Lisabon x Lysabon

Jak se píše toto největší město v Portugalsku?

• Lisabon – správná varianta. Není ani ve vyjmenovaných slovech, takže je to jasné.
• Lysabon – nesprávná gramatická varianta.

Skloňování slova Lisabon

Lisabon je rodu mužského neživotného a skloňuje se podle vzoru hrad.

• 1.pád – Lisabon
• 2.pád – (bez) Lisabonu
• 3.pád – (k) Lisabonu
• 4.pád – Lisabon
• 5.pád – Lisabone!
• 6.pád – (o) Lisabonu
• 7.pád – (s) Lisabonem

Správné užití slova Lisabon

• Lisabon je rozdělen na 24 městských částí.
• Chtěla bych navštívit Lisabon příští léto.
• Schválně, jestli uhádneš, kolik je v Lisabonu mostů.
• Lisabon je velmi zajímavým místem.
• Jak se píše slovo Lisabon?
• Byl jsi někdy v Lisabonu?
• Chtěl bych jet na výlet do Lisabonu.
• Lisabon ve mně zanechal nevšední zážitky.
• Pojedeme se podivat do Lisabonu?
• Lisabon je největší město v Portugalsku.
• Kolik obyvatel žije v Lisabonu?
• Výlet do Lisabonu stál za to.
• Znáš nějakého člověka z Lisabonu?
• Mám kamaráda, který bydlí v Lisabonu.
• Památky z Lisabonu nás zaujaly.
• Vzali jsme si suvenýry z Lisabonu.

Město Lisabon – popis

Lisabon je hlavní a zároveň největší město Portugalska. Počet obyvatel přesahuje půl milionu, ale s okolními okrajovými částmi je to podstatně více. Historie města spadá údajně až do 12. století před Kristem, kdy zde bylo fénické obchodní středisko. Lisabon dále pamatuje římskou nadvládu, vpád Vandalů, dobytí Maury. Hlavním městem se Lisabon stal až ve 13. století.

Lisabon je cítit mořem, hlavními prvky jsou zde zámořské plavby a víra. To jde vidět na architektuře kostelů i jiných staveb s prvky křesťanskými či exotickými. Dalším typickým prvkem je „azulejos“ (kachličkové umění), které Portugalci převzali od Maurů.

Mezi nejkrásnější památky města patří Klášter sv. Jeronýma. Tato monumentální stavba s nádhernými fasádami značí velké bohatství země v době zámořských koloniálních výprav. Proto jsou zde k vidění různé exotické cizokrajné motivy. Klášter byl postaven na počest návratu Vasco da Gamy z cest. Další krásou Lisabonu je Alfami, nejstarší část města. Je to spleť malinkých roztomilých uliček, kde na každém rohu narazíte na restaurace a podniky, které jsou všechny ve stejném duchu ? fado, což je hudba vyjadřující stesk, touhu, smutek i lásku. Projít se touto čtvrtí je pro turisty v Lisabonu téměř nutností. Další památkou je Torre de Belém. Je to strážní věž a maják, který byl postaven na ostrůvku Tejo a v současnosti je symbolem Lisabonu. Věž pochází z 16. století a je postavena ve stylu pozdně gotickém, v tzv. manuelském stylu. Je postavena z širokých 3,5m tlustých zdí, sloužila k obraně i jako vězení. Je zdobena manuelskými motivy, žebrovou klenbou či kroutěnými provazy. Dalším pozůstatkem z dob minulých je zřícenina hradu Sao Joge (Castelo de São Jorge). Tato stavba se tyčí nad městem a vytváří tak zajímavý kontrast s malými lisabonskými uličkami. K nejkrásnějším lisabonským náměstím patří Praça do Comércio, jinak také Terreiro do Paço.

Lisabon je město hrdé na své moře, jehož vítr tu neustále vane, a také je hrdé na své mořeplavce. Jim se dodnes chodí lidé klanět k jejich památníkům.

