Kde brát inspiraci? V chlastu!

Už v prvopočátcích své textařské kariéry jsem přišel na to, že nejlepší texty ze mě vypadávají vždy po kocovině. Když mám prázdnou hlavu (doslova a do písmene). Cítím se dokonale šťastný. Díky posezení u chlastu mám pak nespočet dalších historek k vyprávění a dozvím se spoustu zajímavých informací ze světa.

Například, že v Holandsku jsou extrémně drahé prostitutky (někdo říkal 1 500 Kč za 15 minut). A za každý úkon jim musíte platit platit extra peníze navíc. Mají prý ceník jako v sámošce. Předem si musíte domluvit, jestli na ni smíte vůbec šahat :-). Nejlepší z pohledu cena / výkon je v tomto ohledu Thajsko. Morava je takový zlatý střed.

Díky chlastu vím, jak se dá řídit auto, bez toho aniž byste museli držet volant (a jak s ním přemostit místní potůček, když se to pak zvrtne).

Dozvím se, kdo kde byl. A v kom. Případně za kolik.

Vím, která dívka se nechtěne někde zjebala.

Případně která zase upadla do kontejneru s odpadky (není to science fiction, prý skutečně jde najednou zmizet v přehršli odpadků).

A k tomu je ještě třeba připočítat také fakt, že si vždy prodloužím život – po každé se brutálně nasmějeme. Tyto akce mě nabíjí a dodávají mi motivaci. Pokaždé tam padne docela dost peněz a tak je třeba ty peníze zase někde vydělat (dokončit další zakázky). Vlastně – když nad tím tak přemýšlím – možná i proto jsem pro klienty tak drahý. Pohání mě totiž chlast. Než něco napíšu, padne na to pár panáků vodky (s džusíkem či enerdži drinkem – ano, jsem zženštilá buzna a nestydím se za to :-)). Někdy si připadám jako Hank Moody z Californication. Mám na xichtu sedmidenní strniště. Spím na lavičkách s bezdomovci. Na bytě mám bordel jako v tanku. Obrážím bary (a párty, na kterých se můžu zdarma nažrat). Vypadám, jako kdybych nikdy v životě nepoznal paní žehličku. Ale písmenka ze mě padají samy. Život mě baví a…..a zase mě šíleně bolí hlava.

Source : Krcmic.cz