Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Odpověď je nijak. Snadné to není a nebude, pokud jste někoho milovali anebo ho měli extrémně moc rádi. Rychle to také nebude, protože prostě to bude chtít čas – pro někoho to bude záležitost týdnů, pro někoho měsíců a někomu to bude trvat roky. Je to velice individuální. Hodně vám nicméně pomohou následující kroky, kdy máte řekněme prvotní šok za sebou a čeká vás tolik nenáviděná odluka, kdy budete převážně teď asi sami se sebou.

Uvědomil jsem si, jak strašně si vážím toho, že jsme se vůbec potkali, že si vážím toho, co máme za sebou a co jsme dokázali, a že právě proto tebe a sebe propouštím dál.

Porozumění

Že v tom nejste sami a že tohle se prostě normálně děje všem a všude. Že vztahy se vyvíjí a bortí a formují naši osobnost.

Že smyslem partnerství, vztahu – je sebekultivace nás samých. Partnerství totiž neslouží k tomu, aby nám bylo dobře. Partnerství slouží k tomu, abychom se dostali k tomu, že nám je dobře. K tomu, abychom poznali strop i dno a věděli, čeho chceme příště dosáhnout i bez chemie.

Když jsme zamilovaní, tak na nás působí chemie a vidíme tak všechno růžově. Tráva je více zelená a nebe modřejší. Díky tomu poznáme strop vašeho partnerství – to, co je možné. Pak to musí zákonitě spadnout. Následuje strmý pád a v tu chvíli poznáváme dno. A pak se snažíme dosáhnout téhož jako jsme měli dříve za pomocí chemie (zamilovanost), ale bez chemie. To je to umění, cíl vztahu a vlastně partnerství (aspoň doufám:-)).

Zamilovanost je nejkrásnější chemická nemoc, kterou lidstvo zná. Naštěstí je vyléčitelná :-).

Po opadnutí zamilovanosti anebo ve chvíli, kdy máte pocit, že vám chybí, tak si ujasněte si sami v sobě priority – co od stabilního partnerství potřebujete. Zamilovanost je úžasná a nádherná, ale jak dlouho může trvat? Věčně ne.

Zamilovanost trvá většinou 2-4,5 roku. Déle netrvá, protože by vás to asi zabilo. Vysálo by to z vás naprosto všechnu energii (asi to je zřejmě evidentně hodně náročný proces). Proto si často po rozchodu tak oddechnete a uleví se vám (pokud ne, tak jste kreténi a nevíte, proč odcházíte :-).

To je ostatně i ten důvod, proč vám pak po rozchodu nadává „bejvalka“ do „čuráků“ a ona je pro vás neskutečně „vypatlaná pizda“ :-). Ne vždy to tak ale musí být. Dá se rozejít i v klidu – pokud máte oba dostatečný nadhled a chápete, že tohle je další etapa vašeho života a že není třeba druhé straně ubližovat anebo ji z čehokoliv vinit – že v tom prostě i potom jedete spolu. Jsou věci, které se zkrátka nedají ovlivnit, dají se pouze přijmout tak, jak leží a běží. Když se s tím smíříte, budete z rozchodů relativně vždy rychle venku.

Co je smyslem života? Mít vztah? Najít partnera? Zplodit děti? Smyslem je podle mě vytvořit si maximum příjemných prožitků / zážitků. Vztah a partner mohou být součástí těchto příjemných zážitků, ale rozhodně to není jediný smysl a cíl vašeho života.

Jakmile tohle pochopíte, budete se už navždy na vztahy dívat jinak. Nebudete je brát jako prohru. Ale jako impuls k dalšímu snažení. Další krok k vašemu dalšími rozvoji vedoucí k rozvoji vás samých a k rozvoji vaší osobnosti. K tomu, abyste našli ten váš smysl života anebo jiný či další příjemný zážitek :-).

Smíření se situací

Zkušenost rozchodu vás vede ke smíření se s bolestí a k přijetí životní lekce. Schovávání se před bolestí nás od ní neuchrání. Alkohol, televize, nakupování nepotřebných věcí jsou možná krátkodobé rozmělňovače bolesti, které však z dlouhodobého hlediska vaši rozbouřenou mysl ke klidu nepřivedou.

