@ Jak napsat zavináč na klávesnici?

Bez znaku zavináče (@) už se v dnešní době neobejdete. Dávno neplatí, že by se používal pouze v e-mailové adrese, a proto se vyplatí zapamatovat si klávesovou zkratku, která se s ním pojí.

Kde všude se zavináč @ používá

Anglicky se čte jako at, ale my jsme si ho pojmenovali hezky česky podle tvaru, který nám připomíná.

Jak všichni víme, nejčastěji se zavináč používá v mailové komunikaci. U nás ho ale najdeme třeba i jako symbol v jízdních řádech. Významná je i podobnost znaku zavináč s bývalým logem televize Nova.

Zavináč se v současnosti používá i v prostředí sociálních sítí, kde umožňuje označovat uživatele.

Využití symbolu zavináče je tedy široké. Pojďme se podívat na to, jak ho napsat.

Jak se píše zavináč @ přes klávesy Ctrl + Alt

Nejčastějším způsobem psaní zavináče je stisknutí klávesy Ctrl + Alt. Obě tyto klávesy najdete na levé straně klávesnice. Podržte je a pak už stačí jen stisknout písmeno V.

Jak se píše zavináč @ přes klávesu Alt Gr

Místo Ctrl + Alt můžete použít pravý Alt, který někdy bývá označován jako Alt Gr a dělá to samé jako stisknutí kláves Ctrl + Alt. Podržte tedy pravý Alt + stiskněte klávesu V.

Jak se píše zavináč @ na numerické klávesnici

ASCII kód, pro psaní zavináče využijete v případě, že máte numerickou klávesnici. Ta se v dnešní době u notebooků vetšinou redukuje, ale v případě, že ji máte k dispozici, stačí podržet levý Alt + vyťukat na numerické klávesnici číslo 64.

Pokud vás zajímá, jak psát další speciální znaky, najdete je na přiloženém odkazu.

Není zavináč jako zavináč!

Rybí zavináč v láku se sice řadí k typickým hospodským jídlům, ale na rozdíl od většiny z nich jsou ze samých zdravých surovin (dietní ryba, kysané zelí, zelenina). Zavináč je zavinutý řez ze sledě a zeleniny, naložený v kyselém nálevu. Jídlo pochází ze Severní Evropy, do Česka se dostalo z Německa, kde bylo obzvláště oblíbené v 19. století.

Název tohoto jídla se podle jeho tvaru vžil i jako označení pro znak @, který se používá zejména v e-mailových adresách. Takže pokud jste náhodou již přišli na to, jak se píše správně zavináč na klávesnici (@), tak můžete zkousnout jako oslavu tuto kyselou rybičku! 

Společně s utopencem a nakládaným hermelínem patří k nejzákladnějším položkám české studené kuchyně, tedy jídel podávaných často i v těch hospodách, kde se teplá jídla nevaří, případně i v době, kdy se hotová jídla ani minutky nepodávají. Jako chuťovka k pivu či vínu se však zavináč podává i v restauracích s plným sortimentem. Zavináče se prodávají i v prodejnách potravin či polotovarů, tedy i mimo stravovací zařízení. Zpravidla se jedná o maso ze sledě.

Zavináč – výroba a složení

Surový sleď se při přípravě očistí a nakrájí na plátky (filé). Následně se naloží asi na 24 hodin do solného roztoku. Jinou variantou je plátky nasolit a nechat 3–4 dny uležet v dóze. Po proprání na další asi dva až čtyři dny do roztoku octu (tato fáze je podle některých zdrojů ideální pro odstranění hlavy, ploutví a páteře).

Po dalším proprání se maso i s kůží nakrájí na pruhy, na něž se vloží zelenina (kysané zelí, cibule, okurka, předem uvařená kořenová zelenina atd.). Obložené pásy masa se zavinou a zajistí se tak, že se propíchne párátkem. Často se užívají dvě párátka propíchnutá křížem.

Zavinuté se uloží na dobu nejméně 3 dnů do octového nálevu obsahujícího vodu, ocet, sůl, cukr, případně sladidlo a koření (například bobkový list, nové koření, pepř). Podle některých receptů se zavináče vůbec předem nezavinují, ale ingredience se rovnou po vrstvách vkládají do sklenice. Následně se uležený zavináč podle některých receptů ještě několik minut povaří a po vychladnutí zalije, může se zalít například olivovým olejem.

Zavináč polsky
1.	(potrav.) (pokrm ze sledě) rolmops m
2.	(výp.) (znak @) małpa f

 

Symbol @ není vždy zavináč, aneb jak to mají jinde ve světě?

Ve světě ale @ není zavináč, v různých státech má @ úplně jiné označení. Dokonce ani angličtina nezůstala u obyčejného at a občas pro něj užijí i poetičtější jméno. Většinou se odkazuje na zvíře, případně zvířecí ocas, občas na jídlo.

Více o historii najdete na Wikipedii, kde podle jednoho zdroje byl @ použit jako zakončení modlitby v Bulharsku roku 1345.

