Adam Zbiejczuk: Facebook je ideální síť pro důchodce

Když se řekne sociální síť, vybaví se vám Facebook. Twitter nebo Google+. A když se řekne marketing na sociálních sítích, tak si leckdo z oboru vybaví jméno Adam Zbiejczuk. Adam se již pár let věnuje právě všemu sociálnímu (snad až na výplatu sociálních dávek). S nadsázkou se dá říci, že Facebook zná jako svoje boty. Ba co víc, jeho příjmení začíná na Z, stejně jako příjmení zakladatele Facebooku. A stejně tak obě příjmení „Zuckerberg“ i „Zbiejczuk“ většina lidí přečte napoprvé úplně blbě. Náhoda?

Ahoj Adame,

vezměme to hezky od začátku. V kolika letech jsi vlastně začal objevovat internet? A kdy tě napadlo, že by se tyto zkušenosti daly také zúročit ke komerčním účelům? Pamatuješ si, kdy sis vydělal své první peníze prostřednictvím internetu?

Na netu jsem už relativně dlouho – konkrétně od roku 1997. Od začátku jsem si byl jistý, že to je moje budoucnost – i když jsem netušil, co přesně si pod tím představit. Moje začátky s HTML byly vlastně „záskok“ – byl jsem šéfredaktorem studentského e-zinu a kluk, co nám kódoval stránky, se zamiloval a neměl čas a vydání dalšího čísla vázlo. Tak jsem se podíval do zdrojáku, zjistil, že to není až tak složité a další číslo už jsem nějak nabušil sám. První peníze přišly ale až o řadu let později za dost děsné weby – snad okolo roku 2002. Ale už v roce 1999 jsem byl na Invexu s prvním „vážným“ webovým projektem Virtuální knihomolna (katalog webových stránek o literatuře). Bohužel jde leccos z toho pořád dohledat :).

Vystudoval jsi gymnázium v Brně, kde jsi vedl školní časopis. Vedl jsi i několik dalších magazínů. Pak jsi dokončil bakaláře (žurnalistiku a mezinárodní vztahy), poté jsi pokračoval studiem žurnalistiky a mediálních studií. Mezitím jsi pracoval pro reklamní agenturu Dryco. Dá se tedy říci, že jsi byl docela činorodý. Myslíš, že přesně takto by měli dnešní studenti na sobě pracovat? Nečekat, že si je někdo vybere, ale už na škole se snažit získat dostatečnou kvalifikaci? A souhlasíš s tím, jak kdysi prohlásil David Grudl, že každý by si měl pěstovat svůj sociální profil třeba na Twitteru, páč právě tohle bude to první, co najde personalista po zadání vašeho jména nebo hledané pozice do Googlu….?

No možná to nezní špatně, ale upřímně jsem měl plánů mnohem a mnohem víc (od pirátského rádia, přes neúspěšný pokus založit firmu na zprostředkování práce pro Čechy v UK, několik nápadů na napsání knížky, vytvoření počítačové hry až po aktivní účast na mezinárodním portálu s recenzemi na undergroundovou elektronickou hudbu) – a uskutečnil jsem jich jen zlomek. Taky jsem byl v 18 pevně přesvědčený, že do 25 budu milionář, takže z toho pohledu jsem vlastně docela žabař. Spoustu času jsem nakonec strávil poflakováním po hospodách, nekonečnými debatami o konspiracích, hraním fotbálku a hulením trávy. Ale když nad tím občas přemýšlím, tak toho v zásadě nelituju. Práce v Drycu byl punk. Šéfoval mi LP Fish (dnes šéfredaktor Živlu), udělali jsme v pár lidech a v podstatě bez peněz týden dlouhý festival nových médií se spoustou zahraničních hostů (v Brně tehdy byli třeba lidi z Pirate Bay), ale taky třeba vzhled části obchodů Vltava Stores, který vydržel ještě řadu let. A měli jsme obchod s tričky.

