Jak jsem psal slogan

Jednoho mě kontaktoval jednatel jedné distribuční společnosti. Požádal mě o vytvoření popisku pro jednu nejmenovanou hru. A protože firma (shodou okolností), stejně jako já, pochází ze Zlína, neváhal jsem ani vteřinu. Moraváci si majú pomáhat, ne? Svou roli v tom samozřejmě sehrál slíbený mamon (vyjádřený v litrech slivovice), který obdržím po dokončení zakázky. A fakt, že mě psaní popisků a recenzí pro počítačové hry vždy velice bavilo.

Na nabídku jsem tedy kývnul. Na rozdíl od některých jiných klientů měl pan jednatel zcela přesnou představu o cílové skupině uživatelů. Hra měla být určena pro ženy středního věku – věková hranice – nad 30 let. Dostal jsem samozřejmě do pazourů také samotnou hru na otestování. Inu, nehrálo se to špatně. Jelikož mám tento typ her docela rád, bavil jsem se.

Spokojen s hrou jsem se jal vytvářet popisek. Nejvíce mi dal zabrat slogan. Jelikož jsem (jak jste si mohli všimnout dle mého jména) muž, musel jsem nejdříve přijít na to, co by takovou zralou třicítku zaujalo. A jelikož jsem zrovna ten den cestoval brzo ráno vlakem (byla tehdy asi 4. hodina ranní), měl jsem jedinou možnost dozvědět se, po čem ženy touží. Musel jsem jednu zástupkyni ženského pohlaví vyzpovídat.

Pečlivě jsem si vyhlédnul svou ženskou oběť. Roztomilou černovlásku držící knihu. Vypadala udržovaně = klasická MILFka / MCBP :-). Pomalu jsem si přisednul naproti ní a tvářil jsem se jakoby nic. Pokusil jsem se nějak nenásilně započít konverzaci a chudinku ženu přitom nevylekat. Ale nepovedlo se mi to. Sotva jsem ji oslovil, trhla sebou, jako kdyby před sebou spatřila ducha (nejspíš jsem ten den nevypadal zrovna sexy). Naše konverzace vypadala následovně:

Já: „Vidím, že se taky snažíte usnout.“ (ukazuji na knihu, co třímá v ruce)

Ona (strach v očích): „Já…erm…?“

Já (smích na rtech): „Jsem vás asi právě probudil, že? Jestli ano, tak se moc omlouvám. Nebyl to záměr.“

Ona (pokus o úsměv): “ Ne. Já se jen trochu zamyslela.“

Já: „A nad čím? Se pochlubte.“

Ona: „Nooooo. Víte……“

Já: „Nooooo. Nevím. Povězte mi to.“

Já: „Budu potřebovat tvou pomoc.“

Ona (opět vyplašený výraz): „Ježišmarja. A o co jde?“

Já: „Musím teď napsat texty pro jednu hru…“

Ona: „Jooooo?!?“

Já: „Jooooo (napodobuji její mluvu). Jedná se o výrobce (distributora) počítačových her. Já mám za úkol vytvořit popisek pro jednu hru. Zrovna teď si lámu hlavu nad sloganem. Kvůli tomu musím nejdříve pochopit ženské myšlení. Jelikož je hra určena přesně pro takové ženy, jako jsi ty. A pokud nepochopím uvažování cílové skupiny našich sladkých poloviček, pro které je určen tento produkt, tak se mi jen stěží podaří pro náruživé hráčky vymyslet poutavý slogan.“

Ona: „Tak na to budeš potřebovat tak tři lidské životy.“ (smysl pro humor ji fakt nechyběl – teda na ženskou:-))

Já: „Já vím. Ale nutně bych potřeboval takový rychlokurz na pochopení ženského mozku. Potřeboval bych, abys mi řekla ty sama, jak by podle tebe měla vypadat hlavní hrdinka nějakého fantasy románu.“

Ona (zasní se): „Noooooo……..“

Já: „Počkej. Nejdřív tě zasvětím do děje.“ (vysvětlím ji zápletku – o kouzelnici, která ztratí paměť a snaží se získat zpět svou magickou moc)

Ona (zasní se): „A máš nějaký nápad?“

Já: „Vím určitě, že ve sloganu bude slovo žena.“

Ona: „To je dost málo, nemyslíš?“

Já: „To vím taky, ale společně to zvládneme.“

V tuto chvíli začal nefalšovaný brainstorming. Já jsem na nich chrlil vše, co mě v danou chvíli napadlo. A ona přikyvovala nebo naopak oponovala (v tu chvíli jsem vždy nahodil na obličej výraz masového vraha, který si třicítky dává ráno k snídani).

Zvládli jsme to na jedničku. Nakonec jsme dali dohromady množství různých návrhů, ze kterých si klient nakonec jeden slogan skutečně vybral.

Jak vidíte, práce textaře může být místy docela zajímavá.

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

Source : Krcmic.cz