Madagaskar x Madagascar

Madagaskar nebo Madagascar? Co je správně?

Madagaskar je unikátní ostrovní stát v blízkosti jihovýchodního pobřeží Afriky. Najdeme zde jedny z nejstarších národních parků, hory, ledovce, lemury i baobaby.

• Madagaskar – v našem pravopise je uznávána pouze tato podoba, slovo se tak přizpůsobilo i českému skloňování.
• Madagascar – oficiální název ostrova je Madagascar, v češtině se však tato podoba nepoužívá.

Skloňování slova Madagaskar

Madagaskar je rodu mužského neživotného a skloňuje se podle vzoru hrad.

• 1. pád – Madagaskar
• 2. pád – (bez) Madagaskaru
• 3. pád – (k) Madagaskaru
• 4. pád – Madagaskar
• 5. pád – Madagaskare!
• 6. pád – (o) Madagaskaru
• 7. pád – (s) Madagaskarem

Správné užití slova Madagaskar

• Madakaskar je africký ostrov.
• Bez návštěvy Madagaskaru nemohu žít.
• K Madagaskaru jsem připlul lodí.
• Pojďme si promluvit o návštěvě Madagaskaru.

Kde vlastně najdeme Madagaskar?

Madagaskar, plným názvem Madagaskarská republika, je stát ležící na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu při jihovýchodním pobřeží kontinentální Afriky a na nejbližších přilehlých ostrůvcích. Samotný Madagaskar je největší ostrov v Africe a 4. největší na světě. Od nejbližší pevniny (Mosambik) ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna je díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemická. V širším okolí Madagaskaru se nachází řada ostrůvků pod správou Francie (Réunion, Tromelin, Mayotte, Juan da Nova, Bassas da India aj.) a dále na severozápadě ostrovní stát Komory, severně Seychely a východně Mauricius.

Dnešní obyvatelé, zvaní Malgaši mají smíšený původ. Dominantní ekonomické postavení dnes mají kmeny, žijící převážně na centrální vysočině, jako například Merina, Sihanaka a Betsileo. Jde převážně o kmeny austronéského původu. Pobřeží obývají tzv. Côtiers, kmeny původem ze subsaharské Afriky. Jejich společný jazyk malgaština je velmi příbuzný jazyku indonéských kmenů. Také zvyky a náboženství, včetně uctívání předků jsou směsí indonéskou a africkou.

Historie

První osídlení Madagaskaru proběhlo asi před 10 000 lety. Další obyvatelé na Madagaskar připluli na dvojitých kánoích z Indonésie asi před 2 000 lety. Později se tu ještě usadili lidé z vnitrozemí Afriky. Původní uspořádání narušili až v 11. století Arabové, kteří zde založili sultanát. První Evropané, kteří Madagaskar v roce 1500 kolonizovali byli Portugalci, v 17. století sem pak přišli Britové a Francouzi. O ostrov projevovali zájem také piráti, a to zejména z důvodu jeho strategické polohy. V průběhu kolonizace vyvíjeli zejména evangeličtí misionáři snahu obrátit ostrovany na křesťanství, ta však až do poloviny 19. století nebyla úspěšná. Imerinská královna Ranavalona I., vládnoucí mezi lety 1830–1861, šíření a vyznávání křesťanství zakázala a dokonce trestala smrtí. Její neteř Ranavalona II. však roku 1869 ke křesťanství konvertovala a podporovala protestantské misie na ostrově.

Slovenská stopa na Madagaskaru

V roce 1772 dorazil do Paříže slovenský dobrodruh a cestovatel, hrabě Móric Beňovský, kde zapůsobil na krále Ludvíka XV. Ten mu nabídl místo zástupce Francie na Madagaskaru. V roce 1776 Beňovského na Madagaskaru místní kmenoví náčelníci zvolili za krále Madagaskaru. Po návratu do Paříže, kde byl později na příkaz krále Ludvíka povýšen na generála, byl mu udělen vojenský Řád svatého Ludvíka a dostal doživotní rentu. Roku 1783 se obrátil na Velkou Británii, kde požádal vládu o povolení expedice na Madagaskar, když v roce 1785 dorazil opět na Madagaskar, zorganizoval zde vzpouru domorodců proti francouzské osadě Foulpointe a začal budovat hlavní město s názvem Mauritanie na Cape East. V roce 1786 však rozzlobené francouzské ministerstvo námořnictví poslalo na Madagaskar tajnou výpravu, která 23. května provedla překvapivý útok. Beňovský byl v boji v Mauritanii zabit.