Čeština – My říkáme zavináč podle rybí pochoutky, stejné je to už jen na Slovensku.

Arabština – nepoužívají latinku a tento znak najdou jen na bilingvních klávesnicích. Nemají pro něj žádné specifické označení, většinou použijí anglické at, ale prý jej někteří nazývají jako othon, ucho.

Holandština – původní označení bylo prosté „een a met een slinger“ [zatočené a], ale nyní se častěji používá „apestaart“ [opičí ocas] nebo „slingeraap“ [houpající se opice]. Objevují se i další názvy, třeba „a-krol“ [zakroucené a], nebo „apeklootje“ [opičí varle].

Dánsko –  „alfa-tegn“ [znak alfa] nebo „snabel“ [sloní chobot], případně „grisehale“ [prasečí ocas]

Arménština – „shnik“ [pejsek]

Angličtina – Kromě běžného „at“ se objevují názvy „mercantile symbol“ [obchodní znak], „whirlpool“ [vířivka], „snail“ [šnek], „cabbage“ [zelí].

Finština – Finové mají zavináč  spojený s kočkami. Kromě „kissanhnta“ [kočičí ocas] se používají i citoslovce, „miau“ nebo „miumau“, které znamenají prostě mňau. V menšině potom i „apinanhanta“ [opičí ocas] a „hiirenhanta“ [myší ocas].

Francouzština – ve Francii je @ nazýván arobase. Pravděpodobně pochází ze španělského arrova, ale pro Francouze nemá žádný další význam, jde jen o označení znaku. Občas se objevuje „enroule“ [zatočené a], „escargot“ [šnek] nebo „petit escargot“ [malý šnek].

Němčina – Hezké libozvučné „Affenschwanz“ znamená opičí ocas, případně „Klammeraffe“ [visící opice]. Pár Němců používá oznaení „Ohr“ [ucho].

Řecko – „papaki“ [káčátko], podle podobnosti s komixovou postavou.

Hebrejština – Židi říkají „shablul“ [šnek], případně „shtrudl“, což neznamená nic jiného, než štrůdl, zatočenou pochoutku. Štrůdl-seznam-cz, to by se možná ujalo i u nás.

Maďarština – Velmi divné slovo mají pro @ maďaři. Říkají mu „kukac“, což podle slovníku znamená [na], ale také červ nebo larva.

Indonézština – nemají žádné označení a místo zavináče říkají je „uh“.

Italština – Taliáni říkají „chiocciola“, což znamená šnek. Občas použijí i „a commerciale“ [obchodní a].

Japonština – místní si běžně půjčují slova z jiných jazyků, hlavně z angličtiny, ale říkají je zcela po svém. Zavináč je v tomto případě „atto maaku“ [znak at]

Korejština – „dalphaengi“ [šnek]. A to ani nevíme, jestli jsou v Koreji šneci.

Litevština – litevci nejčastěji řeknou něco jako „E-mail ženklas“ [the e-mail sign], ale často si pletou @ s &.

Mandarínská čínština – Nejčastější pojmenování je „xiao lao-shu“ [myší ocas]

Norština – „grisehale“ [prasečí ocásek] nebo „kro/llalfa“ [zakroucené a]

Polština – Zavináč řeknou naši severní sousedi jako „malpa“ [opice], ovšem občas i jako „kotek“ [kotě] nebo „ucho swini“ [prasečí ucho]

Portugalština – stejně jako ve Španělsku, @ je arroba, jednotka hmotnosti

Ruština – oficiálně „kommercheskoe“, tedy [obchodní a], ale říká se i „sobachka“ [pes], „obezjana“ [opice] nebo „pljushka“ [ruské pečivo]

Srbština – „Majmun“ [opice], bylo převzato z turečtiny.

Slovinština – „afna“, zřejmě převzato z německého affenschwanz [opičí ocas], ovšem ve slovinštině to znamená [žena, která se moc fintí]

Španělsko – Většina lidí nazývá @ jako arrova, což je jednotka hmotnosti převzatá z arabštiny. Jedna arrova je zhruba 25 liber.

Švédština – oficiálně „snabel-a“, což znamená něco jako sloní chobot. Zřejmě podle legendárních švédských slonů. Občas narazíte i na „kanelbulle“ [skořicová rolka], „apsvans“ [opičí ocas], „elefantora“ [sloní ucho], „kattfot“ [kočičí noha] nebo „kringla“ [preclík].

Thajština – neexistuje oficiální označení, ale můžete zaslechnout „ai tua yiukyiu“ [kroutící se červ]

Turečtina – „kulak“ a znamená to ucho. Pokud použijete „at“, Turek vám bude rozumět slovo [kůň].

Jižní Afrika – V afrikánštině, která vychází z holandštiny, nazývají @ jako aapstert, opičí ocas. Stejné označení má i člověk, který učinil hloupou chybu.

Source : Krcmic.cz