Filip Rožánek: Ráno jsem přicházel jako zaměstnanec, odpoledne odcházel jako host

Skoro devět let působil v Českém rozhlasu, kde naposledy zastával pozici analytika strategického rozvoje. Neúnavný propagátor všeho digitálního, žurnalista a možná jedna z nejvýraznějších postav Českého rozhlasu vůbec. Tak by se dalo do několika vět zhodnotit jméno Filip Rožánek. Co všechno se mu v rozhlase povedlo, proč musel odejít a kam má namířeno, to vám už ostatně (snad) prozradí sám Filip.

Vaše jméno jsme slýchali v médiích právě ve spojitosti s Českým rozhlasem. Co si má člověk zvenčí představit pod funkcí analytika strategického rozvoje?

Každá instituce potřebuje nějakou vizi a potřebuje vyhodnocovat zpětnou vazbu, kterou dostává na to, co dělá. Jinak se neposune dál, ustrne na místě a utečou jí zákazníci i konkurence. Rozhlas je ctihodná instituce, ale někdy trochu připomíná brontosaura, který váží těch pětatřicet tun a v klidu si přežvykuje větve, takže je těžké upoutat jeho pozornost. Já byl za toho, kdo pomáhá brontosaura rozhýbat a přesvědčuje ho, aby si dával pozor na predátory v okolí. Méně poeticky řečeno: hledal jsem cesty, jak by se technologie a moderní elektronika mohly propojit s rozhlasovými pořady, navrhoval jsem, jak dělat rádio pro 21. století. Kromě toho jsem chystal analýzy mediálního trhu a související legislativy, staral se o sociální sítě Českého rozhlasu a školil redaktory v nových technologiích. Vedle toho jsem jednou za 14 dnů psal scénář pro úterní rubriku Radia Wave o dění ve světě IT. A jménem rozhlasu jsem jezdil na zahraniční konference o digitálních technologiích. V roce 2009 mě na jedné zvolili do odborné skupiny Evropské vysílací unie, která se zabývá budoucností rádia jako takového. Zasedal jsem v ní jako jediný z bývalého východního bloku.

A co jste dělal, než jste nastoupil do Českého rozhlasu?

Jsem takový multimediální. Mám za sebou zkušenosti s grafikou, DTP, programováním v Pascalu i v Delphi pod Windows, lokalizací software, střihem videa, tvorbou webů a databázemi. Vedle toho jsem měl vždycky jako hobby marketing a média, bral jsem to jako protiváhu toho technického světa. Bavilo mě psát. Zažil jsem ještě dobu, kdy časopisy měly navrch nad internetovými portály. Před nějakými dvanácti lety jsem si založil blog a pak postupně pronikal do světa médií. Do rozhlasu jsem na začátku roku 2006 přecházel z mediálního serveru Česká média, který tehdy vypadal úplně jinak než dnes a pro mnoho lidí z oboru byl zásadním zdrojem informací. Získal jsem tam zkušenosti s konferencemi, vhled do mediálních zákonů, naučil se využívat rešerše a tvořit analýzy. Všechny tyhle dosavadní zkušenosti jsem pak naplno zúročil v rozhlase. Díky vhledu do mnoha oborů jsem si dokázal buď spoustu věcí zařídit sám, nebo je minimálně konzultovat, případně oponovat.

Kolik lidí poslouchá všechny stanice a pořady Českého rozhlasu?

Ze stanic Českého rozhlasu je nejposlouchanější a nejznámější Radiožurnál, každý den si ho zapne 832 tisíc lidí. Aspoň jednou týdně si některou ze stanic Českého rozhlasu naladí 2,5 milionu lidí ve věku 12-79 let. Češi v Evropě obecně patří mezi věrné posluchače rádia, zahraniční kolegové většinou dost koukali, že u nás lidi vydrží poslouchat rádio mnohem déle, než je ve zbytku Evropy zvykem.

Co si mám představit pod větou, že Český rozhlas je veřejnoprávní rozhlasový subjekt?

Nic jiného než to, že jeho úkolem je produkovat a vysílat rozhlasové programy sloužící zájmům veřejnosti. To slovo „veřejnoprávní“ je bohužel trochu otrocký překlad z němčiny, který se v češtině narychlo ujal po sametové revoluci, když se rodil svobodný mediální trh. Mnohem přesnější, i když delší označení je proto „médium veřejné služby“. Slovo veřejnoprávní se netýká ani tak obsahu, jako právní formy. Veřejnoprávní = založený podle veřejného práva = existující na základě zákona.