Nejkrásnější památky města Lisabon

Hlavní město Portugalska je bohužel turisty a cestovateli často opomíjeno. Přitom leží na sedmi kopcích u pobřeží Atlantského oceánu a ukrývá celou řadu architektonických skvostů.

Co v Lisabonu navštívit a kam se vydat na exkurzi? Tohle je 10 míst, která ve vás během návštěvy zanechají silné dojmy a vzpomínky.

• São Bento Palace
• Klášter svatého Jeronýma
• Convento do Carmo
• Hrad Castelo de Săo Jorge
• Královský palác v Ajudě
• Santa Maria Maior de Lisboa
• Belémská věž
• Aréna Campo Pequeno
• Kostel Bom Jesus do Monte
• Náměstí Praça do Comércio

São Bento Palace

Lisabon je stejně jako každé hlavní město sídlem důležitých ústavních institucí. Zdejší parlament neboli Shromáždění republiky sídlí v mohutném a krásném neoklasicistním paláci. Tato budova nese jméno São Bento Palace, což by se dalo volně přeložit jako Palác Sv. Benedikta. Parlament se nachází v centrální městské čtvrti Bairro Alto. Kolem paláce vede hned několik hlavních ulic jako například Calcada de Estrela, Rua de São Bento nebo Avenida Don Carlos I, která vás po tři-čtvrtě kilometru dovede až k moři.

V okolí budovy se nachází hned několik menších parků a zahrad a celkově hodně zeleně. Za zmínku stojí především krásné a jednoduché Jardin de San Bento na jihu od parlamentu, které jsou veřejně přístupné.

To, že je São Bento Palace sídlem Portugalského parlamentu není žádná novinka. V minulosti byl totiž sídlem hned několika obdobných institucí. V období estado Nuova (Nový stát 1933 – 1974), tedy autoritářské vládě António de Oliveira Salazara zde sídlilo Národní shromáždění (Assembleia Nacional). Ještě předtím v období první portugalské republiky a konstituční monarchie se parlament jmenoval Kongres republiky.

Palác se nachází na místě prvního benediktinského kláštera v Lisabonu, o kterém se první zmínky datují do roku 1598. V roce 1615 zde mniši měli velkou nemocnici, která pomáhala místním obyvatelům vypořádat se s morovou nákazou, které jednou za čas zasáhla město. V 17. století byl klášter přestavěn do nové moderní podoby, která si brala hodně z tehdy oblíbeného manýrismu. O přestavbu se postaral jezuitský architekt Baltazar Álvares, kterého později zastoupil architekt João Turriano. Vznikla velká budova obdélníkového tvaru, která měla centrální kostel lemovaný dvěma věžemi, čtyři ambity, mniškou ubytovnu, kuchyni se společnou jídelnou a další nezbytné zázemí.

Když byl v roce 1795 areál kláštera dokončen přišlo mohutné zemětřesení, které ho opravdu silně poškodilo. Do své původní podoby a účelu už ale nikdy rekonstruován nebyl. V roce 1820 totiž nastala takzvaná „Liberální revoluce”. V tomto období došlo k potlačování moci a majetku náboženských řádů. Vše vyvrcholilo v roce 1834, kdy byli z budovy vyhnání poslední mniši.

Od té doby se začal palác systematicky přizpůsobovat pro potřeby parlamentu. V tomto období se parlament jmenoval Palácio das Cortes či jednoduše pouze Parlamento. Na renovaci budovy se vystřídala celá řada skvělých architektů v čele s prvním jménem Possidonio da Silva. Kapitola kláštera (místo setkávání mnichů) byla zcela přestavěna francouzským architektem Jeanem Françoisem Colsonem v roce 1867 do podoby hlavní zasedací místnosti.

