Dva světy, který z nich je lepší?

Většinou se do Zlína podívám tak jednou za čtvrt roku. Nic moc mě tam netáhne. Ale pokaždé, když tam zavítám, tak si uvědomím, že se tam vlastně nic moc nezměnilo. Za poslední roky se událo snad jen to, že tedy někdo uprostřed Zlína vybudoval nákupní centrum Zlaté jablko. Jo, abych nezapomněl, ještě tam někdo nedávno kousek odsud postavil wellness centrum :-).

Popravdě ani nevím, jestli už tam nestojí pár let, ale když jsem jel do Zlína posledně, tak jsem na tu nově objevivší se budovu hleděl jako na zjevení. Ale vypadala hezky. Jak zvenku, tak zevnitř. Prostě mi to nedalo a nakouknul jsem dovnitř :-). Upřímně vás to docela dost překvapí, páč to tam vypadá docela nóbl (na Moravu). A dobře se tam žere :-). Ono když přijedete z Prahy, tak vám všechno od Prahy na východ pak připadá levné. Jste vlastně pak něco jako Američan v Polsku. Milujete asi stejně, mluvíte jinak, ale vy si za jeden plat můžete koupit jeden dům v Polsku (no zase tak velký platový rozdíl tu není, ale znát to je dost).

To je asi tak vše, co mě za posledních pár let praštilo do očí. Jinak se skoro nic nezměnilo.

Když pak potkám staré známe ze školy a zeptám se, jak se mají (jde to) a co je u nich nového (nic). Tak vlastně ani moc nekecají. Skutečně se tady nic nestalo. Potkáte stále ty samé tváře, které dělají stále tu samou práci.

Je to úplný kontrast oproti tomu, když člověk žije ve velkém městě, kam když přijdete do obchodního domu, tak jsou tam po měsíci 4 desítky nových obchodů. No dobře, možná ne desítky, ale pár jich bude…

A stejně tak je zcela odlišná mentalita lidí žijících ve velkoměstech a mentalita a chování lidí žijící „na vesnici“ (jak Pražáci rádi přezdívají všem městům, které mají pod jeden milion obyvatel).

Velkoměsto

V Praze se každý honí za svým velkým snem (nablýskané BMW, Audi, velký dům přímo na Pařížské ulici), žijí zde na plno a hlavním měřítkem je prestiž a množství peněz.

Hledí se zejména na materiální hodnoty (kdo kolik vydělává, kdo kam jel na dovolenou, kdo je více naposilovaný a kdo má menší zadek / břicho). Ale stále je to takový krysí závod. Vydělávat moře peněz a ještě více, než moře zlaťáků, abych pak mohl před ostatními machrovat. Často se tu setkávám s tím, že si lidé na něco hrají. Když nemají peníze, hrají si na to, že je mají. Za těch posledních několik let jsem potkal celkem dost lidí, kteří chodili do luxusních barů, pili a utráceli, co to hrdlo ráčilo, aby pak potom celý týden neměli na jídlo, báli se, z čeho zaplatí nájem.

Viděl jsem lidi (zaměstnance, ne podnikatele) brát si leasing na nové BMW, aby pak neměli ani na splátky a ani (opět) na jídlo. Prostě komedie.

Viděl jsem také dost uznávaných podnikatelů, které mají všichni za bohy a kteří ale neměli mezi svými kamarády jediného skutečného, opravdového přítele.

Viděl jsem lidi brát si nesmyslné hypotéky na bydlení, které si v životě nemohli dovolit jenom proto, aby mohli na chvíli být vůdci krysího závodu.

V porovnání s Moravou jsou Pražáci dost zhýčkaní. Do práce se moc nikomu nechce. Pražáci brblají, když vydělávají „jen“ 40tis hrubého (na Moravě tohle nevydělává ani uhlobaron) a přitom většinu času prosedí v práci u Novinek (co se tam pak asi tak můžete naučit?). Do práce chodíme na 9.-10. hodinu (to je fajn :-)). Tohle by vám na Moravě nikdo netoleroval.