Setkal jste se během své profesní kariéry v rozhlase s tím, že by někdo chtěl (ať už přímo nebo nepřímo) ovlivnit, co bude ve vysílání?

Ne.

Jak moc dobře placená je práce pro státní subjekt typu Český rozhlas v porovnání se soukromou sférou? Je to stejné jako u například učitelů a učitelek, kde platí, že tuhle práci prostě musí mít člověk rád a nejspíše na ní moc nezbohatne?

Začal bych především vyvrácením letitého omylu, že Český rozhlas je státní subjekt. Stát ho na rozdíl od dřívějšího Československého rozhlasu nevlastní, neřídí, neplatí a nerozhoduje o jeho vedení. Je to instituce založená zákonem, kterou si přímo platí veřejnost prostřednictvím rozhlasových poplatků. Právě proto, že rozhlas hospodaří s veřejnými prostředky, podléhá auditu a kontrole hospodaření. To ale také znamená, že jeho hospodaření má své limity. Nikdy nebude moci zaplatit lidem tolik, kolik soukromé firmy, platy jsou ve srovnání s nimi většinou nižší. Když bude chtít do rozhlasu nastoupit třeba programátor, tak na Vinohradské určitě nezbohatne. Takže opravdu platí, že rozhlasáci mají svou práci prostě rádi, vidí v ní nějaký smysl, prostor pro osobní rozvoj a pestrost. Rozhlas možná nemůže zaplatit lidem tolik, co běžné firmy, na druhou stranu se v něm toho hodně naučíte, a to v mnoha oblastech.

Co drželo v rozhlase vás?

Výborný tým lidí, pestrá práce a prostor zkoušet něco nového. Navíc jsem díky své práci, která zahrnovala i reprezentování rozhlasu na zahraničních konferencích, měl srovnání s tím, jak k podobným věcem přistupují kolegové z veřejnoprávních médií v jiných zemích. Pomáhá to získat nadhled.

Jestli mě paměť neklame, tak Český rozhlas loni dostal do vínku i nové logo a změnila se corporate identity. Jak se podle vás „redesign“ povedl? Narážím na fakt, že pro spoustu grafiků, tedy lidí od „fochu“, bylo nové logo terčem posměchu. A také se jim moc nelíbilo, že to přeškrtané písmeno R stálo skoro 2,2 milionu korun… Jaký na to máte názor vy?

Neřekl bych, že logo bylo terčem posměchu. Každé hodnocení grafiky je věc osobního vkusu, každému se líbí něco jiného. Stejně tak bylo dost lidí z oboru, kteří novou identitu rozhlasu ocenili. Rozhlas za ty peníze nedostal jenom „přeškrtané písmeno R“, ale kompletní nový vizuální styl, to znamená stovky odvozených uplatnění firemního loga i staničních značek s podrobným grafickým manuálem. Také se nad tím příslušná agentura docela zapotila. Když převlékáte firmu do nového, nekončí to u výměny loga na vizitce, a zvlášť ne u tak velké instituce, jako je rozhlas – mění se polepy aut, označení budov, nástavce na mikrofonech, propagační předměty, design dokumentů, atd. Osobně se mi nové logo i jeho aplikace líbí, moc dobře si totiž pamatuju tu komplikovanou změť značek, co byla předtím.

Získal jste Cenu generálního ředitele Českého rozhlasu 2013 a Novinářskou cenu 2013 v kategorii Cena Googlu za inovativní online žurnalistiku. Za co jste tyto ceny obdržel a kdo o nich rozhoduje?

V obou případech to byly ceny za projekt Srpen 1968 na sociálních sítích, tedy za zopakování okupace Československa po 45 letech v reálném čase v prostředí Facebooku a Twitteru. Cenu generálního ředitele, jak ostatně její název napovídá, uděluje ze svého rozhodnutí generální ředitel Českého rozhlasu. O Novinářské ceně rozhodovala odborná porota příslušné kategorie.

V rozhlasu jste měl na starosti i digitalizaci rozhlasového vysílání. Co to přesně znamená, a jak takový proces vypadá právě v podání Českého rozhlasu?