Jinak se snažím studentům vysvětlovat, že LinkedIn profil je potřeba začít si budovat na škole, stejně jako hledat praxi. Jestli Twitter, blog, nebo něco jiného – to už je v podstatě vedlejší a bude to pro každou profesi trochu jiné. Ale makejte na své digitální stopě, to je jasná věc. Když k tomu budete používat sociální sítě, máte mnohem víc možnost ovlivnit, co o vás lidé najdou na prvním místě. Takový ošklivý případ: teď jsem četl článek o úspěšném mladém podnikateli, Slovákovi v Anglii, který tam rozjel agenturu a módní značku. Když jsem zadal jeho jméno do Googlu, našel jsem tam nikoli ty firmy, ale informaci o osobě stejného jména, odsouzené v UK za obnažování na veřejnosti. Ať už to je on nebo není, kdyby byl aktivní na sociálních sítích, nebudou tyhle nelichotivé zmínky nejspíš na první stránce.

Po škole jsi začal psát pro mBank. Jak sám často říkáš, stal ses prvním bankovním blogerem. Jak tehdy probíhaly námluvy ze strany mBank? A co vše jsi zde měl na starosti?

Byla to legrace: v roce 2007 jsem šel do sebe, dopsal diplomku na téma Web 2.0 (brzo na ni někdo přidal odkaz na Wikipedii a ta se stala extrémně často citovaným zdrojem ve všemožných bakalářkách a diplomkách) a chtěl jsem získat pozici v Googlu. Měl jsem za sebou už několik kol pohovorů, když se mi z ničeho nic ozvali z mBank, že našli moji diplomku, podívali se na životopis a jestli bych neměl zájem starat se o celý web a on-line reprezentaci nové banky. Pohovor se konal v neděli večer a já pochopil, že to je osudová šance; všechno mi hrálo do karet. Znalost polštiny, znalost českého on-line prostředí, aktivní blog od roku 2002, „nezkaženost“ předchozím angažmá v bankovním sektoru a ochota jít do rizika. Ta nabídka byla dream job po všech stránkách: mírou odpovědnosti a samostatností i penězi, které byli ochotní dát čerstvému absolventovi. Dostal jsem sedm týdnů na to, abych napsal obsah celého webu – a přitom zjistil vše o mBank a bankovnictví jako takovém, protože jsem o něm nevěděl v podstatě nic. Do měsíce bylo potřeba rozjet blog a diskusní fórum. mBank jsme taky spouštěli bez tiskové mluvčí (vyhodili ji tři týdny před startem) a bez šéfové marketingu (odešla sama o týden později, protože se odmítla podepsat pod launch kampaň). Takže jsem byl enormně exponovanou osobou. Dělali jsme prakticky všichni minimálně 12 hodin denně, obvykle víc.

Jak vzpomínáš na tuto dobu? Bavila tě práce pro mBank? Co vše ses zde naučil? A co z toho využíváš doteď?

Zejména ten start byl zkušenost, která je v podstatě nesdělitelná :). Kdo nezažil, nepochopí. Takhle si představuju start-up v tom nejlepším slova smyslu. Obrovská škola – v mnoha ohledech. Naučil jsem se toho hrozně moc nejen o bankovnictví, ale taky o inovacích ve společnostech. Taky to byla neuvěřitelná zkušenost z hlediska customer care a komunikace, otevřenosti. Čerpám z toho zásadním způsobem doteď.

A proč jsi z mBank nakonec odešel?

Aniž by to bylo zvenčí vidět, v mBank došlo v březnu 2008 (čili půl roku po startu) k zásadnímu zlomu: ze dne na den odešel generální ředitel BRE Bank (a člověk, který vymyslel a prosadil celý koncept mBank i její zahraniční expanze), Sławomir Lachowski. Neshodl se s hlavním akcionářem, německou Commerzbank. Ta do vedení nasadila „klasické“ bankéře a ti absolutně netušili, s čím mají tu čest. Polské mBank se někdy říkalo „Lachowského sekta“ a když odešel, bylo to jako Apple bez Steva Jobse. To vše v nejhorší možnou dobu: brzy na to přišla celosvětová finanční krize. Jsem přesvědčený, že Lachowski by to bral jako signál pro mohutnou ofenzívu – nové vedení začalo zbaběle „cost-cuttovat“, mlžit směrem k veřejnosti i vlastním lidem. V Česku jsme byli stranou nejhorších průšvihů – ale jen do určité míry a nakonec to příslovečné hovno začalo propadat i k nám. Nechtěl jsem se umazat a rozhodl jsem se s těžkým srdcem odejít. O měsíc dřív odešel generální ředitel a ve stejný den jako já můj skvělý kamarád, jeden ze dvou hlavních produkťáků.