Trošku mi tu vadí i taková ta anonymita. Nikdo nikoho skoro nepozdraví. Nikdo se s nikým moc nekamarádíčkuje (bo na to není čas). A nemají tu moc kvalitní slivovici…

Druhý svět na Moravě

V naprostém protikladu je pak právě ona Morava (Zlín). Kde má každý na všechno hrozně moc času. Však není kam spěchat, ne?

Ale do práce musí většina Moraváků chodit na sedmou. Neptejte se mě proč, ale prostě je to tak na Moravě zvykem, že chodíte do práce brzo a také z ní pak chodíte zase brzo domů. Žádné ambice něco dokázat, důležité je jít po práci na pivko. Kariéra? Kdeže… Pivko, fotbal a v pátek si opít do hospody. To je takový běžný kolorit života „na vesnici“.

Stereotyp zde vládne železnou rukou.

Ale co se týče práce, maká se. Osm hodin v kuse. Často ani není chvíle na nějakou přestávku. Tady se totiž o práci bojuje. O práci je tu nouze. Musíte si ten svůj plat skutečně zasloužit.

To je ostatně také důvod, proč když přijedou Moraváci do Prahy, tak si jich váží. Jsou zvyklí pracovat. Ale už nejsou tak moc dobří v podnikání. Jsou to spíše pracanti, dobří řemeslníci, ale velkopodnikatele jsem mezi nimi moc neviděl (ale to je jen můj subjektivní dojem).

A ještě jedna věc. Na Moravě se více chlastá (tvrdý) alkohol. To je prostě fakt. Smiřte se s tím. V tomhle Morava jasně vede. Jeden můj kamarád je třeba v jedné likérce na druhém místě v odběru slivovice hned po Rudolfu Jelínkovi…

Co s ní dělá, to nevím. Nechce se mi stále věřit, že to všechno vypije.

Nebojím se říci, že Moraváci jsou více přátelští (pokud nemáte na autě pražskou SPZku). V této přátelskosti je asi předčí už jen Slováci.

Asi se to odvíjí od toho, kolik toho který národ vypije. Slováci pijou jak Dáni. A Dáni asi pijou teda více jak my na Moravě…

Pracují pro peníze, ale jejich životy se netočí jen kolem peněz. Na druhou stranu spousta Moraváků nemyslí dopředu. Nejsou ochotní se třeba odstěhovat za prací, protože jim to tak vyhovuje (ale každý měsíc řeší, proč nemají peníze). Je to takový začarovaný kruh. Přitom stačí jedno. Mít sny. A za sny si jít. Nebát se. Zkusit to.

A vědět, že nic nepřijde samo.

Nevýhodou Moravy jako takové je však nejenom nedostatek práce. Ale také fakt, že tam prostě chcípnul pes. Zkuste vyběhnout ven večer kolem jedenácté hodiny. Nikde ani noha (protože všichni na Moravě už mají svou hladinku v krvi :-)). Budete tam stát sami. A abych nezapomněl – na Moravě máme docela dost luxusní slivovici :-). Je to takový lék na všechno.

Podle některých místních by to dokázalo vyléčit i rakovinu.

Dva světy, který je lepší?

A který z těch světů bych si vybral? Ani jeden. Spojil bych oba dohromady. I proto jsem rád, že žiji tak jednou nohou mezi dvěma světy. Mezi světem, kde vládnou peníze. A mezi světem, který je stále lidský a více podle mého soudu přátelský (ale ten má také svá negativa).

Jediné, co mi na obou těch světech vadí, je to, že když přijedu na Moravu do Zlína, tak prý mluvím jako debilní Pražák. A když se zase vrátím do Prahy, tak jsem zase debilní náplava. Vlastně už nejsem doma nikde. Škoda.

Source : Krcmic.cz