Na podzim to budou tři roky od chvíle, co u nás definitivně skončilo analogové televizní vysílání. Podobná situace teď čeká rádia. Analogový rozhlasový trh je úplně plný. Vysílá tu tolik rádií, že už v podstatě nejsou volné žádné vysílače, a když už se nějaké volné najdou, jsou to vzhledem k výkonu spíš rušičky než vysílače. Digitální vysílání je v tomto smyslu efektivnější: v jednom balíčku vysíláte v závislosti na parametrech třeba dvacet stanic, pokrytí je lepší a stanice si vzájemně neruší signál. Menší počet vysílačů znamená finanční i energetickou úsporu. Ale k čistě digitálnímu vysílání rádií je ještě dlouhá cesta, docela dlouho nás ještě čeká takzvaný souběh, tedy analogové i digitální vysílání vedle sebe.

Pro posluchače to znamená, že jednodušeji naladí víc stanic s lepším zvukem a propracovanými doplňkovými daty. Například řidiči budou mít k dispozici o dost bohatší dopravní informace. A například posluchači Radia Wave ho nebudou muset hledat na internetu nebo v televizi, ale prostě si zapnou digitální rádio, ať už v autě, nebo doma. Digitální rádio si můžete koupit už teď, jsou běžně v prodeji na internetu i v některých prodejnách s elektronikou. Signál naladí 51 % obyvatel.

Hlavní role Českého rozhlasu je v současné době hlavně v propagaci digitálního vysílání a v komunikaci s odbornou veřejností. Na obojím jsem se podílel, odpovídal jsem třeba posluchačům, kteří hledali vhodný digitální přijímač, nebo měli problémy s laděním signálu. Poslední digitální poradna, tentokrát pro starší posluchače stanice Dvojka, skončila 14 dnů předtím, než jsem v rozhlase skončil i já. A jak už jsem zmiňoval, účastnil jsem se odborných konferencí tady i v zahraničí, případně jsem na nich rovnou vystupoval.

Proč jste se s Českým rozhlasem po skoro devíti letech rozešli? Vím, že jste na Twitteru publikoval oficiální důvod výpovědi z rádia (propuštěn pro nadbytečnost). Nicméně tisková mluvčí vzápětí uvedla, že jste ztratil důvěru vedení. Co bylo podle vás tím pravým důvodem?

To bych taky rád věděl. Jediné, co jsem se dozvěděl, než jsem přestal být zaměstnancem Českého rozhlasu, byl důvod, který jsem dával na Twitter – nadbytečnost. Proto jsem pak na vyjádření tiskové mluvčí reagoval oskenováním písemného zdůvodnění, ve kterém je to samé. Prohlášení o ztrátě důvěry mě dost překvapilo, dočetl jsem se o něm až na Facebooku a na mediálních serverech. Je to nesmysl. A kromě toho, pokud vedení mělo k mé práci jakékoliv výhrady, neměli jsme nikdy problém říct si to z očí do očí. Ale nedozvěděl jsem se nic.

Není tak trochu podivné, že Český rozhlas opouští odborník, kterého uznávala laická i odborná veřejnost? Je rozhlas skutečně tak našlapaný specialisty, že si může s klidným srdcem dovolit přijít „o jednoho Rožánka“? Nedovedu si vysvětlit situaci, kdy se sloučí oddělení a zrovna na vás, který toho podle mého názoru pro Český rozhlas udělal dost, místo nezbyde…

To ať hodnotí jiní. Já k tomu můžu říct jenom to, že mě moje údajná nadbytečnost překvapila stejně jako všechny ostatní. A k tomu počtu specialistů – určitě to nechci podávat tak, že bez Rožánka se zhroutí svět a na Vinohradech se budou ploužit chodbami bezradné duše. V rozhlase pracuje odborníků dost, potkal jsem tam řadu skvělých lidí, od kterých jsem se hodně naučil a stejně tak jsem byl rád, když jsem se mohl podělit o své zkušenosti. Moje pozice však byla v celém rozhlase jediná, a i tak se náhle stala nadbytečnou.

Sednul si s vámi někdo z vedení, kdo by s vámi probral skutečné důvody, anebo jste podepsal papír s výpovědí, a to bylo vše? Jak takové propuštění kvůli nadbytečnosti vlastně probíhá? Jak moc dopředu jste o tom věděl?