Kolonizace Madagaskaru

Od 14. století existoval v oblasti vysočiny ve vnitrozemí ostrova stát Imerina, Centrem Imeriny bylo Antananarivo, které se později stalo hlavním městem celého ostrova. Ačkoli se králové Imeriny snažili vládnout absolutisticky, svůj vliv si uchovala i lidová shromáždění zvaná Kabary. Během 19. století si království Imerina na náhorní plošině podrobilo většinu ostrova. Roku 1885 byl vyhlášen francouzský protektorát. V roce 1895 ostrov nadlouho ovládli Francouzi a Madagaskar se stal francouzskou kolonií. Za druhé světové války se zde v roce 1942 odehrála bitva o Madagaskar ve které Britové porazili správu Vichistické Francie, ustavili vládu Svobodné Francie a získali důležité přístavy. V roce 1947 vypuklo malgašské povstání proti Francouzům, bylo však tvrdě potlačeno. Madagaskar zůstal kolonií až do 26. června 1960, kdy získal nezávislost a stal se Malgašskou republikou. Roku 1975 byl změněn název za současný.

Konec 20. století

Závěr 20. a začátek 21. století byl pro Madagaskar poměrně bouřlivý. V roce 1975 se během revoluce dostal k moci prezident Didier Ratsiraka jako faktický diktátor, který vyznával socialistickou protizápadní politiku. Jeho vláda znárodnila mnoho obchodů v zemi včetně těch, které vlastnili cizinci. V roce 1991 ho stávky a demonstrace přinutily přijmout demokratičtější ústavu a volby v roce 1993 přivedly k moci novou vládu v čele s prezidentem Albertem Zafym. Od roku 2002 do roku 2009 byl prezidentem Madagaskaru Marc Ravalomanana. 16. března 2009 obsadila armáda prezidentský palác a převzala moc, kterou následně předala opozičnímu vůdci Andrymu Rajoelinovi. 17. března téhož roku dosavadní prezident Ravalomanana odstoupil ze své funkce a 21. března byl inaugurován nový prezident Rajoelina.

Geografie

Madagaskar představoval před 170 miliony lety vnitrozemské území superkontinentu Gondwana. Při rozpadu Gondwany se nejprve společně s Indií oddělil od pevniny tvořené Afrikou a Jižní Amerikou a následně i od Austrálie a Antarktidy. Indický subkontinent se pohyboval směrem severně a před asi 88 miliony lety v období pozdní křídy se z něj odtrhl Madagaskar. Madagaskar má rozlohu 587 295 km², z čehož více než 99,9% (587 041 km²) zabírá hlavní ostrov, což jej činí po Grónsku, Nové Guineji a Borneu čtvrtým největším ostrovem na světě. Je 7,5× větší než Česká republika a téměř stejně velký jako Ukrajina. Z Afriky zabírá 1,9 % rozlohy.

Klima ostrova je tropické, ovlivňované východními pasáty. Nejvíce srážek přes 3 000 mm spadne ročně na návětrném východním pobřeží, ve srážkovém stínu na západě a jihozápadě ostrova spadne nejméně 500 mm srážek. Poloostrovu Masoala se dokonce říká „nočník Madagaskaru“, protože na něm spadne 4 000 – 6 000 mm srážek ročně. Západ je sušší: 500 – 1 000 mm srážek ročně. Roční teploty na Madagaskaru se pohybují v rozmezí od 20 °C v chladnějším období po 27 °C v období teplejším.

Příroda

Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách jsou horské louky, níž tropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy budou zcela zničeny. Místo původních opadavých lesů zde najdeme bambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nacházejí trnité buše nebo savany. Madagaskar se zvláště vyznačuje výskytem sedmi druhů stromů zvaných baobab opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí v suchých oblastech. V regionu Menabe se nachází turistická atrakce, která se nazývá baobabová alej, jedná se o skupinu zhruba 40–50 stromů, které jsou staré až 800 let a narostly do výšky kolem 30 metrů.
Kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) se na Madagaskaru vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Jiné druhy zde však chybí, například dravé šelmy.
Po osídlení člověkem se začala krajina měnit, ubylo postupně mnoho unikátních živočichů, druhy, které na Madagaskaru přežily, označujeme za živoucí fosilie, všude jinde již dávno v nelítostné konkurenci podlehly mladším, modernějším, zde však nepoznaly žádnou konkurenci. Madagaskar byl mezi prvními zeměmi světa, které začaly budovat systém chráněných území. První vznikly již v roce 1927.

Co nezapomenout navštívit na Madagaskaru?

• Národní park Tsingy de Bemaraha
• Rezervace Ankarana
• Oblast Ranomafana
• Baobabová alej

Národní park Tsingy de Bemaraha

Park se rozkládá na 152 000 hektarech a pro veřejnost byl otevřen teprve v roce 1998. Díky svým unikátním kamenným a nesmírně ostrým útvarům je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Během období dešťů park zaplaví voda a zamoří kousavý hmyz. Park je proto přístupný pouze během období sucha. Navíc se sem dostanete jen s potřebným lezeckým vybavením a průvodcem. Kamenné jehly, které mnohdy osahují několika desítek metrů, jsou nesmírně křehké a je potřeba je chránit. Proto je návštěvníkům přístupná jen malá část parku.
Prohlídku parku je možné absolvovat po několika okruzích. Pokud nepatříte mezi zkušené a zdatné lezce, vydejte se nejdříve na méně obtížný okruh Malými Tsingami. Malé Tsingy se nacházejí pouze několik metrů od centrály parku. V parku se projdete po dně skalního kaňonu a po železných žebřících vystoupáte až na nejvyšší bod Petit Tsingy, kde na vás čekají menší visuté lávky. Výstup pochopitelně není vhodný pro osoby, které trpí závratěmi nebo mají strach z výšek.

