Kdy se píše čárka před a

Ze základní školy všichni víme, že před spojkami a, i, ani, nebo se čárka nikdy nepíše. Ale třeba teď jí tam vidíte, takže je jasné, že existují výjimky, se kterými se setkáte, kdykoliv píšete trochu komplikovanější souvětí.

Máme několik poměrů, které mohou při psaní souvětí nastat. Čárka před a se píše v případě, že se jedná o následující případy:

1. Vložená vedlejší věta

Příklad: Nevěděl jsem, co mám dělat v kuchyni, kterou moc často neobývám, a raději jsem se vzdálil. 

Pokud vkládáme tzv. vsuvku do věty, musíme ji vždy ohraničit čárkami. Ať už za ní stojí spojka a nebo kterákoli jiná. Vsuvkou je v naší větě „kterou moc neobývám“, protože nám předává nějakou méně podstatnou informaci a pokud bychom ji z věty vypustili, tak pořád bude dávat smysl.

Příklady SPRÁVNÉHO použití vedlejší věty:

• Šel za námi policista, kterému jsme se smáli, a dal nám pokutu.
• Oblékala si barevné sukně, a protože v nich vypadala štíhlejší, všichni ji obdivovali.
• Šli jsme se podívat do muzea, které je nedaleko od Prahy, a nestálo to za nic.
• Nosili jsme s sebou svačinu, již maminka připravila, a vždy jsme se na ni těšili.
• Dejte pozor, zda po silnici nejede auto, a pak teprve můžete přejít.
• Šli jsme spolu na zmrzlinu, kterou měla ráda, a oba jsme si moc pochutnali.
• Přišel pozdě, a když viděl její výraz, upřímně se omluvil.
• Byl nervózní, a když uviděl porotu, rozklepaly se mu nohy.

2. Poměr odporovací

Příklad: Na vysvědčení jsem dostal samé trojky, a ne dvojky.

Ve vedlejší větě jasně vidíme odpor čili popření, což nám vyjadřuje slovíčko ne. Kdykoliv ho tedy ve vedlejší větě vidíte, tak si zkontrolujte, že máte čárku před a. Existují však i záludnější situace jako například následující věta:

Příklad: Tak dlouho jsem ho přemlouval, a stejně se mnou nešel ven. 

I v této větě se píše čárka před a. Pomůckou nám může být to, že se spojka a dá nahradit spojkou ale, avšak nebo však, což jsou spojky odporovací a pomáhají nám odhalit, že vedlejší věta je odporovací, tudíž v ní musí být čárka před a.

Příklady SPRÁVNÉHO použití odporovacího poměru:

• Mysleli jsme si, že ten nový film bude komedie, a nikoliv romantika.
• Zeptali jsme se náhodného kolemjdoucího, a ne místního.
• Jez když máš hlad, a ne když máš chuť.
• Koupila mi dámské pantofle, a ne pánské.
• Vůbec se nesnaží, a stejně nedostává špátné známky.
• Chodím do hospody, a nemám kvůli tomu žádné výčitky.
• Správný politik, ten neví, o čem mluví, a přesto se nikdy nevzdá.

3. Poměr důsledkový

Příklad: Dostávám samé špatné známky, a proto se chci zlepšit v češtině. 

Důsledkový poměr ve vedlejší větě nám označují spojení a proto, a tedy, a tak, a tím a další podobné. Není však třeba učit se je nazpaměť. Prostě a zkrátka si pamatujme, že věta vedlejší nám říká, co se děje jako důsledek věty hlavní a v takovém případě musí být před a vždy čárka. 

Příklady SPRÁVNÉHO použití důsledkového poměru:

• V létě jsem nenosil plavky, a tudíž se mě všichni polekali.
• Nechci pracovat jako doktor, a proto se raději vůbec neučím.
• Nová spolužačka to ve škole neznala, a proto ji překvapilo naše chování.
• Mluvím moc nahlas, a tak se maminka rozhodla nechat mě vyšetřit.
• Schovali jsme babičce zuby, a tím jsme ji naštvali.
• V lese jezdí motorkáři, a proto už tam nechodí moc lidí. 

4. Poměr stupňovací

Příklad: Dělám co můžu, a navíc občas i uvařím. 

O poměru stupňovacím hovoříme ve chvíli, kdy vedlejší věta podporuje větu hlavní nějakým argumentem. Vyznačuje se spojeními a dokonce, a nadto, a navíc, a k tomu. 

Příklady SPRÁVNÉHO použití důsledkového poměru:

• Dostatek jídla i pití z domova ti ušetří peníze, a navíc nebudeš nervózní.
• Vybrali jsme spoustu peněz, a dokonce jsme z nich něco poslali na charitu.
• Neměl práci, a k tomu neměl ani žádný plán.
• Chodila vždy a všude pozdě, a to dokonce i do práce.
• Pes dojídal zbytky, a navíc dostával i pamplsky.
• Vydělal si na dovolenou, a ještě si naspořil peníze.
• Koupili jsme si nový byt, ba i vybavení do něj.

Poznámka: Pokud ve větě píšeme a to nebo a sice, tak i v tomto případě před a patří čárka.

Příklad: 

• Chyběl mi jediný díl skládačky, a to ten nejdůležitější.
• Měl doma jen dvě zvířata, a sice potkany.

A kdy se před a čárka nepíše?

Kdykoliv se jedná o poměr slučovací, který se vyskytuje nejčastěji. Vyznačuje se spojením dvou hlavních vět, které jsou obě stejně důležité a jedna bez druhé by nedávala smysl.

Příklady SPRÁVNÉHO použití slučovacího poměru:

• Obsadil první příčku a vyhrál všechny ceny.
• Pochybovali o nás a pak nám vyjádřili obdiv.
• Šli jsme kolem potoka, skal a obory.
• Na zahradě pěstujeme bylinky a také ovoce. 
• Nevěděl, co si počít a v panice začal obcházet všechny sousedy s prosbou.
• Spořádal pět koláčů a zapil to vínem.
• Šla sem do kina se dvěma kamarádkami a svým bratrem.

Source : Krcmic.cz