Pokud se nerozhodnete přijmout výzvu rozchodu a s tím spojenou bolest, vždy bude trápení silnější než vy.

Rozchod vede k uvědomění si, že život dle vašich představ je možný a že stojíte na jeho začátku právě teď. Od teď už je to jen na vás – jste v tom zase jen vy sami. Pokud chcete být nešťastní, nešťastní budete. Pokud se chcete zase cítit šťastní, tak tohle by měl být ten pravý odrazový můstek. Stačí se jen odrazit – sice ode dna – ale pořád lze skočit. A pak…

… pak už jen čekat, kam vás vítr zanese :-). To je na životě to krásné a šílené zároveň. Nikdy nevíte, kdy a kam vás zavane. Neexistuje možnost opravy. To je na tom krásné a kruté zároveň. Prostě vše jen plyne dál. Je třeba to přijmout. A jít dál.

Pokud jste ve stavu, kdy vůbec nevíte, jak rozchod vůbec přežít, rád bych vás postrčil k myšlence, že se dá žít lepší život. Že se můžete dnes rozhodnout a skoncovat s minulostí, která se stejně nedá předělat. Máte před sebou celou budoucnost, tak proč stále litovat všeho, co již bylo? Zpět to již nevrátíte. Můžete se jen snažit o to, aby tam na vás zase čekala super budoucnost. Další super zážitky.

Děkuji za to utrpení, bez něj bych nebyl dnes šťastný. Bylo to peklo, které stálo za to a musím napsat jediné. Děkuji všem, kteří jsou teprve na začátku té nelehké túry. Držím palce a věřte stojí to za to. Ta cesta má konec a dokonce šťastný. Jsem toho důkazem. Pak si na konci za čas uvědomíte, že to celé byl jen špatný sen, ze kterého se probudíte…

Uvědomění si

Že ani jedna strana to nemá a nebude mít lehké. Pro oba je to velice složité období, kdy jeden cítí pocit křivdy, druhý už má dost toho debila na druhém konci, který mu furt píše a brání mu v rozletu.

Za čas se to samozřejmě trochu otočí, ale o tom už jsme se bavili v článku: Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hodně bych zdůraznil, že dost lidí má tendenci si právě v této porozchodové fázi má tendenci jeden druhému ubližovat. Vy se cítíte zranění a chcete, aby to ten druhý věděl, tak mu pošlete srdceryvnou SMSku, zavoláte a vás ex bude mít slabou chvilku, kdy vám dá naději anebo mu to jen přijde celé líto a už se v tom plácáte také dokola. Proto je lepší nebýt v kontaktu a dát si oddech.

A i vy byste se měli snažit to vašemu bývalému partnerovi ten život nekomplikovat. Věřte mi, že ani on / ona to nemá lehké. Také se trápí, také na vás myslí. Také neví, jestli udělal/-a správně. Strach a slzy jsou vždy na obou stranách a je úplně jedno, kdo koho opustil.

Přestavte si, že ve chvíli, kdy myslíte na svou bývalou přítelkyni / expřítele, tak i ona / on myslí zrovna teď na vás. Stýská se jí / mu. A představte si, že vždy, když na svého bývalého partnera budete vzpomínat ve zlém, tak i on na vás bude vzpomínat jako na čuráka anebo mega tupou kundu. Tak si raději zkuste vybavit nějakou veselou vzpomínku, u které jste se za břicha popadali. Pomůže to.

Hlavně přejte jí / mu, aby se cítil šťastný. Nezáviďte. Nebuďte naštvaní, že vám dal košem. To je život.

To je věc, kterou automaticky „podepisuje“ každý z nás, když se s někým sbližuje. Když to nevyjde, přežijeme to, i když se nám to tak zpočátku nezdá. Nebude to žádná velká zábava a budete mít pocit, že umíráte. Ale tento pocit brzy odezní. Odezní spíše rychleji, když nebudete propadat bezmoci.

Čím silnější vazbu jsme k partnerce / partnerovi měli a čím překvapivější pro nás rozchod byl, tím déle se s ním zpravidla vyrovnáváme. Přeci jen je to jiné, když se rozcházíme po několika měsících, kdy jsme cítili, že vztah přestává fungovat a chladne, než když žijeme (= myslíme si), že žijeme ve spokojeném vztahu. A najednou přijde rozchod jako blesk z čistého nebe – pak to zpravidla déle trvá, než se z toho vzpamatujete. Protože následuje šok.

