Jakub Čech: Považuji své aktivity za užitečné a taky mě to docela baví

Jakub patří ke generaci mediálně známých Čechů, kteří se proslavili ještě před dosažením své plnoletosti. Mnozí jej znáte z médií jako neúnavného bojovníka za veřejné blaho. Proč se teprve šestnáctiletý kluk z Prostějova stará o dění ve svém městě a o politiku, to si můžete nyní přečíst v našem rozhovoru s Jakubem Čechem.

Jakube, ty ses proslavil díky sporu s prostějovskou radnicí. Zkus prosím našim čtenářům na úvod vysvětlit, o co v celé kauze šlo.

Já jsem si podal žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Prostějovský magistrát na ni ovšem nereagoval a místo toho napsal mým rodičům, aby se ujistil, zda souhlasí s tím, že jsem žádost vůbec podal. Rodiče jsem požádal, aby to nepodepsali, protože takový postup je nezákonný, což poté potvrdil nadřízený Krajský úřad.

Jak se o celém sporu dozvěděla média?

Celou věc jsem konzultoval s Otevřenou společností, která se právem na přístup k informacím zabývá. Psali o tom na svých webových stránkách, kde to zaujalo redaktorku Lidovek a redaktora Týdne. Pak už to jelo.

Zajímal ses o veřejný život ještě předtím, než tě média zpopularizovala prostřednictvím oné prostějovské kauzy? Přece jenom asi něco jiného je, když vše, co děláš, sledují celostátní média…

Samozřejmě, já noviny pravidelně četl od osmi let, vždy mě zajímalo, co se kolem mě děje. Teď jsem možná pod drobnohledem, ale tam jde do velké míry o to, co napíšu na Facebook. Z něj novináři čerpají a co je mimo Facebook celostátní média nezajímá, takže to není tak, že by média zajímalo vše, co dělám.

Média tě pasovala do role “dětského aktivisty”. Proč jsi vlastně tolik aktivní v těchto oblastech? Je to kvůli tomu, že cítíš potřebu se těmto věcem věnovat, protože se tě samotného dotýkají? Anebo je to kvůli tomu, že díky tomu na sebe můžeš upozornit a nastartovat si tak v budoucnu kariéru třeba do politiky apod.?

Já, když jsem se dostal do médií kvůli prostějovské aféře, tak to byla naprostá náhoda. Vůbec mě nenapadlo, že by něco takového mohlo novináře zajímat. Dost mě to překvapilo, nijak strategicky jsem nad tím nepřemýšlel a rozhodně v tom nebyla žádná vypočítavost.

A proč to dělám? Dělám to, protože se mě to týká. Považuji své aktivity za užitečné a taky mě to docela baví. Dává mi to smysl.

Asi mi dáš za pravdu, že asi v České republice není mnoho tvých vrstevníků, kteří by dělali totéž, co ty. Myslíš si, že to je dobře nebo špatně?

Rozhodně nejsem jediný, jak to někdy některá média s radostí tvrdí. Ale fakt je, že nás mladých, kteří se o veřejné dění zajímáme a také konáme, je málo. Je to hodně špatně, protože pokud v zemi nebude dostatek aktivních lidí, tak si budou politici dělat, co chtějí.

V médiích se lze dočíst docela rozporuplné reakce na tvou osobu. Někteří tě chválí, že se snažíš poukazovat na chyby a nesmyslnost některých zákonů, jiní tě mají za “práskače”, jak o tobě prohlásil Václav Klaus mladší. Jak to vnímáš ty?

Tak možná by bylo zajímavé se podívat, kdo mě považuje za práskače a udavače. Vesměs to jsou lidé s nepříliš příznivou historií, velmi často spojení s různými korupčními či jinými aférami. Není divu, že těmto lidem vadí, když někdo poukazuje na chyby politiků či nezákonná jednání samospráv.

Také by se mi nelíbilo, kdybych si spoustu let mohl dělat, co chci a najednou by se na to přišlo. O to těžší je to pro mnohé překousnout, když se jedná o tak mladého člověka, jako jsem já.

Sleduješ reakce lidí na tvá vystoupení v médiích? Anebo už jsi dospěl do toho stádia, kdy je ti jedno, co o tobě píší ostatní a co si o tobě myslí?

Dříve jsem to sledoval víc, procházel jsem všechny diskuze. Dnes to nedělám, jednak abych ušetřil čas a taky mě to vždy poněkud rozčílilo. Překvapuje mě na tom, že si lidé vytvářejí názory, aniž by k tomu měli relevantní informace a že věří kdejakým lžím na internetu.