Nevěděl jsem to vůbec. V pátek jsem dorazil do práce a necelé dvě hodiny potom mě zničehonic zavolali k provoznímu náměstkovi, pod kterého teď spadají i personální záležitosti. Před kanceláří seděla personální referentka, která mě shodou okolností do rádia v únoru 2006 přijímala. To už mi bylo vcelku jasné, o co tu asi půjde. Přímo u náměstka pak kromě něj byla personální ředitelka, se kterou jsme se viděli poprvé, v rádiu totiž pracuje od začátku června. Představili jsme se a náměstek mi oznámil, že moje místo je rozhodnutím generálního ředitele z důvodu organizačních změn zrušeno pro nadbytečnost, a že buď mohu podepsat dohodu, nebo dostat výpověď, obojí ke stejnému datu. Celé to trvalo sotva deset minut, dokumenty už byly připravené k podpisu. Ráno jsem přicházel jako zaměstnanec, odpoledne odcházel jako host.

Překvapilo vás množství reakcí na sociálních sítích?

Překvapilo a potěšilo. Chtěl jsem se po těch letech s rozhlasem v klidu a důstojně rozloučit, neměl jsem potřebu to nějak víc rozebírat. K tomu mě paradoxně popíchla až ta nešťastná dodatečná vyjádření rozhlasu, proti kterým mi nezbylo než se ohradit, když je umístili na Facebook a poslali novinářům – včetně agentury ČTK.

Dostal jste už nějaké konkrétní pracovní nabídky? Máte jasno, kde zakotvíte, nebo tomu necháváte volný průběh?

Nabídek bylo dohromady zhruba jedenáct, přičemž počítám ty na zaměstnání i ty na dlouhodobou externí spolupráci. Víceméně jasno bych chtěl mít do konce měsíce. Dopředu není rozhodnuté nic, pokud někdo projevil zájem o mé schopnosti, chci se s ním sejít a vyslechnout si jeho představu. Teprve pak uvidím, kde najdu svou další profesní výzvu.

Kdybyste měl teď zhodnotit své působení v Českém rozhlasu, co se vám povedlo? Na co jste pyšný?

Bavilo mě dávat nový život věcem, na které v rozhlase tak trochu padal prach. Před šesti sedmi lety jsem takhle koncipoval projekt, ze kterého se ve výsledku zrodila nová podoba zpravodajství Českého rozhlasu na internetu. Před třemi lety jsem přesvědčil management, že dětské vysílání potřebuje změnu, připravil jeho reformu a výsledkem je digitální stanice Rádio Junior. Loni jsem přemýšlel, jak jinak pojmout 45. výročí okupace, a byl z toho Srpen 1968. Jednoduše mě bavilo posouvat tradiční rozhlasové formáty do dnešní doby.

Lidé si vaše jméno spojují často právě s projektem Srpen 1968, který převáděl hodinu po hodině události z dob okupace Československa na Facebook a Twitter. Čí to byl tehdy nápad a jak velký byl tým?

Jak už jsem řekl, nápad to byl můj a tým… jsem byl já. Srpen 1968 jsem udělal kompletně sám, od začátku do konce, od profilů na sociálních sítích, přes střih zvuků, skenování a grafiku, až po mapový mash-up a e-book. Koupil jsem si kvůli tomu aplikace od Adobe, po letech jsem si aspoň vyzkoušel, co si ještě pamatuju o zlomu v InDesignu a retušování ve Photoshopu. Začal jsem 20. srpna 2013 odpoledne, s tím, že to o půlnoci z 21. srpna na 22. srpna zase utnu a bude to jenom takové malé připomenutí důležité role, kterou měl rozhlas v srpnu 1968 při svobodném informování obyvatel. Jenže zájem byl tak velký, že jsem se rozhodl popsat celý týden až do 27. srpna. Takže jsem několik nocí prakticky nespal, a když jsem s tím byl konečně hotový, říkal jsem si, co jsem si to na sebe upletl za bič. Reálně jsem totiž před čtenáři měl s přípravou obsahu náskok sotva hodinu, zlepšilo se to až zhruba po 22. srpnu, kdy těch událostí trochu ubylo a mohl jsem je plánovat s větší časovou rezervou. Kromě toho musím ocenit skvělou spolupráci s rozhlasovým archivem a knihovnou. Dostal jsem dobové materiály, které mi při tvorbě obsahu dost pomohly.

Kde jste se inspiroval?

Bezprostřední inspirací byl britský nápad z roku 2012 s přesnou rekonstrukcí poslední plavby Titaniku na Twitteru. Mně Twitter nestačil, tak jsem vedle toho dělal ještě stránku na Facebooku, dával zvuky na SoundCloud a umisťoval dobové dokumenty na Scribd.

