Marek Sýkora: Anonymita už byla pro mě nezvladatelná

Jak byste se cítili, kdybyste zkrachovali? Co byste udělali ve chvíli, kdybyste měli na krku statisícové či milionové dluhy? I o tom je příběh Marka. O tom, jak nemilosrdné a kruté může být podnikání. Jak se obyčejný člověk může stát ze dne na den odpadlíkem společnosti. Vyvrhelem. Dlužníkem. Jak to všechno zvládá? Jaké je to začínat zase od nuly a s negativní karmou v zádech? Jaké to je, když vás do propasti shodí váš bývalý parťák? Na to vše jsem se ptal třiadvacetiletého Marka Sýkory. Zakladatele společnosti SKINGUARD.

Marku, v jakém oboru jsi dříve podnikal a jak se ti zpočátku dařilo a kdy se to zlomilo?

Svoji první oficiální firmu jsem založil před 5 lety. Šlo o první call centrum, kde operátoři telefonovali z domova nikoli z prostor call centra. Rostli jsme raketově. Postupně jsme pracovali pro všechny české mobilní operátory, významné IT společnosti ale i neziskový sektor. Dařilo se nám, začali jsme vyvíjet na tu dobu revoluční software pro obsluhu  call center a počet zaměstnanců rostl.

Pak přišla nová legislativa, nutnost nahrávat a verifikovat všechny hovory a bylo jasné, že pokud chceme uspět, musíme 90% hovorů obsluhovat z kamenného call centra. Sehnal jsem finanční investici na vybudování profesionálního call centra na pražském Florenci. Call centrum jsme otevřeli na podzim roku 2009.

Pracovalo u nás přes 150 operátorů, obsluhovali jsme kolem deseti tisíc hovorů denně.  Začali jsme nabízet službu „virtuálního operátora“ kde jsme na tu dobu nabízeli levnější IP TV (obdobu dnešní např. O2 TV) a volání z pevných linek. Požadavky na software a správu ústředen rostly. Přibral jsem do podnikání partnera, který měl tuto část na starost. Já jsem se věnoval především obchodu a plánování. Díky svým kontaktům v USA jsme byli přizvání do tenderu amerického T-Mobilu a připravovali jsme s ním velký projekt ve Washingtonu s kompletním back-office zázemím v našem pražském call centu.

Trávil jsem většinu času v zámoří a do Prahy jsem se dostal 1-2x měsíčně.  Můj business partner se během této doby zachoval „typicky Česky“, založil si svoji společnost a postupně a velice nenápadně si aktiva přesouval na svoji společnost. Po jednom z mých návratů jsem našel prázdné prostory call centra. To byl asi největší bod zlomu.

Závazky zůstaly na mně a příjem v tu chvíli žádný. V tu chvíli jsem to viděl jako řešitelný zádrhel. Předpokládal jsem, že založím obdobný business znovu, vygeneruji tam dostatečný profit, tím jsem plánoval pokrýt potřebné splátky a pak jsem to plánoval řešit. Byl jsem rozjetý a tento z dnešního pohledu fatální zádrhel jsem značně podhodnotil.

Ve svém příběhu jsi zmínil, že máš dluhy. Jak vznikly? Kolik jsi celkově dlužil a komu?

Největší dlužná částka byla právě ta investice. Bylo třeba ji samozřejmě splatit zpět investorce, která nám peníze dala na rozvoj call centra.

Najednou nebylo kde brát. V tu dobu jsem udělal do určité míry tu chybu, že jsem se se vším neobrátil na policii, ale řekl jsem si, že peníze vydělám jinak a teprve až bude vše stabilizované, budu to řešit.

Pokud totiž chcete právníka, který něco vyřeší, bavíme se o cca 200 eurech na hodinu. Raději jsem zbylé peníze použil na rozjezd jiného businessu. Nebylo však kam šahat do rezervy a potřeboval jsem, aby můj business začal okamžitě vydělávat. Většina mých dluhů vznikla snahou umořit ty předchozí závazky. Paradoxně jsem si nikdy nekoupil ani byt ani něco podobného, i když jsem mohl.

Kolik ještě musíš splatit?

Za 5 let se mé závazky dostaly k částce cca 10 milionů. V tuto chvíli mi zbývá uhradit necelé 4 miliony. Úroky raději nepočítám. Naštěstí se s věřiteli poměrně často dá domluvit na ponížení úroku z prodlení.