Jaké lži máš na mysli?

Tyto lži zpravidla pochází od dvou prostějovských médií spjatých s radniční koalicí – zde se často jedná o tvrzení, že jsem údajně podal pětapadesát oznámení na pracovníky magistrátu, což je zjevná blbost. Nebo jedny online noviny sdílely starou, neaktuální výši nájemného v našem bytě pronajímaném městem s komentářem, aby se lidé podívali, jak dobře si rodina aktivisty žije. Toto se pak šíří Facebookem, kde na to různé anonymní profily navážou další kraviny. Například včera jsem se dočetl, že propadám ve škole a že o přestávkách půjčuji svůj notebook za poplatek spolužákům. Ještě nějaký web proti multikulturalismu napsal, že jsem podal šest trestních oznámení, což taky není pravda.

Nemáš strach z toho, že třeba díky medializaci tvého jména nebudeš mít kolem sebe skutečné kamarády, protože se tě budou bát (co když ně mě něco vytáhne do médií) anebo nebudou chtít být s tvou osobou spojování, protože budeš pod drobnohledem médií?

Ale takový drobnohled médií mi reálně nehrozí. Jak už jsem říkal, v Česku funguje do velké míry “facebooková žurnalistika” a lidé v médiích jsou nezřídka líní pátrat po jiných věcech než po tom, co na ně připluje z Facebooku. A navíc – já pořád média nezajímám tolik, jako třeba nějaké celebrity.

A když to otočím, nemáš obavy z toho, že se staneš něčí loutkou, kterou někdo využije k dosažení svých cílů – ať už politických nebo jiných? A sice to třeba budeš myslet dobře a budeš se snažit pomáhat, ale přitom budeš jen plnit něčí pokyny na politickou objednávku a přitom o tom nebudeš třeba vůbec nic tušit. Přece jenom asi mi dáš za pravdu mladí lidé jsou dosti jednoduše lépe ovlivnitelní, než dospěli, kteří už mají větší rozhled a spoustu věcí vnímají jinak… Nebo máš na to jiný názor?

Podle mě to zase tak není o věku. Podívejte se třeba na hnutí ANO, kolik lidí mu uvěřilo a věří dodnes a to jsou, prosím, z naprosté většiny lidé dospělí, dospělí voliči. Zatímco mě bylo hned jasné, že to pan Babiš nemůže myslet dobře. Tady v tomto fakt věk nerozhoduje.

Takže se nebojíš toho, že bys nějaké politické straně skočil na lep?

To se může stát komukoliv, stalo se to i lepším lidem než mně, třeba v případě zmíněného hnutí ANO. Ale nemyslím si, že by mi to v dohledné době hrozilo. Já podporuji Zelené, což je strana s historií, s komplexním programem a stojící na více osobnosti než na jedné. A strana, která nemá ve své historii žádnou korupční aféru. Nevěřím subjektům na jedno použití a různým politickým rychlokvaškám či podnikatelským projektům.

Jak ty sám vlastně vnímáš svou popularitu v tak mladém věku? Je ti příjemné, když jsi na očích anebo bys byl raději, kdyby se o tobě tolik nepsalo?

Zdá se mi, že je to takové trochu pořád dokola, ale nevadí mi to. Já jsem v minulosti usiloval o to dostat do celostátních médií kauzy prostějovské radnice a úplně se mi to nedařilo, protože ty případy nebyly pro celostátní média natolik zajímavé a nosné. Takto se skrze mě řeší problémy Prostějova a je to jenom dobře a především v zájmu města.

Jsme podle tebe národ, který je k nešvarům lhostejný a kritizuje (ale za to o to tvrději) jen u piva?

Obávám se, že to tak je. Lidé často nejsou ochotni se bít za svá práva nebo se bojí veřejně vystupovat proti různým zlojedům. Vidím to každý den v Prostějově, kde také píšu do místních novin a vím, jak je těžké lidi přesvědčit, aby rozhodně vystoupili proti nešvarům, o kterých ví. Bohužel, jejich obavy jsou docela oprávněné.

Ty ses kromě prostějovské kauzy proslavil také tím, že jsi poukázal na to, že možnost získat slevovou kartičku u České pošty jen pro osoby starší patnácti let je diskriminační. Zkus prosím našim čtenářům, kteří třeba tuto kauzu neznají, o co přesně šlo a jak dopadla?