V roce 1895 prošel palác další tragickou událostí a to požárem, který ho opět velmi citelně poničil. Hlavně zasedací místnosti dolní komory byly nevratně poškozeny. Opravy byly opět pojaty velkolepě včetně rozšíření budovy parlamentu. Mohutné rekonstrukce a dostavby se ujal portugalský architekt Miguel Ventura Terra. Vzhledem k rozsahu prací tak není divu, že se vše protáhla až do roku 1940. I během těchto přestaveb samozřejmě parlament sloužil svému účelu a některé dílčí části byly odhaleny už daleko dříve, například nová podoba omítky v roce 1903.

V roce 1940 už v autoritářském režimu Estada Nuova se pozornost zaměřila rovněž na okolí paláce. Architekt Cristino da Silva navrhl monumentální schodiště na průčelí budovy a také úpravy zahrad v okolí paláce. V roce 1974 se Portugalsko stalo demokratickou zemí a jedny z nejdůležitějších demonstrací se konaly právě i před dveřmi parlamentu. V roce 1999 byla otevřena zatím poslední přístavba paláce od architekta Fernanda Tavory.

V zahradách v severní části paláce se nachází také malý zámeček, který slouží jako rezidence pro ministerského předsedu Portugalska. Tato budova obklopená zelení plní tento účel od roku 1938, kdy se do ní nastěhoval samotný Salazar.

Palác je zevnitř povětšinou nepřístupný turistům. I z venku je však na co se dívat a fotky ze schodů před hlavním vchodem by rozhodně neměla chybět v albu z vaší návštěvy Lisabonu. V okolních parcích a zahradách je také možné příjemně relaxovat.

Klášter svatého Jeronýma

Klášter řádu sv. Jeronýma patří k největším a nejkrásnějším klášterům Lisabonu. Je to opravdu krásná a monumentální stavba. Klášter se nachází v Belémě, což je dnešní předměstí Lisabonu. Nedaleko, tedy přesněji asi 1 kilometr na západ, se nachází proslulá Belémská věž. Samotný klášter je situován na široké třídě Praca Imperio a hned před ním se nachází volně přístupné zahrady Jardim de Praca Imperio. Pokud byste přešli celé zahrady tak se dostanete až k moři, kde je přístav pro osobní lodě Puerto Belém a také zajímavý Památník objevitelů.

Historie kláštera sahá do roku 1502, kdy ho založil Manuel I. Portugalský jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasco da Gamy do Indie. Na objevitelské cesty upomínají i názvy hlavních tříd hned za parkem kláštera, které znějí Avenida de India a Avenida Brasilía. Ještě před stavbou rozsáhlého areálu kláštera zde stála kaple Ermida do Restelo (Capela de Săo Jerónimo), kterou tam založil Jindřich Mořeplavec.

Stavba kláštera šla na svou dobu poměrně rychle a byla dokončena již roku 1511. Ostatně pospíchat bylo nutné, protože Manuelův syn Jan III. Portugalský jí už nebyl dál ochotný financovat. Na stavbě se podílelo mnoho věhlasných architektů své doby, mezi nimi například Diogo de Boitaca (1460–1528), João de Castilho (1475–1552), Diogo de Torral (1500–1566) nebo Jerónimo de Ruao (1530–1601). Klášter je nejenom velmi mohutný, ale také zdobný a je považován za mistrnou ukázku goticko-renesančního manuelského stylu.

Název klášteru je odvozen od jména řádu sv. Jeronýma, který ho obýval až do roku 1934. Dnes se jedná především o významnou turistickou památku, čemuž napomohlo i zařazení klášteru v roce 1984 spolu s Belémskou věží na seznam UNESCO. Klášter je opravdu fascinují ukázkou architektury a ukrývá v sobě mnohé umělecké poklady včetně soch a obrazů. Nechybí ani hrobky nejvýznamnějších portugalských osobností včetně králů a objevitelů. Můžete se tak podívat na epitafy krále Manuela I. a jeho ženy Marie Aragonské, krále Jana III. a jeho ženy Kateřiny Habsburské. Z nejznámějších mořeplavců tady pak objevíte hrob mořeplavce Vasca da Gamy (1468–1523) a z kulturní sféry pak například spisovatele Luíse Vaz de Camões (1527–1570).