Jak se stane, že se člověk jako ty dostane do podobné situace?

Já jsem nepodchytil situaci hned v počátku. Neustále jsem měl vidinu, že nějakým businessem se z toho dostanu. Začalo se mi ale nabalovat klubíčko nevydařených obchodů, nebylo z čeho financovat každodenní provoz, ale vy víte, že prostě musíte.

Není jiné cesty. Napadlo mne spoustu projektů, některé jsem i realizoval, ale bez nějakého finančního polštáře to šlo docela těžko. Navíc jsem spíš tip vizionáře, než-li člověka, který se stará o každodenní záležitosti.

Začínal jsi podnikat relativně hodně brzo. V 18 letech. Jak se na to tehdy dívali tví rodiče? Podporovali tě? A nebo ti podnikatelskou dráhu spíše rozmlouvali a odrazovali tě?

Já jsem se v 17 letech vrátil ze studií v USA. Rodiče se tou dobou rozváděli a měli jiné starosti. Otec mne vyhodil z domova, matka se tenkrát snažila získat moji sestru do své péče a celkově měli svých problémů dost. Byli zvyklí, že se o sebe finančně starám od 15 let sám a nepřikládali mým problémům větší význam.

Ví vlastně o tvých současných problémech? A ví o tom ještě někdo z tvého blízkého okolí?

Rodiče o mých problémech vědí, neřeší je a jsou rádi, když se o tom nezmiňuji. Dříve jsem své problémy neventiloval, bylo mi to trapné a věděl jsem, že mi to stejně nepomůže. Dnes se občas vypovídám babičce a svému příteli. Je důležité o svých problémech umět zmínit, ale utápět se v sebelítosti vás nikam neposune.

Když se ti tvé podnikání začalo hroutit, jak ses tehdy zachoval a co bys dnes udělal jinak? Jaké největší chyby jsi udělal a co bys poradil lidem, co se ocitnou ve stejné situaci? Co by určitě dělat neměli? A co by neměli dělat, pokud se nechtějí ocitnout jednoho dne na dlažbě?

Nejdůležitější je začít komunikovat. Snažit se nevyřešit problémy přes noc, ale přijít s nějakým komplexním řešením. Nedoporučuji mít plán B, protože tím už skrytě víte, že by plán A nemusel vyjít. Když už se dostanete do problémů a víte, že máte řešení, oddejte se mu, věnujte mu maximum a mluvte o tom. Další důležitá věc je ze všeho se neposrat. Když se zhroutíte, začnete být apatičtí a všechno vám začne přerůstat přes hlavu, jste bez šance něco vyřešit.  I když víte, že teď nevíte, jak věc vyřešit, řekněte to. Víc hlav víc ví.

Myslíš, že se dalo tomuto krachu předejít a jak?

Nikdy jsem žádnou společnost nepoložil, pořád vím, že časem všechny načaté projekty dotáhnu. Nikdy jsem neměl špatné nápady, chyběl mi jen potřebný kapitál, který by projekt udržel při životě v případě prvních problémů.

Některé moje nápady už rozjel někdo jiný, kdo měl potřebný kapitál. Všechny kroky si dokážu i po letech odůvodnit a vidím je jako opodstatněné. Jedno ponaučení však zůstalo – nevěřit lidem a spoléhat se sám na sebe.

Dokázal bys popsat, co se ti tehdy honilo hlavou? Jaké to je, když se člověk podívá realitě do očí a zjistí, že dluží tolik peněz, které by obyčejný smrtelník splácel celý život? S jakými myšlenkami a pocity pak člověk uléhá do postele?

Jsou dvě možnosti. Sesypat se, hodit flintu do žita a čekat nebo s tím začít něco dělat. To byla moje volba. Je rozhodně těžší, ale nabízí to řešení.

Jak moc to ovlivnilo tvůj soukromý život?

Docela hodně. Člověk nechápe běžné starosti a nechápete ani problémy vašeho okolí. Vše vám přijde tak malicherné.  Postupně jsem přerušil kontakt s většinou přátel. Bylo mi trapné se s nimi vídat. Nechtěl jsem o svých problémech mluvit.

Lituješ třeba toho, že ses dal ty sám na dráhu podnikání? A kdo tě vlastně k podnikání přivedl? Nechtěl bys být raději zaměstnancem a mít jednoduše klid?