Na mBank jsem ale nezanevřel – od svého odchodu až doposud jsem členem mRady – takového poradního klientského orgánu, který jsem předtím sám vytvořil. Dnes už je mBank zase na lepší vlně, než když jsem odcházel a jsem zvědav, co přinese nové IB.

Získal jsi v mBank třeba nějaké dobré kontakty, které ti pomohly v dalším kariérním postupu? A jsou podle tebe kontakty na zajímavé lidi a podnikatele důležité? Buduješ třeba ty sám nějak svou vlastní síť kontaktů?

Práce v mBank byl pro mě obrovský skok – ne že bych před tím žádné kontakty neměl, ale najednou mě znalo řádově víc lidí, dokonce jsem byl nominovaný na Křišťálovku jako osobnost roku 2009 (a mFórum získalo nominaci na projekt roku o rok dřív). Věděl jsem, že asi nebudu mít problém najít práci :).

Kontakty jsou pro mě můj největší kapitál. Odjakživa jsem se pohyboval napříč různými skupinami / subkulturami a měl jsem štěstí, že jsem potkal strašně moc zajímavých lidí, ať už na škole nebo v hospodě nebo na internetu. V roce 1999 jsem spřádal plány na projekt o české literatuře s Oldou Neubergerem, který pak založil Libimseti. Zkamarádil jsem se s Bennym a až o několik let později jsem zjistil, že o něm píší v New York Times Magazine, protože je jedním z nejslavnějších autorů virů na světě. A on mě zase seznámil s klukem, co psal hrozně vtipný blog – a dneska šéfuje PR na Nově. A přitom si nemyslím, že bych byl nějaký lev salónů – když jsem v neznámé společnosti, jsem dost ostýchavý a neseznamuje se mi úplně snadno.

Později jsi začal pracovat pro Ataxo.cz a H1.cz. Jak se o tobě dozvěděli? A proč jsi kývnul na jejich nabídku? Co tě tehdy přesvědčilo?

Jak se mi obvykle stává – mělo to být všechno úplně jinak. Z mBank jsem chtěl odejít na pozici českého community managera serveru PokerStrategy (největší affiliate a výukový server na poker). Už jsem měl skoro domluvený termín posledního kola pohovoru na místě práce – tou byl Gibraltar (pro mě jeden z podstatných důvodů, proč tuhle práci chtít). Ale oni nakonec českou verzi nespustili a dali přednost finštině nebo čemu. Takže jsem týden před koncem angažmá v mBank napsal, že jsem volný, a pokud má někdo něco zajímavého, ať se ozve. Den poté jsem šel na launch party TyInternety.cz a odchytli si mě tam právě lidi z Ataxa. Silná trojice ve složení Pavel Doležal, Matěj Novák a Josef Šlerka, tomu se dalo těžko odolat :), vůbec jsem nelitoval a právě oni tři byli hlavním důvodem. Taky jsem šel do Ataxa nejdřív jen na půl úvazek, ale klaplo to dobře. Agenturní práce mě hodně bavila. S Josefem jsme se pustili do Social Insideru, což byl pro mě další docela zlomový projekt a byl to taky on, kdo mě přesvědčil vrátit se na akademickou půdu, konkrétně na StuNoMe.

Sloučení s H1.cz pro mě znamenalo další možnosti a bližší spolupráci s hromadou skvělých lidí, takže já patřil rozhodně k těm, kdo měli z celé akce radost :).

A proč jsi pak odešel pracovat na volnou nohu? Byl to těžký přechod?

