Ištván RedAK Evženovič: Když jsem byl malý, tak jsem spadl do žumpy

Každý člověk je v něčem unikátní. Jeden umí to a ten zas tohle. Někdo umí vydělat miliony. Někdo jiný zase dokáže rozesmát tisíce lidí na internetu svým hodně specifickým humorem. Pokud je vám blízký humor od Stay Zmrd, tak se připravte na to, že se asi podruhé v životě zamilujete do kluka, i když třeba nejste gay. A o kom to mluvíme? 

Tím člověkem je Ištván. RedAK. A Evženovič. Raketový inženýr z Moravy, který tak trochu připomíná legendárního Járu Cimrmana. Člověka, kterého nikdy nikdo neviděl a jenž se dočkal uznání a pochopení až po smrti. Jinak civilním povoláním trol internetových diskuzí a sociopat na sociálních sítích. A protože je třeba světu ukázat i odvrácenou stranu internetu a čas od času také odlehčit naši sekci s rozhovory, pozvali jsme si tohoto génia a tvůrce absurdního humoru i k nám do redakce.

Ahoj Ištváne! Původně jsem tě chtěl pozdravit jako Kalousek („Nazdar, ty debile!“), ale pak jsem si řekl, že budu raději slušný. Děkuji, že jsi přijal mé pozvání k rozhovoru. Pojďme se tedy vrhnout na tebe a na to, co děláš. Český internet jsi zaujal díky svému bezkonkurenčnímu profilu na sociální sítí ask.fm, kde trpělivě odpovídáš na dotazy svých věrných fanoušků. Proč sis jej vlastně tehdy založil?

Ahoj zmrde! Původně jsem chtěl být slušný, ale pak jsem si řekl, že oba dva vaši čtenáři jsou zajisté tolerantní lidé, takže jim určitě nebude vadit, když budu nazývat věci pravými jmény.

Účet na ask.fm jsem si založil, neboť jsem chtěl pozvednout jeho nulovou úroveň. Když jsem tam viděl otázky a odpovědi typu „kdes bila odpaněna? – v pokoji“, tak jsem dostával chutě naložit si mozek do zavařovačky a poslat ho k večeři chudým dětem do Bombaje, neboť jsem nemohl unést, že sdílím galaxii s živočišným druhem, který intelektuálně zakrněl někde na úrovni planktonu. Ale zase je to tam plné dvanáctiletých čubiček s make-upem až na kundě, které vám na anonymní požádání plesknou své nezralé dětské bradavky přímo na monitor, takže občas kvalitně pohoním, to zas jo.

Máš představu, kolik času ti zabere odpovídat na všetečné dotazy tvých fanoušků?

Žádnému z dotazů nevěnuji víc než dva dny, zase tolik volného času nemám. Většinou si vezmu v práci volno, zavřu se ve svém zatuchlém doupěti, otevřu si zkyslý krabičák Zámecká paní z výprodeje a začnu tvořit.

Zavři na chvíli oči a zkus si vybavit suverénně nejdebilnější dotaz, který ti kdy kdo položil.

„Už ses někdy polil domácím medem od babičky, ulehl do saténového povlečení, a zatímco se domem rozeznívaly tóniny největších hitů Madonny z let 1972 – 1985, tak ty sis prstem masíroval bradavky a rozkošně se u toho chichotal?“

Co je to za kravinu?! Rozhodně jsem se nechichotal rozkošně, nejsem žádná buzna!

Jaká byla tvá nejvtipnější odpověď? Je mi jasné, že snad každá. Ale přece jen bude určitě existovat jedna, které si ceníš ze všech nejvíce. Takže – která to je?

Jak snad? Chceš facku? Všechny jsou genitální! Ale dost už skromnosti. Nerad bych si zde egoisticky honil šulínka, takže pokud bychom to měli brát podle počtu srdíček, kterými lidé jednotlivé odpovědi zkrášlují, tak nejvíce jich nasbírala moje tuze zábavná historka se sexem na kuchyňské lince.