A víte, že ani ne. Já jsem zaměstnancem byl. Pracoval jsem v bance ještě při studiu střední školy. V 17 letech jsem pod sebou měl kolem 12 lidí. Vydělával jsem kolem 60 tisíc čistého, a přesto jsem byl nespokojený. Musel jsem dělat věci, se kterými jsem nesouhlasil.

Nebyl jsem pánem svého času. Kdybych tam byl býval zůstal, dnes jsem sice úplně jinde, ale zas bych si neprošel tím, co jsem si díky své volbě začít podnikat zažil a dodnes zažívám.

Cítíš se dnes lépe? Věříš si více?

Věřit si je asi základní motivací k zvládnutí jakékoliv situace. Věřit jsem si nikdy nepřestal. Dokonce jsem absolvoval sérii psychologických a psychiatrických vyšetření. Na popud své matky jsem si chvíli myslel, že třeba nemusím být úplně v pořádku a věřím si až moc. Jsem totiž střelec. Pustím se do věcí, které by většinu lidí nechaly bez reakce. Mám posunutý pud sebezáchovy. Paní doktorka mi ale tenkrát řekla, že jsem zcela v pořádku.

Kdo nebo co ti pomohlo překonat tohle nelehké období? Rodina? Kamarádi? Přítelkyně? Podporovali tě a nebo naopak ještě více sráželi do hlubin beznaděje?

Tyto věci si člověk musí srovnat v hlavě sám. Mám pár lidí, kteří mě podporují. Pro ně je ale nemožné, aby situaci pochopili nebo přišli s nějakým řešením. Už jen to, že ve vás nevidí špatného člověka, vás ale podpoří.

Jak jednání těchto lidí ovlivnilo tvou psychickou pohodu? Motivovalo tě to? Nebo naopak ti to vždy pošramotilo již tak nízké sebevědomí?

Nemyslím si, že bych měl úplně nízké sebevědomí. To bych nevystoupil za značku SKINGUARD. Musím říci, že moje životní strategie byla v době problémů být sám a řešit si vše sám se sebou. Neříkám, že to je dobře, ale činil jsem tak.

Posílila tě tato zkušenost? A kde se v tobě vzalo ono odhodlání odpoutat se ode dna a začít bojovat?

Neuvěřitelně. Zažil jsem už několik větších pádů a vzestupů. Vím již, jak komunikovat, co si ohlídat. Touto školou bych si jako zaměstnanec nikdy neprošel. Běžné problémy mne nerozhází. V situacích kdy by většina lidí „šahala po provazu“ dokáži bez emocí přemýšlet a hledat cestu dál. Za to jsem vděčný, ale byla a stále je to ta nejtvrději zaplacená škola života.

Pochybuješ někdy o sobě samém? Sžírají tě třeba podobné myšlenky, jako že to opět nemusí vyjít a bude to ještě horší? A nebo právě tato nejistota tě neustále nutí makat víc a víc?

Teď už ani ne, ale dříve jsem si občas říkal, co by se asi stalo, kdybych se na všechno vykašlal. Párkrát jsem si říkal, že bych nejraději odjel někam na pustý ostrov a tam se zbavil všech starostí. Možná to bude znít namyšleně, ale vím, že dokážu velké věci. Je mi 23 let a tohle je zatím jen začátek.  Snažím se myslet pozitivně a vím, že to dopadne dobře.

Co bys poradil ostatním, co se dostanou do podobné situace. Zabřednou do dluhů. Něco jim nevyjde a celý svět se jim hroutí před očima?

Nepřestávejte se mít rádi. Nedělejte hlouposti. Nesnažte se vše vyřešit přes noc. Podělte se s vaším příběhem dál a poděkujte za vzniklou situaci. Pomůže vám objevit obzor a možnosti, na které byste jindy nikdy ani nemysleli.

Tyto možnosti však bývají ty zásadní, s kterými dokážete velké věci. Já jsem díky mé situaci úplně náhodou přišel na to, jak vrátit do běžného života lidi bez domova. Projekt se pilotně rozjel v Praze a není důvod, aby se nerozšířil celosvětově. Je geniálně jednoduchý a soběstačný.

Není ti třeba líto toho, že zatímco ostatní mohou přijít domů s čistou hlavou, jít si užívat na zábavu a ty musíš tvrdě pracovat, aby ses dostal zpět alespoň na nulu a mohl si konečně oddechnout?