Novodobou zajímavostí kláštera je to, že právě zde byla v roce 2007 podepsána Lisabonská smlouva, která patří k nejvýznamnějším dokumentům Evropské unie.

Palác i jeho okolí je opravdu nádherné a zajímavé. Tady opravdu není co dodat. Pouze vám mohu doporučit, abyste si na jeho návštěvu vyhradili minimálně jeden celý den.

Convento do Carmo

Convento do Carmo jsou ruiny monumentálního karmelitánského klášteru, který se nachází v centru Lisabonu na náměstí Largo do Carmo. Klášter stojí na svahu nad náměstím Rossio a naproti kopci s hradem sv. Jiří (Castelo de São Jorge). Po hodně dlouhou dobu patřil tento klášter a jeho kostel k jedněm z hlavních lisabonských kostelů. Všechno se však změnilo roku 1755, kdy po velkém zemětřesení skončil celý klášter v troskách a už nikdy nebyl zrekonstruován. Ruiny kostela patří k hlavním lisabonským památkám připomínajícím toto ničivé zemětřesení.

Klášter byl postaven v letech 1389 až 1423 v gotickém stylu a je na něm jasně patrná inspirace klášterem ve městě Batalha, který byl postaven zhruba ve stejné době. Zajímavostí je, že první obyvatelé kláštera karmelitánští mniši z města Moura, sem přišli už roku 1392, tedy dlouho před úplným dokončením kláštera. Po další staletí pak klášter sloužil svému účelu.

Osudovým se mu stalo až datum 1. listopadu 1755, kdy Lisabon postihlo zmíněné zemětřesení. Celý klášter, včetně kostela, ve kterém právě probíhala mše, se zřítil a pohřbil mnoho věřících. Za vlády královny Marie I. pak sice započala rekonstrukce jednoho z klášterních křídel v novogotickém stylu, ale roku 1834 byly práce na klášteru definitivně zastaveny.

Opraveny tak byly pouze nosné pilíře a oblouky chrámových lodí. Ty vytváří zajímavou kulisu a dávají tak nahlédnout na kostru kostela. V 19. století přišel příklon k romantismus, který znamenal také větší zájem o ruiny a staré památky. Stavba tak vlastně zůstala nedokončena schválně. Procházka po ruinách kostela je opravdu nevšedním zážitkem. Hlavně milovníci architektury, tak můžou doslova studovat nevídané gotické detaily přímo zblízka.

Hrad Sao Jorge (Castelo de Săo Jorge)

Pokud míříte do Lisabonu a sestavujete si svůj cestovní itinerář, pak do něj určitě zařaďte návštěvu maurské pevnosti Sao Jorge neboli česky hradu Svatého Jiří. Budete k tomu mít hned několik pádných důvodů. Z pohádkového hradu se vám totiž naskytne úchvatný pohled na celý Lisabon. Navíc uvidíte lisabonskou řeku Tejo, přes kterou je vystavěn nejdelší most v Evropě, který měří neuvěřitelných 17 kilometrů. Další zajímavosti Vás pak čekají přímo na hradě.

Maurská pevnost i sídlo portugalských králů

Castelo de Sao Jorge je vystavěn na vysokém kopci nad centrem Lisabonu. Hrad je symbolem i strážcem Lisabonu. Maurové pevnost obývali až do 12. století, pak Portugalci sebrali odvahu, Maurové byli vyhnáni a z pevnosti se stal hrad, který obsadili portugalští králové. V 16. století již hrad přestal vyhovovat životnímu stylu portugalské dynastie a král Manuel I. rozhodl o výstavbě nového a honosného paláce, který stál na dnešním Obchodním náměstí a byl zničen při zemětřesení v 18. století.