(Pod tohle hoď její screenshot a tuhle poznámku nezapomeň před publikací smazat, ať nejsi za kokota!)

Odpovídáš na všechny dotazy, co ti dorazí do schránky? Pokud ano, tak proč?

Vůbec ne. Mám tam stovky otázek, z nichž tři čtvrtiny ani otázky nejsou a ty průběžně mažu. Ty dotazy by se daly rozdělit do tří kategorií. Největší část zabírají pochvalné ódy, chvalozpěvy a nabídky k sexu všeho druhu, včetně archaického misionáře, nad kterými zhruba pětkrát denně vyhoním Dankena.

Další kategorii tvoří klíčové existence, tedy vše od idiotů, debilů a pamrdů, přes nevyvedené experimenty lobotomických zákroků, až po naprostý genetický odpad.

A i přestože mám při jejich čtení nutkavé tendence obrátit oči v sloup, odložit laptop, přistoupit k oknu, otevřít ho, vyskočit z něj, plachtit pět pater, přizabít se, v bolestech se vysápat zpět nahoru a tento proces opakovat ještě pětkrát, tak na tyto dotazy odpovídám zpravidla nejčastěji, neboť tvoří specifickou charakteristiku mého profilu. Třetí kategorie jsou dotazy, které jsou vtipné, promyšlené, nebo jinak zajímavé, ale na které mě zrovna nic nenapadá, takže se jejich autoři snažili zbytečně.

To mě zaujalo… Danken je tvůj penis?

Ne, Danken je můj pes. 

Co říkáš na nedávný proslov našeho prezidenta Zemana v rádiu? Konkrétně řekl – kunda sem, kunda tam. Nevíš, proč si vzpomněl zrovna na tebe?

Já Milouška totiž poprosil, jestli by mi mohl udělat v rádiu píárko, protože jsem bezcenný kus hovna, jehož existenci nezaregistrovala ani vlastní matka při porodu, takže jsem z ní jen samovolně vypadl na obecní chodník. A Miloš na oplátku chtěl jenom uzavřít cenově výhodný kontrakt s dovozcem becherovky, takže jsem obvolal pár svých vietnamských kamarádů, kteří se kromě vaření pika věnují i nelegálnímu dovozu alkoholu ze třetích zemí a bylo to hned.

Kde všude se mohu na internetu setkat s tvým ostrovtipem?

Mám účet například ještě na csfd.cz, kde komentuji filmy, protože jsem největší filmový bůh a taky si tam léčím komplexy ze svého malého ega, konta a péra. Tam mě naleznete pod přezdívkou RedAK a pak mě můžete také najít na Facebooku.

Tam se mi bohužel nedávno stala poněkud nemilá událost, neboť byrokraté z Facebooku usoudili, že osoba, která neexistuje, nemůže mít účet a tak mi ho zablokovali. Ač jsem se je snažil přesvědčit, že kdybych neexistoval, tak si účet nikdy nezaložím, bylo to marné.

Proto jsem tedy alespoň vytvořil skupinu Ištván Redak Evženovič, když už nic jiného. Kromě toho se chystám brzy také prorazit na youtube scéně a trošku tam ty děcka natrénovat v praskání žilek.

Znáš stránku Stay Zmrd? Předpokládám, že asi ano, jelikož máte dost podobný smysl pro humor. Tedy žádný…

Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Určitě je neznám a v tu dobu kdy se to stalo, jsem byla na depilaci knírku u Oxany. Chci svého právního zástupce!

Proč si myslíš, že lidi tato forma absurdního (a značně pokleslého) humoru tak baví?

Protože lidi jsou zvrácení. Když někdo slyší o souložích se zvířaty, tak ihned zpozorní a dá to rozum. Protože o tom sní už od té doby, co jim strýček Frederik na farmě ukázal, jak se dojí krávy. A také se jim určité líbí pejorativní přirovnání a vulgární výrazivo. Poněvadž když vás nějaký prudérní mnich, který se každý večer před spaním modlí k morálnímu kodexu, nazve „ošklivým zlobidlem“, tak to nemá takový říz, jak když vás někdo nazve „špatně obřezaným čurákem“.

