Mezinárodní den monitoringu diabetu

Selfmonitoring u diabetu je pro efektivní léčbu klíčový. Proto se Mezinárodní federace diabetu (IDF, International Diabetic Federation) rozhodla diabetes a důležitost jeho měření připomínat každý rok všem lidem na celém světě a 14. duben vyhlásila za Světový den monitoringu diabetu. Cukrovka nebolí, a proto se snadno podcení. Přitom ale prevence a důsledná léčba jsou v případě této nemoci paradoxně klíčové. Pokud totiž diabetes není včas a správně léčen, vede k vážným komplikacím, které mohou končit dokonce až předčasnou smrtí.

Kdy je Mezinárodní den monitoringu diabetu?

Mezinárodní den monitoringu diabetu je 14. dubna (14.4.).

Diabetes

Diabetes mellitus (zkratka DM), česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu závažných autoimunitních chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu (hormon slinivky břišní). Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.

Následky cukrovky se řeší inzulinem, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. V buňkách je glukóza štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi a nedostatek energie (z toho však nevyplývá, že by diabetik měl neustále zvýšenou glykemii). Zvýšená hodnota glykémie v krvi se označuje jako hyperglykémie a její hodnota je nad 5,6 mmol/l. Snížená hodnota glykémie se nazývá hypoglykémie a její hodnota je pod 3,6 mmol/l. Normální hodnota glykémie se pohybuje mezi 3,6–5,6 mmol/l.

Cukrovka (diabetes mellitus) 1. typu

neboli na inzulínu závislá – může se vyskytnout v každém věku, ale většinou postihuje děti nebo mladé dospělé. Léčba spočívá v injekční aplikaci inzulínu, bez kterého by diabetici 1. typu nepřežili. Podle IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 15 000 000 lidí s diabetem 1. typu, což je něco málo přes 7 % z celkového počtu diabetiků.

Cukrovka (diabetes mellitus) 2. typu

neboli na inzulínu nezávislá – se nejčastěji vyskytuje u lidí starších 45 let. Asi 80 – 90 % pacientů s cukrovkou 2. typu trpí nadváhou či obezitou. Podle závažnosti onemocnění se liší i léčba: u někoho stačí dieta a zvýšení pohybové aktivity, dalším stupněm jsou tablety (perorální antidiabetika) a u špatně kompenzovaných pacientů je lékař nucen sáhnout k inzulínu. V důsledku složitých mechanismů tohoto metabolického onemocnění se diabetikům hubne mnohem hůře než zdravým lidem (také v souvislosti s léčbou cukrovky, ať již perorálními antidiabetiky – prášky, nebo inzulínem). Obezita se stává problémem stále mladších lidí, čili i dětí, cukrovka 2. typu se bohužel stále častěji vyskytuje i v mladším věku, než bylo obvyklé. Podle odhadu IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 140 000 000 diabetiků 2. typu, což je přibližně 92 % ze všech lidí s cukrovkou.

Cukrovka statisticky

V roce 1985 bylo na světě asi 30 miliónů diabetiků. V roce 2000 se jejich počet odhadoval na minimálně 151 miliónů, což je pětkrát více! Rok 2001 již přináší strašné číslo: 177 miliónů diabetiků na světě. Pokud se tato epidemie ničím nezpomalí, v průběhu 25 let se toto číslo vyšplhá až na 300 miliónů diabetiků! V České republice je celkem 654 164 diabetiků, což je přes 6 % obyvatel (k roku 2000), dnes je toto číslo již pravděpodobně vyšší. Česká republika je v porovnání s Evropou v počtu diabetiků na 100 000 obyvatel na průměrných hodnotách (narozdíl od obezity, kde je na prvním místě). Co je ale opravdu závažné, ČR má v Evropě další smutné prvenství – je na prvním místě v počtu nových případů cukrovky (v roce 2000 to bylo přes 500 nových pacientů na 100 000 obyvatel, kdežto např. ve Francii je to něco přes 200).

Jaké komlikace cukrovka přináší

Finanční náklady na zdravotní péči jsou enormní. Odhaduje se, že náklady na komplikace spojené s cukrovkou se pohybují mezi 5 – 10 % celkových nákladů na zdravotní péči.

A komplikace cukrovky bohužel mohou vyústit až v předčasné ukončení života:

• Cukrovka je hlavní příčinou slepoty u lidí po dokončení 20. roku života.
• Cukrovka je hlavní příčinou amputací končetin, které nejsou důsledkem úrazů.
• U diabetiků je mnohem větší pravděpodobnost vzniku infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice.
• U řady diabetiků se vyvine závažné onemocnění ledvin.

Cukrovka je celoživotní onemocnění, které vyžaduje plnou kontrolu. Bez dobré kompenzace může vést k závažným komplikacím, jako jsou srdečně cévní onemocnění, selhání ledvin, slepota nebo amputace dolních končetin.