Proč vlastně podobný projekt vzniknul? A co přinesl Českému rozhlasu? Respektive – jaký byl cíl všeho tohoto snažení?

Přemýšlel jsem, jak přiblížit události srpna 1968, aby to nebyla jenom odtažitá vzpomínka na cosi, co se dělo před 45 lety, jenom další fádní odstavec ze školní učebnice dějepisu. Chtěl jsem, aby celá věc nesla nějakou emoci, aby lidi vtáhla do dění a přiblížila jim příběhy neuvěřitelné odvahy, ale také krutého bezpráví. Pojal jsem to jako oživlý dějepis. Rozhlasu to vyneslo příval pozitivních ohlasů, ať už od lidí na sociálních sítích, nebo třeba od novinářů.

Jak moc složitá byla realizace tohoto projektu? Musel jste si tento projekt vybojovat u vedení?

S realizací to bylo jednoduché: prostě mě to napadlo, tak jsem sednul, sehnal si všechno potřebné a udělal to. Nikoho jsem se předem na nic neptal a nikde jsem to neprojednával. Ono by to stejně ani nešlo, když mě to napadlo v pondělí 19. srpna cestou na oběd a v úterý 20. srpna už všechno muselo odstartovat, jinak by myšlenka „přímého přenosu z okupace“ ztratila smysl. Narychlo jsem ještě informoval novináře a kolegy.

Jaký měl projekt Srpen 1968 úspěch? Mluvilo se o tomto počinu jenom u nás, nebo jste se dočkali uznání i v zahraničí?

Reach na Facebooku byl podle údajů z jeho statistik kolem 370 000 uživatelů. Na Twitteru účet sledovalo přes 4000 lidí, nejposlouchanější záznam na SoundCloudu se střelbou a rachotem tanků z rána 21. srpna 1968 zaznamenal přes 8000 přehrání. Loni na podzim se Srpen 1968 v internetové anketě Křišťálová Lupa umístil ve dvou kategoriích na druhém místě. Nadšením se netajili ani kolegové ze zahraničí, kteří s projektem seznámili na mezinárodních konferencích v Praze. Letos se o Srpen 1968 hodně zajímali zástupci středoevropských univerzit, když byli na návštěvě v rozhlase.

Jste hodně činný na sociálních sítích. Jak moc jsou podle vás sociální sítě důležité pro člověka, který se pohybuje v médiích a online byznysu?

Hodně důležité, proto jsme ostatně motivovali a školili rozhlasové kolegy, aby aktivně využívali profily na sociálních sítích. Správně nastavený mix důvěryhodných zdrojů může fungovat jako inspirace pro novináře i jako zdroj zásadních informací. Novinář si ale musí hlídat věrohodnost zdrojů. Sociální sítě jsou sice rájem informací, ale stejně tak dezinformací, fám, starých zpráv vydávaných za nové, a dokonce účelově připravených podvrhů.

A jak moc jsou podle vás důležité sociální sítě pro „obyčejné lidi“? Je podle vás nutné být na Facebooku či Twitteru? Je to podle vás jeden z prostředků, jak na sebe upozornit, odlišit se a získat třeba i lépe placenou práci?

To je na osobním vkusu každého člověka. Znám docela dost lidí, kteří se bez Facebooku a Twitteru obejdou, nechodí ani do města duchů na Google+. Sociální sítě jsou nástroj jako každý jiný, musíte znát míru, rozhodnout se, jak moc si je pustíte k tělu a jak moc jim podlehnete. Ale třeba ve vztahu k médiím brutálně zkrátily čas zpětné vazby od posluchačů, čtenářů a diváků. Tam, kde dřív chodily dopisy s odstupem několika dnů, teď naskakují komentáře v reálném čase. A vzhledem k jisté anonymitě a odstupu sociálních sítí jsou zpravidla drsnější.

Filipe, děkujeme za rozhovor.

Další rozhovory s Filipem Rožánkem a články popisující aktuální situaci a atmosféře v Českém rozhlasu:

http://www.digizone.cz/clanky/filip-rozanek-digitalizaci-tahne-nadseni-operatoru-cesky-rozhlas-o-ni-hlavne-mluvi/

http://www.mediar.cz/nadbytecny-rozanek-zatim-mam-jedenact-nabidek/

http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2018321

Zdroj: http://objevit.cz/filip-rozanek-rano-jsem-prichazel-jako-zamestnanec-odpoledne-odchazel-jako-host-t80337

Source : Krcmic.cz