Ani nevíte jak. Už jsem si docela zvykl, táhnout s sebou toto břemeno.  Ale sranda to není. Ale pokud se chci někam posunout, je to potřeba. Je to asi jeden z mých největších osobních motivátorů.

Když máš na krku nějaký obrovský dluh, myslíš, že je lepší začít absolutně změnit svůj styl života? Začít šetřit. Nic si nedopřát. A zkrátka ukrajovat tisícovku po tisícovce. Milión po miliónu z dluhu a doufat, že za pár let bude lépe. A nebo je lepší i v takovém případě je třeba si trochu okořenit život a snažit se aspoň čas od času se nějak bavit, koupit si něco pěkného, i když to zrovna nebude kabelka od Gucciho nebo hodinky značky Armani.

Kabelku od Gucciho jsem si zatím nekoupil :-).  Životní styl se vám změní, ať chcete nebo ne. Začnete si vážit maličkostí a radost vám udělá třeba i klidně prožitý den. Když však vidíte tu velkou částku, kterou každý měsíc musíte uhradit a hradíte, sem tam třeba knížka nebo lístek do kina vás finančně nerozhází. Toto třeba nechápe můj přítel.

Vidí, kolik peněz vydělám, ale nedokáže pochopit, že mi dělá problém dát včas peníze na nájem.  Primárně však vždy hradím závazky.

Dalo ti tohle všechno nezbytný podnikatelský nadhled? Všude se píše, že každý podnikatel musí alespoň jednou zkrachovat, aby mohl vybudovat později něco většího. Souhlasíš s tím?

S touto idejí se ztotožňuji. Nadhled mám a troufám si říci, že bez něj do podnikání nemá smysl jít.

V čem podnikáš nyní? Vím, že vlastníš firmu SKINGUARD a prodáváš tělovou kosmetiku (konkrétně tzv. bio oleje). K čemu jsou tyto výrobky dobré a proč prodáváš právě tohle?

Pleťové oleje jsem objevil relativně náhodou. Ostatně tak to většinou bývá u všeho. Původně jsem přemýšlel o tom, že bych zprostředkovával extrémně levný nákup nemovitostí na pobřeží Srí Lanky. Pak ale přišla změna tamních zákonů, cizinec už nemohl vlastnit nemovitost a celý nápad šel do koše.

Jedna věc mi ale pořád zbyla. Santalový olej v koupelně, který mne zbavil akné a exémů. Najednou nebyla možnost si pro něj na Srí Lanku jezdit a v Evropě se objednat nedal. Proto jsem se rozhodl začít 100% přírodní BIO pleťové oleje dovážet. Ke SKINGUARDU pak již byla relativně rychlá cesta.

Nabízí řešení na 90 % kožních problémů navíc šetrnou BIO cestou. 9 z 10 lidí, kteří vyzkouší pleťový olej SKINGUARD jím nahradí svůj oblíbený denní krém. Výsledky jsou tak fantastické, že jsem přesvědčen, že oleje SKINGUARD jsou trefou do černého. Do 3 let je najdete v parfumériích a freeshopech po celém světě.

A tohle tě dnes živí? A nebo se podílíš ještě na dalších projektech? Nebo SKINGUARD je to jediné, čemu se teď věnuješ?

SKINGUARD mi zabírá 70% času. Občas překládám do AJ a právě jsem dokončil projekt na podporu bezdomovců. Troufám si říci, že jsem přišel na to jak navrátit ty bezdomovce, kteří budou mít zájem, do běžného života.

Projekt jsme právě otestovali v Praze a v následujících dnech s ním jdu ven.  Celý projekt je unikátní v tom, že nepotřebuje ani korunu z veřejného rozpočtu nebo sbírek. Funguje tak trochu jako perpetuum mobile.

Jaké máš plány se SKINGUARD?

Relativně užší nabídka – max. 10 produktů v nabídce. Nyní jsme ve fázi, kdy potřebuji, aby lidé oleje vyzkoušeli a zjistili, že použít olej na pleť je mnohem lepší, než-li se mazat krémem. Proto nyní na našem webu můžete využít akce, kde náš nejlepší olej (santalový olej SKINGUARD) nabízím zadarmo. Jde nám o to, aby se dostal mezi širokou veřejnost.  Následně spustíme druhou fázi, kde dostaneme naše oleje do regálů.