Ničivé zemětřesení postihlo i hrad

Sao de Jorge tak ztratitl svou funkci a hledalo se pro něj nové uplatnění. Jeden čas sloužil jako místo pro zábavy, jindy zase jako prostor pro divadelní představení, jeden čas zde bylo vězení a sklad munice. Ničivé zemětřesení však potkalo v roce 1755 i hrad, který se rázem ocitl v troskách. K novému životu se hrad probudil až po roce 1938, od této doby probíhala důkladná rekonstrukce celého areálu. Dnes zde opět najdete kouzelný hrad s mohutnými hradbami. Sao de Jorge je oblíbené místo turistů, na hradě se můžete vyfotit s mnoha kočkami, které jsou obyvatelkami zdejšího hradu i podhradí.

Praktické informace pro návštěvníky Sao Jorge

Vstupné pro dospělé 8,5 Eur, pro studenty 3, 50 Eur. Otevřeno v turistické sezoně denně od 9 do 21 hodin. Bližší informace získáte na www.castelodesaojorge.pt. A kam pokračovat po prohlídce hradu? Sejděte do stylové maurské čtvrti Alfama, kde najdete staré středověké uličky, které se zachovaly i po katastrofálním zemětřesení na konci 18. století. Zde si prohlédněte především Pantheon. Je to úchvatná stavba, na které se pracovalo po tři století a slouží jako místo posledního odpočinku portugalských prezidentů.

Castelo de Săo Jorge najdete na 130 metrů vysokém pahorku.

Královský palác v Ajudě

Královský palác Ajuda je perlou Lisabonu. Najdete ho ve stejnojmenné městské čtvrti. Na první pohled vás zaujmou čisté a elegantní linie rezidence. A není divu, je totiž postavena v klasicistním stylu. Portugalská královská rodina zde bydlela po celé 19. století. Cesta k výstavbě paláce Ajuda však byla dlouhá. Když v roce 1910 vznikla republika, rezidence ztratila svou funkci. Dnes zde najdete zajímavé Historické muzeum.

Dlouhá cesta k paláci

Pro královskou rodinu sloužil kdysi palác jménem Ribera, ten však byl zničen při katastrofickém zemětřesení v roce 1755. Byla to pro Lisabon a jeho obyvetele skutečná katastrofa, město bylo doslova srovnané se zemí a zemřelo na 100 tisíc lidí. Král Josef I. Postavil na místě dnešního paláce Ajuda provizorní dřevěnou budovu. Ta však lehla popelem v roce 1794. Proto královna Marie I., počala s projektem nového a důstojného paláce. Na práci se vystřídalo několik architektů, kteří stavbě vtiskli nejprve barokní, pak rokové a koneční klasicistní prvky. Jenomže to už se psal rok 1807 a do Portugalska vtrhl Napoleon. Královská rodina musela hledat azyl jinde, a tak došlo ke zpoždění stavebních prací. Rodina prchla do Brazílie. Když se vrátila zpět do Portugalska, musela hledat nejen nového stavitele, ale také peníze v prázdné pokladně. Došlo k zeštíhlení stavebních plánů a práce byla zadána novému architektovi, kterým se stal António Francesco Rosa. Stavba paláce Ajuda byla dokončena za vlády Ludvíka I.

Co si prohlédnout?

Za vaši návštěvu určitě stojí Historické muzeum Portugalska, kde si můžete prohlédnout honosné sály, ve kterých žila královská rodina. Stavba i interiéry jsou zajímavým dokladem bydlení aristokracie v 19. století. Muzeum vlastní rozsáhlé sbírky umění, v depozitářích je až na 3 miliony uměleckých kusů. K paláci přiléhá botanická zahrada, která je přistupná i pro návštěvníky.

Praktické informace pro návštěvníky paláce Ajuda

Otevřeno denně kromě středy od 10 do 17:30 hodin. Poslední vstup na prohlídku je v 17 hodin. Skupiny turistů mohou navštívit palác po předchozí rezervaci. Individuální turisté bez rezervace.

Vstupné je 5 Eur. Vstupné zdarma je v neděli a o svátcích do 14. hodiny odpolední. Vstupné zdarma je také pro děti do 14 let a učitele. Bližší informace na www.pnajuda.imc-ip.pt.