Šlo o to, že Česká pošta má takovou slevovou kartičku, Zákaznickou kartu. A já jsem si o ni stejně jako řada dalších lidí požádal. Ovšem zhruba o půl roku později změnili podmínky tak, že karta je až od patnácti let. To mi docela vadilo, protože nevím, proč bych měl jako čtrnáctiletý platit za dopis nebo balíček více, než kdybych byl starší, zdálo se mi to totálně nelogické.

Tak jsem podal podnět veřejné ochránkyni práv, která poté zahájila šetření s Českou poštou a s Českým telekomunikačním úřadem, který ve věci nechtěl nijak konat. Výsledek byl, že Česká pošta ustoupila tlaku ombudsmanky a umožnila používaní Zákaznické karty i mladším. I když se to mě už netýká, jsem za to rád.

A chtěl bych při této příležitosti vyzdvihnout práci veřejné ochránkyně Anny Šabatové a jejího úřadu. Jsou neustále kritizováni, přitom si myslím, že jde o velmi kvalitní instituci a paní doktorka Šabatová je člověk na svém místě. A to říkám s vědomím toho, jak je to v Česku nepopulární názor.

Nedávno jsi poukázal také na dva náměstky (Pavel Smetana a Zdeněk Fišer) prostějovské primátorky Aleny Raškové, kteří podle tebe neoznámili při hlasování na zastupitelstvu střet zájmů. Ti po tobě, respektive Tvých rodičích, chtěli následně zaplatit výdaje za advokáta, kterého si vzali na přestupkové řízení. Jestli se nepletu, tak na základě této skutečnosti pak dorazila předžalobní výzva. Jednalo se podle tebe o snahu tě zastrašit, abys už dal s podobnými oznámeními pokoj? Anebo to vnímáš jako legitimní snahu o úhradu nákladů, které vznikly tvým zapříčiněním?

Ještě bych upřesnil, že ve střetu zájmů a v přestupkovém řízení byla také jejich kolegyně – radní Milada Galářová. Ta se ale k celé věci postavila násobně rozumněji než zmínění pánové a náklady na advokáta uhradit nežádala. Byla to zjevná snaha mě a rodiče zastrašit, takový nárok neměl absolutně žádnou právní relevanci.

Jak vlastně celá tato kauza dopadla?

Nic z toho, čím politici hrozili, nepodnikli. To potvrzuje moji tezi, že šlo jen o snahu zastrašit, případně úmysl získat neoprávněné peníze. Krajský úřad Olomouckého kraje mi dal za pravdu v mém podnětu k přezkumu a zrušil rozhodnutí, kterým byli zmínění tři radní očištěni. Jinými slovy, případ je projednáván znovu.

Tví rodiče jsou přitom zaměstnanci prostějovského magistrátu, nemáš strach, že třeba by oni mohli mít kvůli tobě problémy?

Oni už různé problémy mají, zejména tedy můj otec. Já ale spoléhám na to, že žijeme v právním státě a že si místní mafie nemůže dovolit, co se jí zlíbí.

A nezrazovali tě tedy sami od toho, abys už podobných věcí nadobro zanechal?

Spíš v minulosti. Já jsem byl vychovávaný v takové neo-normalizaci, ze všech stran. Pořád jsem slyšel, že si musím dávat pozor na to, co veřejně říkám, že nemám vystupovat proti radnici, byť pravdivě, že by se mohli mstít, atd. Teď už je to zčásti jedno. Já mám ale velkou výhodu svého věku a s tím souvisejícího zájmu médií, takže kdyby si některá z těch radničních figurek cokoli dovolila, budu to medializovat. V Prostějově jsou další desítky lidí, kteří se stali nepohodlnými, a radnice jim ublížila. Územní samospráva si způsoby najde. Ti lidé o tom ale moc veřejně nemluví, protože se stále těch radničních postav bojí, že jim ještě něco dalšího můžou udělat. A to je tady dlouhodobě a praktikovala to jak minulá koalice ČSSD-ODS, tak ta současná ČSSD-KSČM-Pévéčko.

Jak ty vnímáš, že reagují tví kamarádi a tvé okolí na to, co děláš? Podporují tě? Nebo se setkáváš spíše s negativními reakcemi a mají tě spíše za podivína?