Když už to jde delší dobu do kelu, tak se na to tak trochu člověk sám od sebe připravuje. Uvědomuje si to, že tady ten druhý brzo nebude a srovná se s tím pak (většinou) daleko lépe.

Dopřejte si čas – vám oběma

Určitě jste slyšeli od svých zkušenějších přátel a rodičů, že čas vše vyléčí. To je skutečně pravda. Čas skutečně ty hrany otupí. Umožní vám si od sebe odpočinout. Začít znova – ať už jinde anebo zase spolu.

Bez tohoto oddechu hrozí totiž, že se ocitnete ve spirále výčitek a bolesti, kterou budete jeden druhému donekonečna působit. Najednou by zůstala pouze bolest a všechny krásné vzpomínky by byly tytam.

Dost pomůže si během tohoto období sednut a zamyslet se nad tím, jaké měl váš partner přednosti. Zpočátku jich budou desítky. Po čase ale začnete přemýšlet také nad nedostatky. Začnete je vidět reálněji. A možná si uvědomíte, že vlastně s někým takovým by to ani stejně nemělo cenu. Ale tento efekt se dostaví až časem.

Nebo přijdete na to, že skutečně je to někdo, s kým to chcete zkusit znova a pak – pak už je to jen na vás dvou. Na tom, jestli druhá strana bude také chtít. Ale k tomu dospějete oba až časem.

Nulový kontakt

Ten stále trvá a trvat bude. Uvědomte si, že si od sebe potřebujete dát na chvíli pauzu. Je v tom příliš mnoho citu, příliš emocí a ty potřebují vychladnout.

V době, kdy má každý druhý Čech Facebook, tak myslím, že skutečně není na škodu jeden druhého zablokovat. Je to vysvobození opět pro oba. Vám to neumožní stalkovat a druhé straně také ne. Ušetříte si zbytečnou bolest ve chvíli, kdy tam uvidíte zamilované fotky s dalším objevem a podobně.

Až na to budete připravení, tak to můžete zkusit blokaci zrušit, ale rozhodně to nedělejte příliš brzo. Vrátilo by vás to zase na začátek. A pokud nejste sadomasochisti, kteří se rádi litují a trápí svou dušičku, tak přesně tohle uděláte. Pokud bude druhá strana škemrat, buďte vy tím, kdo řekne, že to bude takhle. V tomhle si musíte prostě pomáhat navzájem a rozhodně byste se neměli nechávat zatáhnout do podobné spíraly, kdy si zase budete jeden druhému vylívat srdíčko, omlouvat se a říkat, jak je vám to líto. Teď na to není zrovna vhodná chvíle. Časem třeba bude, ale rozhodně ne teď.

Vždycky mě baví, když pak sám sebe přistihnu, jak čumím své bývalé partnerce na profil. Já už teda aspoň vím, že to je debilita, uvědomím si to, zasměju se tomu, jaký že to jsem kretén a jdu zase ten čas věnovat jiným důležitějším věcem. Třeba sepisování článků pro stejně retardované jedince, kteří je pak čtou :-D. Nicméně toto chování se musíte naučit a je to asi jeden z nejlepších a nejrychlejších léků, které vás mohou z rozchodu dostat.

Nestalkujte, přikažte to sami sobě a zvládnete to. Hezky krok po krůčku – vydržte týden. Dva. Až to bude měsíc, tak už jste z toho skoro venku, hlavně nepolevujte. 

A hlavně – neozývejte se dál, pokud se sami necítíte dostatečně na tuhle fázi připravení. Trápili byste se chladností odezvy. Ten druhý o vás ví. A pokud by chtěl / chtěla, ozve se vám dříve nebo později sám.

Nelitujte se. Vezměte si z toho ponaučení a jděte dál

My máme dost často tendenci litovat sebe sama. Užírat se píčovinami. Ležet v posteli a brečet. Ale jen málokdo má tu sílu jít i navzdory osudu dál (já). Někdo potřebuje trochu popostrčit. Někdo si chvíli si poplakat a pak rázným krokem vyrazit za lepším budoucnem.