Je potřeba pro tento styl humoru mít speciální buňky? Anebo nějakou speciální mozkovou dysfunkci?

Když jsem byl malý, tak jsem spadl do žumpy. Čili jsem možná získal nějaké superschopnosti, kdoví. A taky mě rodiče dost často řezali. Nožem. Každopádně se mě lidi často ptají, kde lze získat takovou aktivní slovní zásobu.

Přitom je to naprosto snadné, stačí jen nepoužívat slabikář jako podložku pro myš při hraní LOLka, ale občas se s ním i vyprstit.

Jsi taková Agáta Hanychová českého internetu. Část lidí si o tobě myslí, že jsi geniálně chytrý a ta druhá část má zase za to, že jsi naprostý debil. Kam by ses zařadil ty sám?  

Kam bych zařadil sám sebe nevím. Ale naprosto přesně vím, kam bych zařadil tebe, protože Agáta se už nějaký ten pátek jmenuje Prachařová. Vím to, protože ji často stolkuju a když není zrovna doma, tak jí vlezu na balkón a hltavě šňupu odér z jejích použitých kalhotek. Starej Prachař je pěkný prase, protože mi tam kromě Agátiných kalhotek schválně nechává i bombarďáky její matky, i když jsem ho opakovaně žádal, aby to už nedělal!

Měřil sis někdy své IQ? Kolik měřilo centimetrů?

Asi dvě a půl kila.

Doufám, že si ceníš toho, že jsme takovou nicku pozvali k nám na Objevit. Ukaž nám prosím, jak moc si toho ceníš. Na stupnici od nuly do π (čti jako pí).

Tady bych rád čtenářům ozřejmil, jak to vaše pozvání vypadalo. Tady pán mě totiž kontaktoval a řekl, že když rozhovor neudělám, tak už si nikdy neškrtnu v žádném Pražském gay klubu, které má všechny pod palcem. A protože jsem měl zrovna už tak dost špatnej den, neboť mi zdražili můj oblíbený toaletní papír a chcípla mi babička, tak jsem na to radši kejvnul.

Ištván se jmenuješ po mamince?

Ištván se jmenuji po svém otci Ignácovi.

Máš nějakou holku?

Ve sklepě by jich pár bylo. Ale už začínají nějak zapáchat, měl bych tam hodit vanilkový Ambi pur.

Jmenují se také Ištván? 

Tak to netuším, jednak nás dělí jazyková bariéra a druhak už přestaly vykazovat známky života. Kamarád mi je vozí jako nepoužitelné kusy z Ukrajinských masokombinátů a to výměnou za kokain a Bebe oplatky. Miluje Bebe oplatky.

Zkus nám prosím představit celou svou rodinu.

Beze všeho. Všemu vládne taťka Zoltán, který pracuje jako Open Manager. Otevírá slepým černouškům vrata do fabriky na kyanid, kde pracují.

Počkej, já myslel, že se táta jmenuje Ignác.

Jsi pozorný, chlape!

To jsem! Ale nenech se přerušovat a pokračuj prosím s představováním jednotlivých členů rodiny.

Pak mám taky pár sourozenců.

Konkrétně je to Eržika, Dežo, Osmán, Aladár, Naděžda, Ziga, Otelo, Konrád, Ruxandra, Costelo, Aranka, Jožka, Olego, Zikmund, Imrich, Mohamed, Grigore, Mihaj, dvojčata Gizela a Gazela a pak nejstarší Lakatoš, Omar a Dezidér, ale těm je už osm let, takže ti jsou všem u prdele. A nesmím zapomenout na našeho psa Dankena. V ledničce ho ještě kousek zbyl.

Původem pocházíš ze které psychiatrické léčebny?

Je to malá psychiatrická léčebna na úpatí pitoreskního městečka Mindrák. A i když jsem tam jeden čas dokonce vedl volejbalový tým Komplex, který byl velmi úspěšný, neboť většina zúčastněných trpěla Parkinsonovou chorobou, tak na ta léta nerad vzpomínám.

