Dýško x díško (tuzér)

Když dáte malé dýško, budete za hamouna. Když dáte velké, utratíte spoustu peněz. Rozhodnutí je však na vás, my vám s tím neporadíme. My vám pouze můžeme říct, že pravopisně správný tvar je dýško.

Proč tomu tak je? V tomto případě si to musíme zapamatovat. Jediné rozumné vysvětlení je to, že se slovo dýško už plně začlenilo do české slovní zásoby, a proto na výraz dýško platí pravidlo o psaní „y“ po písmenu „d“. Pravopisně správně je tvar dýško.

Dýško totiž původně pochází z německého Diskretion (diskrétnost) a i v české formě diškrece se vyskytuje „i“. A dýško vzniklo zkrácením diškrece. Je v tom zkrátka zmatek, takže pozor na to.

Dýško, diškrece, tuzér je jiné označení pro spropitné. Jinými slovy tak označujeme peníze, které dobrovolně dáváme personálu za dobře odvedené služby.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova dýško:

• Vážně se dává dýško i u kadeřnice?
• Tenhle číšník si může o dýšku nechat leda tak zdát.
• Dávat dýško není žádná povinnost.
• Nebýt dýšek, tak už jsem dávno na dlažbě.
• Když si vezmu tričko s výstřihem, tak se to hned projeví na dýškách.
• Kolik mu mám dát dýško?
• Nejen, že vám nedám žádné dýško, ale budu si také stěžovat u nadřízeného.

Source : Krcmic.cz