Když pochopíte, že vztahy vás mají hlavně něčemu naučit a když zkusíte zapřemýšlet nad tím, co všechno vás minulý vztah naučil, tak přece nemáte proč být smutní. Nemáte čeho litovat. Máte krásné vzpomínky. Posunuli jste se o ohromný kus dopředu. Dospěli jste. Máte další cenné zkušenosti.

Z toho přece nemáte být smutní. Z toho se máte radovat. Jste zase lepší a chytřejší.

Lidská utrpení a bolest, ať už z jakéhokoli důvodu, na nás zanechávají nesmazatelné stopy. Až takových stop má člověk na sobě hodně a prežije, pak se stáva zkušeným a moudrým.

Nikdy netušíte, zda druhý den nebudete velmi šťastní anebo naopak. Život je neuvěřitelně rychlý a otevřenému člověku může přinést každým dalším okamžikem „milion“ nových situací, příležitostí a nespočet radostí. A nejvíce v době, kdy je člověk paradoxně sám, třeba právě po rozchodu. Nevyhýbejte se těmto novým situacím. Třeba právě na ně budete s láskou vzpomínat…

A ponaučení pro příště: Ano, milovat. Dát to partnerovi najevo, ale taky mu dát najevo, že není žádnej bůh (bohyně). Že je taky jenom člověk se svými mouchami (to neznamená, že smrdí jako kus hovna, víte, jak to myslím :-D).

Určit hranice, do jaký míry vám může kecat do života. Udržet si svůj životní prostor, uchovat si nějaký (třeba malinký) tajemství, aby pro toho druhého nepřestal být zajímavý. A to samé dopřát tomu druhému, pokud možno nechat mu co nejvíc svobody. Aby neměl neustále pocit, že jej nějak omezujete. Bude pak mít pocit, že je jako divoké zvíře zavřené v kleci.

A… už moc kecám, takže –  jak se s tím vším tedy vyrovnat? Podle mě je důležité si ujasnit, proč se tak stalo. Kde jsem udělal chybu já, kde ten druhý. Někdy ten rozchod nemusí být vina ani jednoho z vás. Každý se nějak vyvíjí a občas se prostě cesty rozejdou, respektive jeden z vás přeroste toho druhého. Zkrátka zjistíte, že se k sobě jednoduše vůbec nehodíte.

Pomáhá také si neidealizovat svého bývalýho partnera. Uvědomit si jeho chyby, až opadnou růžové brýle – ze začátku budete pořád brečet a vzpomínat, jak byl ve všem dokonalý. Časem už ne :-). Podle toho, že už vidíte, v čem byl na nic, tak už víte, že jste z toho pomalu venku :-).

Nezapomeňte si také vážit sebe samých. To, že vás někdo odkopnul anebo proto, že se cítíte teď jako kus hovna, tak to neznamená, že jste horší. Vědět, že ten druhý přišel o hodně. Je to hodně o vědomí svojí vlastní hodnoty. O vlastním sebevědomí. O tom, že jste si vědomi toho, co sami nabízíte. A že o vás se vyplatí bojovat.

Vztah s někým nám může výrazně obohatit život, ale nečekejte od něho bůhvíjakou spásu. To je zhoubné a lidi na to často dřív nebo později dojedou, jakmile se pro ně jejich partner stane středobodem jejich života. Stejně tak je podle mě zhoubné si myslet, že váš vztah musí zákonitě trvat věčně. Nemusí a je dobré to mít na paměti. Pak to pro vás nebude takový šok a lépe se se vším vyrovnáte.

Správné nastavení mysli

K tomu vám pomůže svižná hudba a to, když se budete řídit kroky uvedenými v tomto článku. U hudby nedoporučuji žádné dojáky, žádné táhlé srdceryvné songy. Nasaďte si ráno sluchátka na uši peckovní hudbu a sundejte si je až večer. Divili byste se, jak právě správně zvolená hudba vám pomůže se dostat zase do nálady.

V piči jste pouze, pokud posloucháte Káju Gotta. Za to si fakt nezasloužíte žít Source : Krcmic.cz