To je poměrně rozdílné. Reakce u mých spolužáků a vrstevníků jsou naprosto různé. Ale řekl bych, že převažují spíše neutrální reakce – je jim to víceméně jedno.

Není trochu zvláštní, že nedospělý chlapec, kterému ještě nebylo ani osmnáct let, bojuje za veřejné blaho, zatímco ostatní dospělí nechávají podobná témata chladnými?

Ono se v Prostějově samozřejmě angažuje víc lidí, dospělých, ale to není tolik vidět v celostátních médiích, protože to není tolik zajímavé téma. Zvláštní to může být jen do určité míry, ale má to různá logická vysvětlení – já jsem na rozdíl od předchozích generací nevyrůstal v protektorátu, komunismu, ani v 90. letech, takže na veřejnou aktivitu pohlížím trochu jinak.

Jak jinak? V čem se podle tebe právě liší tvůj pohled na věci veřejné?

Že je veřejná aktivita prospěšná a důležitá, že to není nějaké svazáctví, udavačství. Že stát není a priori zlo, ale má lidem pomáhat. Kdybych se měl vymezit vůči 90. létům, tak v tom, že neexistují jen partikulární zájmy různých skupin, ale že existuje něco jako veřejný zájem společnosti, který mají politici definovat. A že existuje nějaký veřejný prostor, který by neměl soukromý vlastník pozemku hyzdit. Že slova jako plánování nebo regulace nejsou relikty komunismu, podobně jako to, že daňová progrese příjmů fyzických osob není ultrasocialismus, jak někdo tvrdí.

Od kolika let jste se vůbec začal zajímat o politiku a veřejné dění? A od kolika let ses začal do politických a úřednických záležitostí přímo angažovat?

Na to je složité odpovědět, protože se postupem času měnila míra mého zájmu o veřejné dění. Od toho naprosto povrchního v šesti letech (vadilo mi rušení koupaliště), přes takový informovanější postoj v sedmi, osmi letech (vadil mi třeba nedostatek kašen ve městě), až po zaujaté sledování problému a počátky angažovanosti v deseti. O stupeň více jsem aktivní po minulých komunálních volbách, kdy mi bylo čtrnáct let.

Sice jsi v některých spotech dosáhl vítězství, ale určitě tě to stálo spoustu času. Dovedeš třeba odhadnout, kolik hodin ti už podobná jednání s úřady a institucemi zabraly času? A nepovažuješ to za ve svém mladém věku za ztrátu času?

Já málokdy jednám s úřady osobně, to není potřeba, obvykle komunikuji s institucemi písemně. Úplně stejně by ale dotaz mohl stát, kolik jsem třeba strávil času na Facebooku a kolik na něm stráví času třeba moji spolužáci. A mohli bychom porovnávat, co je lepší. Úplně na to nemám odhad, ale neřekl bych, že by to byla ztráta času. Spoustu se tím člověk i naučí a je to docela užitečné pro budoucí život.

Co konkrétně ses takto naučil?

Tak například – abych napsal podnět, že město porušuje petiční zákon, tak si musím nejprve přečíst tu vyhlášku, umět si ten zákon vyhledat a najít se, jestli tam fakt je ta lhůta, kterou si matně pamatuji. Když se v tom zákoně zorientuji, musím podnět naformulovat tak, aby z něj bylo jasné, co chci říct. A když obdržím odpověď příslušného orgánu, v tomto případě Ministerstva vnitra, tak tu odpověď chci pochopit. Občas si k tomu musím dohledat nějaký zákon, na který vyrozumění odkazuje nebo třeba použité cizí, odborné slovo.

V médiích se o tobě píše jako o člověku, který podává oznámení a stížnosti jako na běžícím pásu. Máš představu, kolik jsi podobných oznámení řešil a byl bys ochotný prozradit, čeho se týkala?

Ono je to poněkud zveličené. Za svůj život jsem podal jen pár trestních i přestupkových oznámení. Přestupková oznámení směřovala proti radním, jednomu zastupiteli nebo třeba tajemníku magistrátu. Trestní jsem dával kvůli fiktivním poradenským službám, které se platilo město, zde byla škoda přes jeden milion korun. Pak kvůli skutku jednoho zastupitele, kde jsem spatřoval poškození cizích práv a jednu pomluvu, což půjde do přestupkového řízení.

Kde je podle tebe ta hranice, kdy se jedná o poukazování na nepravosti a kdy o zahlcování úředníků? Protože přece jenom tvými podněty se někdo musí zabývat a asi mi dáš za pravdu, že kdyby tohle dělal každý, tak by úřady byly brzo zcela zahlceny.

