství dvou set tisíc dětí na východní Ukrajině, které žijí, hrají si a docházejí do školy v zaminovaných krajích. V Chorvatsku a Bosně-Hercegovině je dosud najdeme na dvou procentech území.

Source : Krcmic.cz