Byl. Ale asi logický. Jednak jsem se chtěl kvůli rodině vrátit do Brna (což jsem udělal) a potom jako freelancer si mohu dovolit luxus vybírat si sám své klienty a víc určovat, co vlastně budu dělat. V H1.cz jsem měl skvělé zázemí, dobrý plat, báječné kolegy – jen ti klienti :). Je to velká agentura, pro kterou je oblast sociálních sítí relativně zanedbatelná část portfolia, takže jsem měl roli maskota – ale pro business jsem nebyl nikdo důležitý. A klienti stejně většinou dali přednost nějaké specializované agentuře, když šlo o sociální sítě.

Z hájedničky odešlo postupně mnoho lidí (což není nic divného – vyrostli a mají své vlastní ambice), ale myslím, že se občas zapomíná na jednu podstatnou věc; leckdy – a je to do určité míry i můj případ – je to také proto, že pokud ve firmě specialista roste, tak mu zákonitě přibývá práce v oblasti týmového vedení. A mnoho skvělých specialistů jsou bídní team-leadeři (zamával bych některým bývalým kolegům, ale raději nebudu jmenovat, nevím, jestli by to nebrali špatně). Růst pak jakoby „není kam“ a cesta z toho ven je jít na volnou nohu.

Další motivace v mém případě bylo to, že bych v nějaké nepříliš vzdálené budoucnosti rád trávil zimu v místech, kde bude výrazně příjemnější počasí a v ČR žil třeba jen 6-7 měsíců v roce.

Stále jsi u zrodu sociálních sítí v Česku (a na Slovensku). Jak moc se podle tebe změnilo chování například českých uživatelů na Facebooku za posledních několik let? Následujeme podobný trend jako kdysi PPC či bannerová reklama, kdy lidé zpočátku na vše klikali a pak tyto formy reklamy začali celkem slušně ignorovat….?

Tak určitě :). Myslím, že jsem na Facebooku docela dlouho (od prosince 2006) – přihlásil jsem se jednak kvůli své diplomové práci a taky protože moje tehdejší přítelkyně měla účet na FB už z období, kdy byla na rok v USA. První rok jsem psal na FB anglicky a měl tam víc zahraničních kontaktů než těch českých. Pak nastal ten raketový růst a o něco později se na Facebook vrhly první firmy. Dnes chápu teenagery, kteří už nad Facebookem ohrnují nos – protože jsou tam už rodiče, prarodiče a rodinní známí, kteří jim lajkují jejich fotky a mají u toho trapné komentáře typu „Davídku, ty jsi ale vyrostl, já si tě pořád pamatuju, jak jsme tě s tetou na zahradě přebalovali“. To nechcete slyšet, když je vám patnáct (nebo i 30, když jsme u toho).

Myslím, že vedení Facebooku si uvědomuje rizika spojená s tím, že je na něm příliš mnoho uživatelů. A proto udělali spoustu chytrých kroků, aby omezili možnost utéct pryč. Jistě, můžete hrdě „nebýt na Facebooku“, ale přijde mi, že je to podobné jako „nemít mobilní telefon“. Ano, jde to, ale komplikujete si tím život. Kolik kontaktů nemáte jak jinak oslovit než právě přes FB? Tipuju, že jich nebude tak úplně málo. Facebook login je také stále častější způsob, jak se přihlašovat do dalších služeb. Proto si dovolím předpovídat, že se sice může snížit čas strávený na Facebooku (zejména v případě lidí do 25 let), ale málokdo odejde z Facebooku úplně.

Na druhou stranu, Facebook bude podle mě ideální sociální síť pro důchodce. Celá rodina pohromadě, fotky dětí a vnuků, pohodové hry náročné na čas, ale jinak vlastně velmi prosté a mírumilovné a samozřejmě možnost dohledat na Facebooku veliké množství ztracených kontaktů. To celé znamená i šanci pro marketéry: FB tvrdí, že v ČR je registrovaných už teď 120 tisíc lidí nad 65 let – a budou to právě ti bohatější, schopnější, vitálnější: velmi zajímavá cílová skupina Source : Krcmic.cz