Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester

Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester je poděkováním za jejich práci a vyjádřením respektu k jejich profesi. Ačkoliv se v průběhu let změnily požadavky na vzdělání, pracovní postupy i technické vybavení a možnosti, podstata zůstává: každodenní velmi odpovědná a náročná práce při péči o zdraví a při záchraně lidského života. Svou nezastupitelnou roli všichni zdravotníci znovu dokázali v náročné době koronavirové pandemie.

Kdy slavíme Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester?

Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester slavíme 12. května (12. 5.).

Proč slavíme Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester?

Bez každodenní obětavé práce a empatie všech sester a ošetřovatelek směrem k pacientům by nebyl provoz na jednotlivých zdravotních zařízení vůbec myslitelný. Role zdravotních sester je nezastupitelná. Uvědomovala si to již „Dáma s lucernou“ – Florence Nightingale, anglická ošetřovatelka, když se v 19. století věnovala péči o nemocné a zraněné anglické vojáky a v roce 1860 založila první zdravotnickou školu pro ženy v Anglii. Vytvořila základy ošetřovatelského modelu a principy péče o pacienty, které platí dodnes. 12. květen, den jejího narození, se proto stal svátkem všech jejích následovatelek.

Florence Nightingale

Florence Nightingale byla anglická ošetřovatelka, autorka odborné literatury a průkopnice srovnávací lékařské statistiky. Pomohla snížit úmrtnost pacientů v nemocnicích řady zemí a založila první zdravotnickou školu pro dívky. Je pokládána za zakladatelku ošetřovatelství jako vědy. Ovlivnila zdravotní péči 19. a 20. století v celém světě.

Mládí Florence

Florence Nightingalová se narodila roku 1820 v zámožné, vzdělané a vlivné anglické rodině Nightingalových. V dětství si málo hrála s ostatními dětmi, bývala často nemocná. Přestože byla dívka, žijící v 19. století, získala pod vedením otce vynikající vzdělání. Měla nadání pro matematiku a statistiku, studovala historii, filosofii, klasickou literaturu, etiku, náboženství, věnovala se hudbě a umění. Naučila se několik světovým jazyků (latinsky, řecky, francouzsky, německy a italsky). Od šestnácti let četla Homérovy spisy a překládala spisy Platóna. Po celý život ji zajímaly knihy a zprávy o nemocnicích, zdravotnictví a hygienických zařízeních.

Počátky ošetřovatelství

Přesto, že rodiče nesouhlasili s jejím dalším vzděláváním, Florence ve studiu pokračovala. Odmítla také dlouholetého ctitele, jelikož sňatek by zneumožnil splnění jejích cílů. Ve svých 31 letech studovala v nemocnici pastora Theodora Fliednera ošetřovatelství. Také pečovala o nemocné v jejich domovech v Dörfernu a okolí. Poté odešla do Paříže, kde pomáhala nemocným u Milosrdných sester. V roce 1853 se vrátila do Anglie. Byla již známou osobností, získala místo superintendantky a manažerky v „Institutu péče o nemocné dámy“.

Pracovala zde pouze rok, ale provedla, na svou dobu, řadu revolučních změn: na její popud byl vybudován výtah na jídlo z kuchyně přímo na oddělení. Sestrám ušetřila čas a práci při roznášení stravy. Vymyslela signalizační systém od lůžka pacienta ke zvonku na chodbě. Zasadila se o vybudování rozvodu teplé vody do každého patra nemocnice. Snažila se o vytvoření oddělení, kde byli pacienti rozděleni na základě své diagnózy. Byla nejen ošetřovatelkou, postupně se stala schopnou organizátorkou i vedoucí nemocnice. Také v novinách aktivně poukazovala na nedostatky při léčení pacientů.

Krymská válka

Patrně nejzásadnější dobou v životě Florence Nightingalové bylo období krymské války, vyvolané Ruskem proti Osmanské říši s jejími spojenci: Francií, Británii a Sardinskému království. Nebyly to jen válečné boje, ale řada epidemií a umírání ve velmi těžkých podmínkách. Když o nelidských podmínkách v lazaretech začaly psát britské noviny, využila známosti s rodinou ministra války Sidneyho Herberta. Florence navrhovala vytvořit ženskou zdravotní polní službu. Ve stejné době ji Herbert požádal, aby zorganizovala péči pro vojáky umírající v lazaretech.

Florence pracovala v nemocnici i v noci a chodila za nemocnými s lampou. V anglickém tisku získala přezdívku „The Lady with the Lamp“ (dáma s lampou), často tak byla i zobrazována.

Její zdraví ovlivnilo onemocnění „krymskou horečkou“, trpěla též posttraumatickým syndromem a také syndromem z vyčerpání. To jí však nebránilo pracovat nejen jako ošetřovatelka, ale angažovala se ve výchově a vzdělávání sester i ve změnách ve zdravotnictví.

Stáří

Pravděpodobně od roku 1857 byla Florence Nightingalová invalidní a od roku 1897 byla upoutána na lůžko až do konce života. Zhoršil se jí zrak a 10 let před smrtí oslepla. Dožila se 90 let a dne 13. srpna 1910 zemřela ve svém bytě v Londýně. Je pohřbena na hřbitově u kostela sv. Markéty v East Wellow, nedaleko Embley.

Ocenění Florence Nightingalové

Během života obdržela řadu vyznamenání – např. německý kříž „Za zásluhy“, francouzský kříž „Za zranění v boji“. Od královny Viktorie obdržela jako uznání své práce Královský Červený kříž a jako první žena v historii v roce 1907 britský Řád za zásluhy pro britské impérium.

Mezinárodní červený kříž zřídil na její počest v roce 1912 Medaili Florence Nightingalové. Ta je udělována nejlepším ošetřovatelkám nebo zdravotním sestrám světa.

Den jejího narození – 12. květen – byl ustanoven jako Mezinárodní den zdravotních sester. Sestry po celém světě zakončují svá studia tzv. Slibem Florence Nightingelové, jímž se zavazují dodržovat zásady ošetřovatelské práce.
Její portrét se objevoval na bankovkách a poštovních známkách. V Londýně bylo založeno muzeum Florence Nightingalové.

Na svém 144. zasedání označila Výkonná rada Světové zdravotnické organizace (WHO) rok 2020 za „Rok sestry a porodní asistentky“ na počest 200. výročí narození Florence Nightingalové.

Britsko-izraelský umělec Ron Arad navrhl a nechal vyrobit pro zdravotníky roušky podle fotografie Florence Nightingalové, které nosí přední světoví lékaři

Source : Krcmic.cz