První jednání již proběhla, ale zatím nejsme tak známí, abychom si mohli diktovat podmínky prodeje. Na kompromis nepřistoupíme. Proto v tuto chvíli máme pouze internetový prodej. Zvažuji vlastní obchody, ale je to zatím jen ve fázi úvah.

Jak moc ovlivnila tvá minulost právě tvé současné podnikání. Vím, že jsi zmiňoval, že se o tobě potom začaly po Internetu šířit informace o tvé minulosti a díky tomu jsi přišel o spoustu zákazníků? Byla to náhoda, že se o tobě začalo po letech zase psát a nebo to byl něčí záměr?

Jelikož olejům bezmezně věřím, cítil jsem potřebu za značku veřejně vystoupit. Nikdo mne do toho nenutil. Ano, způsobilo to řadu problémů a odliv zákazníků. Na druhou stranu to zafungovalo jako dobrý odrazový můstek. Změnil jsem strategii, upoutal na značku pozornost. A jednou se o tom bude třeba psát jako o příkladu neúspěchu, který vás na startu podnikání nesmí odradit. To si přeji a pracuji podle toho.

A jak to šlape? Byl bys ochoten zmínit, kolik měsíčně vyděláš a kolik putuje na závazky z minulosti? Jsi v kontaktu se svými věřiteli?

Teď nabíráme druhý dech. Myslím, že příští rok předčí naše plány. Konkrétně za listopad 2013 byl obrat v prodejích 295 065 Kč. Mně osobně z toho zbylo něco málo přes 16.000,- Kč. Většinu spolkne režie, účty, splátky dluhů z minulosti…

S věřiteli jsem v kontaktu. Nyní mne kontaktuje docela dost lidí, že jim například dlužím nějakou částku a že na mně 2 roky neměli kontakt…Slušně jim odpovím a nabídnu řešení příp. splátkový kalendář. Reakce jsou různé. Od vyhrožování po mediální likvidaci. Snažím se to chápat a žít s tím. Potřeboval bych ale více peněz uškudlit na rozvoj značky SKINGUARD.

SKINGUARD patří nyní jenom tobě a nebo se na chodu podílí více lidí? Máš třeba nějaké zaměstnance?

V těchto dnech je SKINGUARD kompletně v mé režii.

Proč má SKINGUARD sídlo v zahraničí? Je to kvůli věřitelům a nebo to má jiný důvod?

Ze 2 důvodů. Hlavně kvůli obchodním partnerům. Většina olejů pochází ze Srí Lanky a dalších exotických zemí. Tamní firmy raději spolupracují s britskou společností než-li s firmou z ČR. O ČR totiž v 90 % případů ani neslyšeli. Svůj podíl na tom ale má i ochrana společnosti před věřiteli. Zcela narovinu přiznávám, že pokud bych měl společnost registrovanou v ČR, tak by ji během týdne obsadili exekutoři a já bych nevydělal nic a topil se stále v dluzích.

S tímto systémem nesouhlasím, ale tak je to v Česku nastavené a tak to jede, i když chápu, že smyslem je uspokojit věřitele za každou cenu před různými vykuky. Ale já bych bez toho nemohl začít znovu od nuly, stejně tak bych nejspíše pak nemohl splatit své dluhy z minulosti.Chci dostát svým závazkům a dělám pro to maximum a tohle je zkrátka jediná cesta, jak toho docílit.

Samozřejmě bych mohl napsat, že SKINGUARD je registrovaný v Británii jen kvůli tomu, protože je tam stabilnější právní systém a prostředí pro podnikání, ale skutečnost je taková, jako jsem uvedl v bodech výše.  Nechci a nebudu v tomto ohledu nijak lhát. Takhle to prostě je.

Jak se vlastně tvůj příběh dostal až na Motejlek.com? Tam jsem na něj třeba já narazil prvně. A asi netřeba zmiňovat, že sem se nějaká placená sdělení nedostanou, takže – jak je možné, že tam jsi ty :-)?

To je spíše otázka na pana Motejlka. Poslal jsem mu mail se svým příběhem a do hodiny to bylo on-line. Text šel i na jiné weby včetně ČTK, ale bez reakce.

Co říkají tví obchodní partneři na tvou minulost? Ví o tom? A nebo jsi nepokládal za moudré nebo důležité jim tuto skutečnost zmiňovat?

V 90 % mám podporu a pochopení. Jelikož na mne nezůstala nit suchá, tak něco skrývat nemá moc smysl.