Mentálové ze starších ročníku byli totiž moc zlí a vždycky mě ve spánku mlátili kokosovými ořechy do hlavy. Neuvěřitelné, že? Kde ty ořechy kurva vzali?!

Každopádně jsem se pokoušel adaptovat na jejich způsob života, abych mezi ně zapadl, takže jsem si o sobě dva roky myslel, že jsem parní přímotop. Občas jsem v zimě dělával kolegům na lůžku klimatizaci. Nakonec ze mě udělali příčetného blábolícího debila, neboť mi léta píchali do žil arsen draselný a já pořád ne a ne chcípnout, takže jsem normálně v patnácti nastoupil do první třídy.

Máš nějaké záliby?

Mám.

Já si to myslel… Co je pravdy na tom, že jsi nepovedený potrat? Skutečně se tě máma chtěla zbavit už takto záhy, ještě předtím, než ses narodil? Ale jenom se to nepovedlo a proto jsi tak mentálně zaostalý?

To je ošklivá nepravdivá fáma! Debilní jsem pouze proto, že jsem v děloze závodně inhaloval nikotin a později se přiškrtil pupeční šňůrou, na které jsem se pokoušel neúspěšně oběsit, neboť mě již nebavilo sdílet vnitřnosti své matky s jejím dvoukilovým nádorem na cystě.

Moje holka tě miluje a já jsem kvůli tomu hrozně žárlil. Tak jsem ji brutálně ztřískal, ale nepomohlo to. Co mi radíš?

S prcáním ovcí jsem již dávno skončil, takže jí řekni, že má prostě smůlu, nebo z ní udělej salám, když bude odmlouvat.

Zkoušeli tě rodiče utratit alespoň ihned po narození?

Utratit ne. Ale máma mě předčasně porodila jako ohavné embryo a protože se jí ze mě chtělo blít, tak mě hodila do kanálu. Teda až napodruhé, protože nejdřív si mě spletla s placentou, vypadali jsme podobně.

Sranda byla, že mě nakonec otec omylem vylovil v místním rybníku, když načerno lovil moskyty k obědu. Tak už si mě nechali.

Dočetl jsem se, že ti rodiče v dětství pouštěli elpíča… teda elpíčka Kelly Familly. Zanechalo to na tobě nějaké trvalé následky? I když myslím, že na tuto otázku asi ani nemusíš odpovídat…

Ach, krutá to léta. Vždycky když jsem udělal něco špatně, jako třeba že jsem si po sobě zapomněl umýt sestru, kterou jsem zrovna dodělal a chystal se na ní brácha, tak mě zavřeli do spižírny a tam jsem si směl štrikovat.

Lidl pak ode mě odkoupil celou jarní kolekci svetrů s vagínama. No a většinou mě mučili dál, takže mi tam dali kazeťák a se slovy „to tě snad naučí slušného chování, ty zkurvysynu!“ mi pouštěli právě Kelly Familly.

Legrace je, že jsem byl fakt z kurvy syn, neboť máma v mládí kožně absorbovala víc ejakulátu, než průměrná šlapka z dé jedničky za tři životy. Ostatně dodnes se vedou spory o tom, jestli je můj otec orangutan, nebo salátová okurka.

Máš představu, kolik psychologických rozborů jsi už dostal od erudovaných odborníků komentujících všechno a vše na internetu?

Tak to bohužel netuším, nicméně bych je určitě nespočítal ani prstech jedné stonožky. Je velice zajímavé, že všichni internetoví psychiatři dělali zřejmě velmi podobný psychologický rychlokurz, neboť jsem téměř vždy bez výjimky buďto tlustý jedinec bez přátel, panic homosexuál, latentní nekrofil, bigotní vyližprdel, stydlivý samcoložník, zapšklý zoopedofil s oblibou v prznění roztomilých štěňátek a mnoho dalšího.

To všechno je samozřejmě pravda, nicméně nechápu, proč mi to pořád cpou. Některým těmto přemoudřelým kokotům by měly příslušné úřady neodkladně odebrat licenci na lidskou bytost a až do odvolání je klasifikovat jako domácí mazlíčky nulové hodnoty, které může člověk v případě potřeby beztrestně dekapitovat a sníst.