Pokud si věříte na náročnější okruh, vydejte se na Velké Tsingy, které se nacházejí na severu, kam vás zhruba po hodině jízdy doveze džíp. Povinné je tu použití lezeckých sedáků, i když návštěvníkům, kteří jsou zvyklí na pohyb v horách, to může přijít zbytečné. Pokud se ale zahledíte do kaňonů, které dosahují i stometrové hloubky, rozhodně nebudete chtít bezpečnost podcenit. Ty nejvyšší kamenné jehly tady dosahují úctyhodných 70 metrů a jejich zdolání je opravdu velmi náročné.

Pokud si chcete národní park Tsingy de Bemaraha užít se vším, co k tomu patří, vydejte se na okruh Andamozavaky, jehož součástí může být i průchod několika jeskyněmi (nezapomeňte na čelovku). Okruh není příliš náročný, proto ho můžete spojit s dalším okruhem, jehož název je Ranotsara.

Národní park Tsingy de Bemaraha je plný úchvatných kamenných útvarů, které byly zformovány před několika miliony lety. Zároveň jde o park s vysokým stupněm endemismu. Narazit tady můžete na 11 druhů lemurů, minimálně 84 druhů plazů, 34 druhů obojživelníků, 103 druhů ptáků, 16 druhů netopýrů, 4 druhy masožravců, 112 druhů motýlů a další druhy hmyzu. Počítejte ale s tím, že prohlídka parku je možná pouze skrze úzké uličky, stupy a lávky. Navíc si odsud nesmíte odnést ani jediný kamínek. Přesto však tenhle netradiční madagaskarský výlet stojí za to.

Rezervace Ankarana

Na severu ostrova Madagaskar se na 182 km² rozkládá úchvatný dar Matky přírody pro lidské oči – rezervace Ankarana. Už od poloviny 50. let minulého století, kdy Ankarana oficiálně vznikla, si zde návštěvníci připadají jak ve světě zázraků. Geologové, hydrologové, herpetologové (92% plazů žijících na Madagaskaru je endemitních!) nebo botanikové nevycházejí při svých průzkumech v tamní krasové krajině z údivu.

Jeskyně Ankarany se stále ještě zkoumají a mapují. Nejvýznamněji se na průzkumu jeskynního komplexu zasloužil Francouz Jean Radofilao. Dnes je lidem známo cca 150 km jeskynních chodeb, což je ale jen prý nepatrné zrnko toho, kolik toho Ankarana před člověkem a jeho zvídavým zrakem stále ještě skrývá.

Dominantou Ankarany jsou také Tsingy, vápencovité věžovité útvary, charakteristické pro Madagaskar. Některé vrcholy jsou tak zašpičatělé, že jejich bodání do bot a nohou působí až nepříjemně. Tsingy jsou prostě dalším povedeným a originálním experimentem z dílny matky přírody, ostatně jako celá rezervace Ankarana.

Oblast Ranomafana

Národní park Ranomafana byl založen teprve v roce 1991, adagaskarská vláda měla návrh na vytvoření delší dobu, ovšem v polovině osmdesátých let nastal zlom. Hluboko v tamních lesích se totiž objevil lemur zlatý, velmi vzácný vymírající druh. To byl hlavní impuls k přidělení statutu nejvyšší ochrany. Kriticky ohrožený druh pochopitelně nežije v Ranomafaně sám, vedle něj se po stromech prohání dalších 10 příslušníků rodu lemurů, včetně nejznámějšího a nejrozšířenějšího lemura kata.

Baobabová alej

Jde o dvě řady stromů druhu baobab Grandidiérův lemující cestu z Belon’i Tsiribihina do Morondavy v regionu Menabe na Madagaskaru. Alej měří 260 metrů a tvoří ji dvacet až pětadvacet stromů, vysokých okolo třiceti metrů, jejichž stáří se odhaduje až na 800 let. Alej a několik solitérních stromů v okolí jsou posledními pozůstatky původních baobabových lesů v oblasti.
V roce 2007 prohlásilo madagaskarské ministerstvo životního prostředí alej chráněným územím. Stromy patří k symbolům Madagaskaru a nejvýznamnějším atrakcím pro jeho návštěvníky. Organizace Conservation International proto vytvořila projekt na rozvoj místní ekoturistiky.

Source : Krcmic.cz