Santa Maria Maior de Lisboa

Santa Maria Maior de Lisboa je nejstarší a tím i nejvýznamnější katedrálou v Lisabonu. Trochu připomíná oprýskanou verzi slavnější katedrály Notre Dame. Nicméně uvnitř je o to velkolepější a krásnější. Na katedrále se přitom podepsalo hned několik architektonických stylů. Lisabon v minulosti zasáhlo hned několik mohutných zemětřesení, kvůli kterým se musela hned několikrát významně přestavovat a rekonstruovat.

Lisabonská katedrála má poměrně zajímavou a divokou historii. Lisabon byl totiž sídlem biskupa už ve 4. století našeho letopočtu. V 8. – 12. století byl, ale stejně jako většina Apeninského poloostrova obsazen Maury. V roce 1147 se však portugalskému králi Afonso Henriquesovi spolu s rytíři druhé křížové výpravy podařilo Lisabon znovu osvobodit. První co následně udělali je, že zbourali hlavní městskou mešitu a  na jejím místě postavili velkolepou křesťanskou katedrálu. Stavba byla dokončena až na začátku třináctého století a to v pozdně románském slohu.

Další úpravy následovaly v období Gotiky, které byly nutné i vzhledem k častým zemětřesením v 14. – 16. století. To absolutně nejhorší ale přišlo v roce 1755. To zničilo hlavní gotickou kapli a královský pantheon. Vše se opravilo a přibilo i nové prvky ve stylu baroka, rokoka a nebo třeba neoklasicismu. Následovala už jen menší opravy na počátku 20. století a pak v průběhu stejného století několik generálních. Nejvíc ale změnilo tvář Santa Maria Maior de Lisboa až odkrytí různých archeologických vrstev v nádvoří za chrámem.

Lisabonská katedrála je opravdu nádherná a rozhodně stojí za vidění. Nachází se jen kousek od Sao Nicalau a moře, takže je to sem jen opravdu malý kousek cesty. Tak si nenechte Lisabonskou katedrálu ujít!

Belémská věž

Belémská věž (v originále portugalsky Torre de Belém), je mohutná opevněná věž v Lisabonu, v městské čtvrti Belém. Věž se nachází na začátku zátoky řeky Tajo (Tejo) směrem k oceánu a leží na samém břehu. Při vysokém přílivu se z ní dokonce stává doslova opevněný ostrov spojený s pevninou jen úzkým mostem.

Tato zajímavá stavby byla postavena na začátku 16. století ve stylu portugalské pozdní gotiky nebo také v takzvaném manuelském stylu. Impulzem ke stavbě se stala objevná expedice mořeplavce Vasco da Gamy, který v roce 1497 doplul až do Indie. Postupně se ale věž stala symbolem všech portugalských mořeplavců a objevitelů a tedy i nejvýznamnější kapitoly Portugalských dějin. I když věž měla i obranou funkci, tak především vyniká její nádherné zdobení a velkorysé architektonické řešení. Jako důkaz těchto kvalit dodáme, že roku 1983 byla zařazena, společně s blízkým klášterem řádu Svatého Jeronýma, na seznam Světového dědictví.

Nyní ale něco k historii. Věž byla zbudována nejenom jako dekorativní symbolická bráno do starého Lisabonu, ale i jako součást mohutného obraného systému na řece Tajo. Základy byly položeny za krále Jana II. Portugalského (1455-1495), který postavil také pevnost v Cascais a pevnost Svatého Sebastiána v Caparice. Samotná Belémská věž, ale svojí novou mohutnou podobu dostává až za vlády krále Manuela I, kdy byla mezi lety 1515 a 1521 postavena.

Architektem se stal Franciskem de Arruda, který projektoval několik vojenských pevností v Maroku. Možná právě proto je ve zdobení patrný i maorský styl dekorativního umění.