V tom za pravdu asi úplně nedám, já těch podání tolik nedávám. A pokud jde třeba o oznámení přestupků, tak tam správní orgán provádí předběžná posouzení těch oznámení a teprve na základě toho se sám rozhoduje, zda z moci úřední zahájí řízení. Jinými slovy, nemusí se zabývat vším, co dostanou, pouze pokud z toho vychází, že mohlo dojít ke spáchání přestupku. A kdyby občané ohlašovali protiprávní jednání, tak na tom není nic špatného.

V jakých dalších kauzách ses angažoval a jak dopadly?

Já soustavně upozorňuji na různé věci, zejména prostřednictvím Hanáckého Večerníku, kam píšu o různých regionálních aférách. Často se nejedná o věci, které bych já odhalil nebo hrál v tom nějakou zásadnější roli, ale jenom na to upozorňuji prostějovskou veřejnost, která dlouhá léta žila v informačním vakuu, co se týče průserů místní radnice a jejích představitelů. Z poslední doby bych zmínil třeba nesrovnalosti okolo stavby takzvaného olympijského centra, což je taková lepší tělocvična, kterou zaplatí stát na městských pozemcích podle projektové dokumentace, kterou zaplatí kraj. A využívat to budou lidé místního tenisového oligarchy. Dlouhodobě pak třeba kauza okolo zachování společenského sálu nebo chování ředitele místního Muzea. Je toho víc.

Už jsi v tak mladém věku poskytl mnoho rozhovorů, mimo jiné jsi byl v Show Jana Krause, Všechnopárty nebo právě DVTV. Co ti dala tahle zkušenost do života?

Rozhodně je to pro mě zajímavá a cenná zkušenost, veřejné vystupování je docela důležitá věc a jsem rád, že jsem měl možnost si to už v tomto věku takto vyzkoušet.

V rozhovoru pro DVTV jsi uvedl, že chodíš pravidelně na jednání zastupitelstva. Jak na to zprvu reagovali někteří zastupitelé? A co na to tví rodiče?

U nás zastupitelstva probíhají v obřadní síni radnice a veřejnost je tam v prostorách galerie na balkóně, takže pokud se tam zastupitelé přímo nedívají, tak moji přítomnost nezaregistrují a do kontaktu s nimi příliš nepřicházím, takže nebylo na co a jak reagovat. Rodiče v minulosti nebyli nadšeni, že tam chci chodit, ale přece jenom taky žijí v Prostějově a ví, jak to ve městě vypadá a jací lidé nám vládnou.

Chodíš stále na tato jednání? Vnímají tě již zastupitelé jako rovnocenného soupeře anebo se na tebe stále dívají skrze prsty?

Když mi vyjde čas, tak chodím. Ovšem paní primátorka to naprosto účelově svolává na třináctou hodinu, aby se mohlo účastnit co nejméně občanů a schválně na pondělky, aby se mohli účastnit přítomní koaliční zastupitelé, kteří jsou rovněž členy Parlamentu. Oni se mají každé pondělí věnovat občanům ze svého obvodu, místo toho sedí na zastupitelstvech. Takže mi to ne vždy vychází a nebývám přítomen po celou dobu jednání. To je ale účel radniční koalice – nechtějí, aby tam chodili občané, a dělají všechno pro to, aby tam fakt přišlo co nejméně lidí.

Nedávno jsi soud požádal o udělení svéprávnosti, máš tedy stejná práva a povinnosti jako dospělý občan. Proč jsi žádal soud, aby ses mohl stát “dospělým” dříve?

Hlavně z praktických důvodů, abych mohl mít datovou schránku, abych mohl být zmocněncem v různých řízeních, zapojit se do života spolku. A pak abych byl za své jednání odpovědný a nemuseli politici hrozit žalobami rodičům, hrozili by přímo mně.

Jakube, jaké jsou tvé plány do budoucna? Co bys chtěl dokázat v následujících několika letech?

Osobním plánem je dostudovat střední školu a mít maturitu. Tím ve veřejném životě je dosáhnout změny na prostějovské radnici, aby z ní jednou pro vždy vypadla současná garnitura. Myslím, že to k tomu pomalu směřuje.

Jakube, děkuji za rozhovor. Hezký den.

I já děkuji, Michale. Měj se hezky.

Source : Krcmic.cz