Jak vlastně probíhala jednání o tom, kolik dlužíš a jak to budeš splácet? Postavil ses k tomu tehdy čelem a  nebo ses schovával? A jsi hrdý na to, jak ses tehdy zachoval?

Ono moc jednání neproběhlo. Prostě se něco mělo zaplatit a když nebylo z čeho, tak se to překvapivě samo nezaplatilo. Snažím se k tomu stát čelem, ale přiznávám, že ne vždy to jde tak jednoduše.

Uvědomuješ si to, že jsi svým jednáním mohl dostat ostatní lidi do podobné situace? Že se mohli lehce stát také vyděděnci? Zkusil jsi je třeba nějak kontaktovat a alespoň jim zaručit, že vše do puntíku splatíš?

Uvědomuji a velice mne to tíží. I proto nyní vyvíjím enormní snahu, abych své závazky měl co nejdříve splacené. Tíží mne to opravdu dost. Ale jsem si vědom, že jen řeči nic nespraví.

Považuješ se za workoholika? Kolik hodin denně pracuješ?

Denně pracuji skutečně od rána do večera. Práce mám hodně. Efektivně lze ale pracovat tak 8 hodin denně. Zbytek času spíše přemýšlím, odpovídám na maily a plánuji.

Máš vůbec nějaký volný čas sám pro sebe? Máš třeba nějaké koníčky a nebo tyto věci jdou stranou do té doby, než uhradíš své závazky?

Můj největší koníček je nyní pes, konkrétně fenka, která mi před měsícem přistála do náruče. Původně byla týraná, tak je s ní docela dost práce. Je to ale neuvěřitelná radost a podpora. Na nic víc mi moc času nezbývá. Rád bych také začal pravidelněji cvičit.

Proč jsi třeba neemigroval do zahraničí? Nebylo by to snazší?

A opět začínat někde znovu? To se mi nikdy nechtělo. Česká republika není tak špatná země k podnikání. Chce to jen hodně odvahy, trpělivosti a peněz a časem se to podaří.

Proč ses rozhodl vystoupit z anonymity? Přece jenom přiznat neúspěch se u nás v ČR moc nenosí. A to byl právě ten důvod, proč jsem ti dal šanci se obhájit na našem webu. Každý by podle měl dostat druhou šanci. A já sám také zažil pár krizí a kdyby mi tehdy někteří lidé nenabídli pomocnou ruku, asi bych nebyl dnes tam, kde jsem teď…

Pomocná ruka je neskutečně důležitá. Troufám si říci, že možná nejdůležitější v obdobných situacích je pochopení a vyslechnutí. Na mne je v těchto dnech kladen enormní tlak. Desítky nepříjemných telefonátů, mailů a SMS. Krize jsou od toho, aby vás posunuly dále. Tlak a stres vás k tomu v ideálním případě vyburcuje a donutí. Je to takový váš osobní bič.

V druhém případě vás ale může lehce položit. Právě proto je tak důležité to pochopení a vyslechnutí. Anonymita už byla pro mě nezvladatelná. Nepovažuji se za špatného člověka a věřím, že se mi časem můj obraz a reputaci podaří napravit.

Co vše ses musel kvůli svým dluhům naučit. Zmínil jsi, že se věnuješ po večerech překladatelské činnosti. Jak ses dostal k překládání?

Studoval jsem ve spojených státech střední školu. Anglicky umím docela dobře.  Na překládání ale v těchto dnech nemám tolik času, kolik bych potřeboval.  Dluhy vás naučí spoustu věcí, ale rád bych vypíchl 3 věci, za které jsem nejvíce vděčný:

Vidět řešení i v neřešitelné situaci.

Neposrat se ze všeho hned.

Nedat najevo slabost.

Co dalšího ses musel naučit, abys přežil? Programovat? Kreslit? Co vše jsi vlastně vykonával za činnosti, abys měl, jak se říká, na chleba?

Jelikož jsem měl z výtvarné výchovy i v první třídě 2, tak kreslením bych se asi neuživil. Programovat jsem se naučil tak nějak sám, ale na uživení to nestačí. Nejvíce si vážím, že jsem se relativně rychle naučil zorientovat se v jakékoliv situaci, pochopit to podstatné a vytěžit z toho maximum.

Dáš nám vědět, jakmile se z tebe stane milionář a podělíš se s námi potom i tu šťastnější část tvého životního příběhu? Přece jenom máme rádi příběhy s dobrým koncem… Source : Krcmic.cz