Velmi zajímavé je, že původně věž stála na malém ostrově na pravé straně řeky, obklopena vodou. Po letech říčních náplav se ale spojil s pevninou. Následně byly naplaveniny opět trochu vyčištěny a dnes je za odlivu Belémská věz spojena s pevninou a za přílivu se z ní opět stává ostrov.

Více se můžete dozvědět například na české wikipedii.

Aréna Campo Pequeno

Campo Pequeno je známá lisabonská aréna pro býčí zápasy.

Campo Pequeno bullring je býčí aréna někdy také nazývaná korida v centru Lisabonu. Aréna se nachází na náměstí Campo Pequeno u ulici Avenida da República a sama o sobě se jedná o zajímavou stavbu trochu připomínající pohádkový hrad. I když to co se děje uvnitř rozhodně pohádkové není. Jak už název napovídá, tak se jedná o arénu, kde spanilí toreadorové bojují na život a na smrt s býky. Tento krvavý sport však kvůli protestům ochránců pomalu upadá do zapomnění. A to potvrzuje i rekonstrukce Aréna Campo Pequeno, která proběhla v roce 2006.

Od té doby slouží celá aréna především jako multifunkční hala, kde se můžou pořádat koncerty i kulturní akce. Přibylo gigantické podzemní parkoviště a k tomu i nákupní centrum.

Lisabonské Campo Pequeno aréna byla postavena mezi roky 1890 a 1892 podle projektu portugalské architekta António José Dias da Silva. Který se inspiroval koridou, která stála v Madridu. Jejím autorem byl zase Španěl Emilio Rodriguez Ayuso.

Campo Pequeno je unikátní stavba, kterou si díky jejímu vzezření rozhodně nespletete. Jako každá správná aréna má i tato kruhový půdorys. Ten je doplněn čtyřmi velkými osmihrannými věžemi. Střechu každé z těchto věží zdobí velká protáhlá kopule, které jim dávají orientální vzhled. Západní věž má navíc dvě menší kopule a věž je rozdělená na dvě části mezi kterými se nachází hlavní vchod.

Vnitřní aréna má v průmětu 80 metrů a je pokryta pískem. Do zdejších sedadel se pak pohodlně může posadit  téměř 10.000 lidí. Campo Pequeno a okolí je jedním z novějších center Lisabonu a nachází se poměrně ve vnitrozemí, k moři je to totiž odsud minimálně pět kilometrů.

Kostel Bom Jesus do Monte

Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO byla 7. července 2019 zapsána skvostná portugalská svatyně Bom Jesus do Monte. Nalézá se ve farnosti Tenões na okraji města Braga na severu země. Doslovný překlad názvu znamená „dobrý Ježíš z hory“. Jestliže v budoucnu zavítáte do těchto končin, rozhodně neváhejte významnou památku navštívit.

Jedná se o pozoruhodné poutní místo s monumentálním barokním schodištěm s převýšením 116 metrů. Podle tradice ho věřící zdolávali po kolenou, aby se oprostili od materiálního světa a připomněli si utrpení Krista jdoucího s křížem.

Svoji fontánu má sluch i hmat

Mnohé kopce v Portugalsku a dalších částech Evropy byly od starověku dějišti náboženské oddanosti. A je vysoce pravděpodobné, že kopec, na němž svatyně Bom Jesus do Monte (mapa) stojí, nebyl výjimkou. První zmínka o místní kapli (sv. Kříže) pochází z roku 1373. Přestavěna byla v 15. a 16. století. V roce 1629 zde byl postaven poutní kostel se šesti kaplemi.

Současná svatyně se začala stavět v roce 1722 pod záštitou arcibiskupa města Braga, Rodriga de Moura Tellese. Jeho erb můžete vidět nad bránou, na začátku schodiště. Pod vedením arcibiskupa byla dokončena první část schodiště s kaplemi zasvěcenými Křížové cestě. Každá z nich je zdobena terakotovými sochami zobrazujícími utrpení Krista.