Krátkodobé komplikace

Nízká hladina cukru (hypoglykémie)

Lidé, kteří si píchají inzulín, se musí naučit řešit problémy s hypoglykémií a také rozpoznávat varovné příznaky (důvodem je buď příliš velká dávka inzulínu, nepředpokládaná větší pohybová aktivita nebo nedostatek jídla). Hypoglykémie se dá rychle vyřešit podáním kostky cukru. Pokud přetrvává, vede zpravidla ke ztrátě vědomí.

Ketoacidóza

Pokud nemá organismus k dispozici dostatek glukózy (tělo ji nemůže využít kvůli chybění inzulínu nebo snížené citlivosti buněk na inzulín, nebo např. při hladovění), využívá pro tvorbu energie tuky. V tom případě jsou produkovány odpadní látky – ketolátky. Organismus se ketolátek snaží zbavit zvýšeným vylučováním močí. Není ale schopen se zbavit všech ketolátek a ty se začnou hromadit v organismu a způsobovat tzv. ketoacidózu (nadměrnou kyselost vnitřního prostředí – poměrně závažný stav). Ketoacidóza se vyskytuje většinou u diabetiků 1. typu.

Bakteriální či plísňové infekce

Diabetici jsou náchylnější k bakteriálním či plísňovým infekcím. Bakteriální infekce zahrnují např. ječné zrno a furunkl (vřídek). Plísňové infekce zahrnují plísně nohou, lišeje, vaginální infekce.

Dlouhodobé komplikace

Oční komplikace

Retinopatie nebo jiné oční komplikace jsou nejčastější příčinou slepoty v dospělém věku v rozvinutých zemích. Asi 2 % diabetiků s nemocí déle než 15 let oslepnou a asi u 10 % se rozvine závažné poškození zraku.

Ledvinné komplikace

Diabetes je hlavní příčinou onemocnění ledvin (nefropatie). Onemocnění ledvin je pro diabetiky největší hrozbou. Asi u 40 % diabetiků se do 50 let věku vyvine onemocnění ledvin.

Postižení nervů

Diabetická neuropatie postihuje více než polovinu všech diabetiků. Existují různé typy poškození nervů, které mohou vyústit ve ztrátu citlivosti na nohách, případně na rukou; bolesti nohou a problémy se správnou funkcí různých částí těla – jako např. srdce, oči, žaludek, močový měchýř a penis. Nedostatek citlivosti v nohách často vede k různým poraněním, zpočátku často bez uvědomění postiženým. Tyto úrazy mohou postupně vyvolávat špatně se hojící afekty na dolních končetinách a nakonec vést až k amputaci.

Postižení oběhového systému

Postižení oběhového systému nebo srdečně cévní onemocnění jsou u diabetiků v Evropě nejčastější příčinou úmrtí (75 %).

Amputace

Cukrovka je nejčastější příčinou amputací, které nejsou způsobeny úrazem.

Příznaky cukrovky

Příznaky mohou mít různý charakter a někdy mohou úplně chybět, ale jako charakteristické lze označit tyto:

Diabetes mellitus 1. typu

Nástup tohoto onemocnění bývá náhlý a poměrně dramatický a většinou se projevuje:

• Abnormální žízní a suchostí v ústech
• Časté močení
• Značná únava / nedostatek energie
• Neustálý hlad
• Náhlý úbytek hmotnosti
• Pomalé hojení ran
• Opakující se infekce

Diabetes mellitus 2. typu

Mohou nastat stejné příznaky jako u 1. typu, ale většinou jsou méně výrazné. Nástup diabetu 2. typu probíhá postupně a proto se špatně rozpoznává. U některých pacientů se z počátku neobjevují žádné příznaky. Správná diagnóza je však bohužel často rozpoznána až po několika letech, kdy už se vyskytují různé komplikace.

Pokud máte i jen malé podezření na cukrovku, okamžitě navštivte lékaře.

Prevence

Prevenci cukrovky můžeme rozdělit do dvou kategorií: primární a sekundární.

Primární prevence cukrovky spočívá v identifikaci a ochraně lidí se zvýšeným rizikem vzniku cukrovky – to znamená že chceme zabránit vzniku nebo jej oddálit (např. obézní lidé, výskyt cukrovky v rodině atd.).

Neexistuje zatím přesvědčivý důkaz, že je možná primární prevence diabetu 1. typu, ale je jisté, že lze zabránit, nebo alespoň oddálit, vznik cukrovky 2. typu. Změna životního stylu zahrnující snížení tělesné hmotnosti vhodným stravováním a zvýšením fyzické aktivity se výrazně podílí v prevenci cukrovky 2. typu. Kontrola tělesné hmotnosti se podílí také na snížení rizika srdečních onemocnění, snížení krevního tlaku atd.

Sekundární prevence zahrnuje včasné odhalení nemoci a prevenci komplikací. Takže také redukuje potřebu léčby komplikací. Dobrá kompenzace cukrovky spočívající v dostatečné kontrole hladin krevního cukru snižuje riziko rozvoje komplikací a zpomaluje jejich progresi u všech typů cukrovky. Kontrola vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny tuků je stejně důležitá.

Source : Krcmic.cz