Láska, sex, manželství, nevěra a trocha každodenního filozofického bullshitu

Mnohokrát jsem se zamýšlel už v životě nad tím, proč nás nevěra toho druhého tak bolí. Asi poprvé se zde pouštím do nějakého filozofického článku, který neschvaluje a také neodsuzuje jednu či druhou stranu. Neříká, co je správné a co není. Protože to sám nejsem schopen posoudit. A myslím, že ani nikdo jiný. Každý z nás je jiný, prožil něco jiného a vyznává jiné životní hodnoty.

Tak jako někde lidé chodí zahalení od hlavy až k patě a nepřijde jim to divné, tak i ostatní lidé vnímají jinak to, co je (pravá) láska, nevěra a i podle toho také jednají.

Už si začínám zvykat na to, že lidé jsou tak složitá (a dementní) stvoření, že jejich myšlenkové pochody nikdy nepochopím. Ale můžu se tomu snažit alespoň trochu přiblížit.

Proč láska a nevěra bolí?

Je to kvůli egu. Kvůli tomu, že máme pocit, že musíme toho druhého vlastnit. Proto se cítíme potom tak ublížení, když ten druhý projeví chuť odejít za lepším jinam.

Zkuste si třeba představit, kolik partnerů měl daný člověk před vámi. Žárlíte také na ně?

Někdo nás hluboce ranil.

Ublížil nám, jelikož si dovolil sdílet okamžiky štěstí i s někým jiným a nám o tom neřekl.

Lhal nám (otázka je, zda byste byli schopni přijmout onu čistou pravdu).

Měl sex s někým jiným a nedejbůh se mu to ještě líbilo.

Takhle to vidí asi každý, už se ale nezajímá, jak se asi cítila ta druhá strana. Myslíme jen na sebe.

Zkuste se na vše podívat z druhé strany

Něco vašemu partnerovi chybělo. On to našel, užil si, cítí se šťastný a jde si za svým štěstím. Máte právo jej za to nenávidět?

Byl vám nevěrný. A přesto se zase vrátil k vám. Je to nevěra? Nebo je to skutečná láska? A existuje vůbec skutečná láska? Mnoho otázek, žádné odpovědi.

Proč?

Protože časem člověk dojde k poznání, že něco jako láska až do konce života neexistuje. Že láska je jen chvilkové poblouznění, které časem odezní a pak už to bude jen na vás dvou, zda spolu zůstanete nebo ne. Zda se budete cítit ve vztahu šťastní (nebo raději odejdete).

Že láska nás potká párkrát za život a nebude trvat věčně. Možná bude trvat jen pár pikosekund. Možná roky. Možná skutečně až do smrti (té vaší :-).

Zapomeňte na filmy a pohádky, které nám od rána do večera servírují v televizi a na pornofilmy, kdy si každý užívá od rána do večera neskutečně dobrý sex. To jsou bludy. Reálný život je ve skutečnosti jiný. V něčem horší (méně se píchá), v něčem lepší (nečumí na vás miliony honičů u obrazovek :-)).

Láska v životě je něco jako vodopáad, jednou jste nahoře, jednou dole a modlíte se, aby vás to tam dole nepohřbilo. Někdo umí surfovat lépe na těch vlnách, někdo neumí ani vzít prkno do ruky a pokaždé jej to semele. Šťastný ten, kdo surfuje po většinu života nahoře a… skutečně vás baví číst takové sračky? Source : Krcmic.cz