Zkus nám tedy nejenom pro ně popsat celý svůj životní příběh. Začni prosím svým dětstvím. Tam předpokládám bude asi zakopaný pes. 

Jak už jsem říkal, do patnácti jsem obýval psychiatrii v Mindráku, a když jsem pak ani na pošesté nedokázal dodělat první třídu, tak jsem se na školu vysral a známí mi doporučili, abych se dal na kariéru ředitele vesmíru.

I tam jsem bohužel pohořel hned v zárodku, protože jsem ani nevěděl, co to kariéra je a když jsem se ji pokoušel najít ve slovníku, nedozvěděl jsem se vůbec nic, protože jsem neuměl číst.

Od té doby se poflakuji v ulicích, jsem postrachem všech školek a družin a sem tam házím důchodcům v parku suchej chleba.

Říká ti něco pojem kocour v troubě?

Jedno léto jsem brigádničil v Mekáči v kuchyni, takže si to dovedu představit.

Dušuješ se, že tvým fanynkám je mezi 13 lety, jsou to dívky, váží 40 kilo a mají 13 let a váhu čtyřicet kilogramů. Je to pravda? Dělal sis na to někdy nějaký průzkum?

Ano, těchto nezkušených lolitek s permanentní potřebou protékat skrze podlahy mě pronásleduje celá řada. Jedna mě dokonce po měsících intenzivní detektivní práce vypátrala až na můj osobní Facebook profil a pak se poblila.

Nejsem si jistý, kde se nachází ten bod, kdy se to z lichotivé fáze dostává do té obtěžující, takže jsem si pro jistotu podminoval byt, protože jeden nikdy neví.

Průzkum jsem si nikdy nedělal. Ale pochopitelně je mi jasné, že se mezi nimi nachází i o dost starší kusy a některým může být dokonce až patnáct. Nicméně si to nerad připouštím, rád naklepávám maso první.

Dočetl jsem se, že ti je třiadvacet let. To znamená, jestli dobře počítám, tak ti je už 23 roků. Ale někdy mám pocit, že ti ještě nesestoupily kulky. Tak jak to tedy je?

Ano, jsi velmi bystrý. Skutečně mi je 23 let, počítáš naprosto správně. Už se ani nedivím, že tě u Objevit.cz zaměstnali jako nosiče. Kávy. Uklízečce. Obézní uklízečce. Která byla v minulosti muž. Obézní muž. Kulky mi naopak sestoupily dokonale, občas si na ně šlápnu, ale většinou je používám jako struhadlo. 

Čím se živíš?

Jezdím s fekálním vozem a odsávám septiky v naší malebné vísce Kokotov. Kam nedosáhnou mechanické stroje, tam vyšlou Ištvána! Jednou jsem omylem pár hoven spolkl, takže jsem si pak musel nechat udělat anální klystýr čajovou lžičkou. Nicméně toužím po tom, že jednoho dne povýším a budu moct nadřízenému Ferovi podávat nářadí.

A poslední otázka na závěr. Chtěl bys vzkázat něco svým věčně vlhkým fanynkám?

Ano.

Ištváne, děkuji za tvůj drahocenný čas!

Chcete-li se Ištvána na cokoliv zeptat, využijte k tomu prosím komentářů pod článkem.

A nebo na se běžte zeptat přímo mistra samotného na ask.fm! 

Tento rozhovor má sloužit jenom pro odlehčení a k pobavení lidí s podobným břitkým humorem. S názory Ištvána rozhodně nelze jinak než nesouhlasit. Jeho zvrácený smysl pro humor je… zvrácený. A velice dětinský. Rozhodně si nezaslouží, aby s ním kdokoliv další dělal rozhovor. Stejně tak se nedoporučuje číst jeho mentální výlevy, ať už se s nimi setkáte kdekoli.

Zdroj: http://objevit.cz/istvan-redak-evzenovic-t112609

Source : Krcmic.cz