Arcibiskup zároveň sponzoroval další segment schodiště, který má klikatý tvar a je věnován pěti smyslům. Každý – zrak, čich, sluch, hmat a chuť – představuje jiná fontána. Architekt Manuel Pinto Vilalobos postavil kolem roku 1725 na konci tohoto schodiště barokní kostel.

Ke svatyni Bom Jesus do Monte vede lanovka

Práce na kaplích, schodech a kostele v průběhu 18. století pokračovaly. Na prostranství za kostelem byly kolem roku 1760 postaveny tři oktagonální kaple se sochami zobrazujícími epizody, které nastaly po ukřižování, jako například Ježíšovo setkání s Marií Magdalenou. Jsou zde i čtyři barokní kašny se sochami evangelistů.

Kolem roku 1781 se arcibiskup Gaspar de Bragança rozhodl dokončit komplex Bom Jesus do Monte přistavěním třetího úseku schodiště a také nového kostela. I tato část schodiště se klikatí, navíc je zasvěcena třem teologickým ctnostem (víře, naději a lásce), každou symbolizuje jedna fontána.

Starý kostel byl zbořen a nový byl postaven podle neoklasicistního návrhu architekta Carlose Amaranta. Vysvěcen byl v roce 1834. Hlavní oltář je věnován tematice ukřižování.

V 19. století byla oblast kolem kostela a schodiště vyvlastněna a upravena na park. V roce 1882 byla za účelem usnadnění přístupu ke svatyni postavena lanová dráha spojující město Braga s kopcem. Byla to první lanovka zrealizovaná na Pyrenejském poloostrově a je stále v provozu. Zvláštní je tím, že její pohon obstarává voda. Svatyně Bom Jesus do Monte je od roku 1970 klasifikována jako „veřejný majetek“.

Náměstí Praça do Comércio

Pokud chcete zažít pravý portugalský kolorit, pak se vydejte na Praça do Comércio. Toto rušné náměstí najdete v centru Lisabonu. Říká se mu také Obchodní náměstí nebo Palácové náměstí (portugalsky Terreiro de Paço). Je to jedno z největších a zároveň nejkrásnějších náměstí v Lisabonu. Má zajímavou polohu a je ohraničeno třemi stejnými bloky domů se třemi patry. Stylové domy jsou opatřeny arkádami a malými balkonky. Na jižní straně dostává náměstí romantický vzhled, je zde totiž orámováno širokým korytem řeky Tejo.

Náměstí, které vzniklo na troskách

Náměstí má jasný řád, který mu vtiskl architekt Eugenia dos Santos, který vytvořil novou tvář Lisabonu. Výstavba náměstí se táhla hluboko do 19. století a byla dokončena v roce 1861. Vzniklo vlastně díky katastrofě. V roce 1755 postihlo Lisabon silné zemětřesení, právě na tomto místě původně stál královský palác – Palácio da Ribeira. Palác dal postavit portugalský král Manuel I. Stavba započala v roce 1511. V komplexu byla dokonce i opera. Jedno zemětřesení však vše srovanalo se zemí. Náměstí má geomertrické uspořádání, propojuje osm ulic a devět ulic přetíná.

Na místě trosek tak vznikl nový moderní a pravoúhlý Lisabon.

Tam, kde stojí Černý kůň

Náměstí však má ještě jedno jméno nebo spíše přezdívku. Podle jezdecké sochy krále Josefa I. se místu říká „náměstí Černého koně“. Pojmenovali ho tak angličtí obchodníci a cestovatelé. Sochu dokončil v rocce 1775 známý portugalský sochař Machada de Castro. Z náměstí uvidíte zajímavý monument – Arco da Victória neboli Vítezný oblouk, který tvoří přechod mezi hlavní obchodní třídou Rua Augusta a náměstím. Na náměstí najdete informační centrum, kde zdarma obdržíte mapy Lisabonu i turistické propagační materiály. Řeka Tejo odděluje náměstí od čtvrti Baixa, která je jako stvořená pro posezení při kávě. Najdete malé kavárničky s venkovním posezením.

Source : Krcmic.cz